Ubožáci

Podle mě tohle musel natočit básník. Po obrazové stránce jde totiž o prvotřídní kousek, jenž skvělým způsobem navozuje atmosféru knihy se všemi dojmy a pocity, které čtenáři obvykle získají až po přečtení originálu. Je pravda, že na úkor delších poetických pasáží scénáristé přeskakují nebo pouze naznaučují některé zvraty či události, nicméně vůbec se tak neděje násilně, děj je stále pochopitelný, navíc za předpokladu, že divák je s příběhem alespoň zběžně obeznámen může jít o příjemnou změnu. Především poslední hodina okouzlí svým půvabem-od bitvy na barikádě, přes smrt Eponniny a Gavroše, scénu pod zemí, poslední setkání dvou hlavních rivalů a metaforické znázornění posledních vteřin Jeana Valjeana ve vzpomínce na galeje. Vážně pěkný kousek:) (05.05.2012)

2/2 Robert Hossein vtiskl Bídníkům novou podobu. V 80. letech už byla pryč doba dekorativního historismu 50. let, nový pohled přinesl více špíny a beznaděje. Stoická tvář Lina Ventury se stala synonymem pro nové tempo vyprávění, pro novou zkratku. Hossein se rozhodl některé detaily vynechat, například pád Fantine zobrazil v působivé montáži lidské tváře, která se z krásné stala k nepoznání ošklivou. Nelze se divit, že si Evelyne Bouix za takové mistrovství brzy vysloužila hlavní roli v jiné francouzské národní látce, v Edith a Marcel. (02.01.2021)

Věčné spory o to, zda je lepším představitelem Valjeana Losna, nebo Mažňák, pardon Gabin, nebo Ventura, mě nechávají chladným. Když nebudu mít času nazbyt, klidně si pustím Augustovu verzi s Liamem Neesonem a skvělou Poledourisovou hudbou, když bude času dost, pak sáhnu po Bernardově adaptaci z roku 1934. Rozhodně ale znovu ne po téhle přeceňované verzi s televizním vzhledem a partou revolučně naladěných studentů zápasících věrohodněji s větrem než s vojáky na barikádě. (20.06.2023)

Zrovna čtu knihu od Victora Huga Bídníci, kterou mám přes dvacet let doma a jelikož jsem viděl snad všechna filmová zpracování tohoto úchvatného příběhu několikrát, tak jsem čtení neustále odkládal.Přitom jsem si vzpomněl, že tenhle film jsem ještě nehodnotil. Film s tehdy oblíbeným Lino Venturou se mi asi líbil ze všech nejvíc,abych je mohl posoudit všechny, musel bych je vidět znovu. Hned se po jakýchkoliv Bídnících podívám v půjčovně. (18.10.2009)

Přes veliké očekávání mne to zklamalo. Samozřejmě, že Lino Ventura si zaslouží absolutorium, mám rád Jean Gabina, ale tento Jeana Valjeana se tomu jeho nesporně vyrovná. Zbytek však "Gabinově verzi" už nikoliv. Silné ženské role jsou zde nepříjemně potlačené, chvílemi jsem měl až dojem že Cosetta ani Eponina nemají, co hrát. Vadí patrně i délka, která má na svědomí, že vyprávění chvílemi ztrácí tempo. Hugem zamýšlená souvislost mezi individuálním směřováním ke svobodě propuštěným trestancem a stejnou motivací pozdními barikádníky usilujícími o totéž, zde byla ignorována. Zdá se mi, že zůstává jen ten Ventura. (31.08.2013)