Ubožáci

Klasická kniha v klasickém provedení, které knize velmi sluší. Abych začala tím nejdůležitějším, Jean Valjean je tu úžasný, skvělý a přesvědčivý, jenže Ventura není Gabin. Vím, nemůže za to, ale není. Spousta věcí se tu dá vynachválit do nebes, a právem, zkratka, kde Fantina pro dceru obětuje vlasy a zuby, neútěšné prostředí dílny, soud, kde se Valjean přizná, že je bývalý galejník, naprosto dechberoucí scéna na barikádě, jako vždy dojemná scéna Eponininy smrti, samotný závěr (tady mám drobnou výhradu, je to větší drama, ale Cosettu měli nechat přijít), ale já si celou dobu uvědomovala, že i když nemám žádné dramatické námitky, i když je to výborné, tak pro mě filmoví Bídníci budou jednou pro vždy ti s Gabinem. (10.08.2013)

Začáním mít pocit, že Bídníci jsou kniha, která je jako film nezfilmovatelná (snad jen jako televizní seriál) a tato verze patří rozhodně k těm slabším. První díl se ještě poměrně drží, a nechybí tu dokonce několik působivých momentů, třeba montáž chátrající Fantiny podkreslený Thénardierovými dopisy, ale v tom druhém už Hossein zcela podleh iluzi, že je umělec, a proměnil Bídníky v bizarně megapatetickou karikaturu Hugova románu. Navíc značně nesourodou. Chvíli se pokouší o syrově realistické pojetí, ale pak ho nabourá rádoby uměleckou stylizací. Sbližování Maria a Cosetty coby sled statických fotografií jaro-léto-podzim-zima, jakoby celý rok stáli a hleděli si na zahradě do očí? Doslova parodií je pak scéna boje na barikádě, kde se všichni chovají jako nemyslící náměsíčníci, to vše navíc ve zpomaléném záběru a podkresleno bombastickým orchestrem, aby jó vyniklo, jak moc je to patetické. Jeden z nejdojemnějších momentů románu - oběť Eponiny - v té grotesce zcela zaniká. Vrcholem je pak rádoby umělecké ztvárnění Valjeanovy osamělé smrti. Pokud bych neznal předlohu, a nevěděl o co opravdu jde, přišlo by mi jednání řady postav zcela nelogické až nemyslné, Valjeanem počínaje, Javertem konče. Z řady výrazných románových postav jsou tu navíc jen bezvýznamní statisté, ať už je to Cosetta nebo třeba Gavroche. To Hossein příliš nezvládl. A to nemluvím dalších kiksech. Když už realisticky navleče chudinu do rozedraných hadrů, ušpiní je tak, jakoby poslední voda, kterou viděli, byla ta plodová, a pečlivě rozcuchá každý vlas, působí pak jako pěst na oko jejich bělostné ošetřované zuby. Bídníci jsou předloha tak silná, že úplně špatný film z ní prostě vzniknout nemůže, Hosseinova verze však rozhodně patří k těm méně povedeným. (05.02.2017)

Těžko hledat větší klasiku v literatuře nebo v následném filmovém zpracování. Navíc, když je do hlavní role obsazený Lino Ventura, který se pro roli hlavního hrdiny výjimečně hodí, lze očekávat kousek vskutku mistrovský. Režisér Hossein perfektně vystihl celkově ponurou atmosféru za současného zachování výpravné linie, výrazně se hlásící ke klasickému pojetí, než nějakým alternativním kreativám (viz seriál z roku 2000). To považuji v případě takového díla rozhodně za pozitivní, proto mu právem náleží nejvyšší počet hvězdiček. (16.03.2008)

Veľmi dobré televízne spracovanie slávneho románu. Najväčšiu zásluhu na tom má L. Ventura, ktorý má k postave J.Valjeana najbližšie zo všetkých hercov, ktorí túto postavu hrali. Samozrejme TV spracovanie skrýva nemilé prekvapenia v podobe minimálnej akcie, každá i načatá naháňačka, alebo akékoľvek zdramatizovanie deja je veľmi rýchlo ukončené, takže divák si musí vystačiť hlavne s výkonmi postáv, čo na druhej strane nie je až tak málo. I to dvíhanie voza je odbité tak rýchlo... Naopak nepodstatné prechádzky lesom, či parkom sú natiahnuté až až. Áno, to je presne tá televízna rozvláčnosť na úkor filmovej, dramatickej a výpravnej podoby. L.Ventura je ideálny J. Valjean, ale je trochu škoda, že v druhej polovici seriálu nedostal až tak veľa priestoru, ako by si zaslúžil. Videné na ČT2 s dabingom v dvoch dieloch. 80%. (27.08.2013)

Obsahuje spoilery. Televízny produkčný podpis je na Hosseinovej adaptácii rozsiahleho Hugovho románu poznať, avšak nijak mu neubližuje. Práve naopak, dovoľuje sústrediť sa vo všetkej komornosti na jednotlivé zložky a inakosť dvojdielnej verzie s Lino Venturou. Tá spočíva predovšetkým vo výbere kapitol dôležitých pre rozprávanie (obohatenie a rozvedenie línie s Ténardierovcami, zostručnenie príbehu Fantiny alebo vypustenie okolností ľudovej revolty a priameho záberu na Javertovu smrť v druhej časti), predely medzi knihami (zastávajúce rolu prostého údaju ale tiež evokujúce aktívne zapájanie čitateľa/diváka, ktorý medzi nimi plynulo prechádza) a dôraz na mizanscénu v interiéroch i zachytenie atmosféry v uličkách dobového Paríža. Pohyb kamery po scéne, výrazná prevaha interiérov a detailov tvárí sú základom kontrastnej konfrontácie vo významovej rovine rovnako ako v humanistickom diele Victora Huga. Lino Ventura ako Jean Valjean je dosť možno najlepším predstaviteľom vznešeného ideálu dobrého človeka. Práve on si pre seba kradne každú scénu a pasáže, v ktorých nefiguruje, pôsobia potom vďaka slabšiemu rozvedeniu väčšiny vedľajších postáv (Cosetta, Eponina) ako chudobný príbuzný. A je tiež genderovo vyhranený - dominantné a do hĺbky rozpracované sú výlučne mužské postavy. To však príbehu však príbehu nemožno vyčítať, keďže je nevyváženosť týchto dvoch elementov už znakom predlohy a odrazom doby a spoločenskej nerovnosti, ktorú opisuje. 80% (17.12.2014)