Maigret klade past

Maigret má ve svém revíru škodnou, která zabíjí mladé ženy a tak nachystá past, vyšle do města volavky (s píšťalkou) a desítky policistů... Jean Gabin se mi v roli komisaře zamlouval, Annie Girardotová mladá, půvabná a opět přesvědčivá, lehce uvěřitelná (v roli manželky, i když manželky, že?). Možný spoiler... jen ten záporák byl takový nanicovatý, uplakaný hysterák-mamánek, mně nesympatický psychouš. (05.02.2020)

Tak to je první liga s mnoha hereckými legendami francouzské kinematografie - Jeanem Gabinem, Lino Venturou či Annie Girardot. Logické rozplétání příběhu, nadhled nad případem, humorně laděné poznámky a především výborný herecký výkon. To je nepřekonatelný a nezapomenutelný Maigret, trpělivě čekající na sklapnutí dobře nakladené pasti tajemnému vrahovi pařížských žen. (16.02.2010)

Nezpochybňuju, že to celé stojí na Jeanu Gabinovi, ale myslím, že jeho úloha se v tomto konkrétním případě zbytečně démonizuje. Mnohem osobitější výkony tu podali Jean Desailly v roli hysterického malíře a Lucienne Bogaert v roli jeho neméně hysterické matky. Pro mě osobně bylo přínosné vidět i předválečnou hvězdu Jeanne Boitel jako sympatickou paní Maigretovou. Naopak vyzdvihovat Lino Venturu je opět malinko mimo mísu, protože ten se tu jenom několikrát nevýrazně mihne. A naopak Annie Girardot tu má velmi zajímavou roli s vývojem, navíc výborně vypadá. Má to celé atmosféru, ale místy se to malinko táhne, takže na plnej knedlík to není. (15.02.2012)

Klasické detektivky, u kterých bylo třeba nejprve rozlousknout motiv, psychologicky postupovat zevnitř navenek, které vyžadovaly divákovu spoluúčast, a které považují "nalezení vraha" i za svoji zásluhu, ty vždycky potěží a přinesou i určité zadostiučinění. Zde Maigret/Gabin "dekonstruuje" případ muže stojícího mezi dvěma ženami, matkou a manželkou. Později se však ukáže, že žena a manželka jsou na jedné straně, a na druhé straně jsou ostatní ženy, které se snaží "systematicky" vybít. Práce je to však náročná a dlouhodobá, ale stejně tak náročně a dlouhodobě pracuje i Maigret. Odkrývá pachatelovu mentalitu až do raného dětství, kde nachází odpovídající "mentální defekt". Nepřítelem jsou všechny ženy, k nimž ho poutá nepřekonatelný sado (ostatní ženy) masochistický (matka a manželka) vztah. Jako Maigretovu spolupracovníku se mi nezamlouvá pouze motiv "ješitnosti", který považuji za sporný.... O dva roky později natočil Alfred Hitchcock slavné "Psycho", které uderněji zobrazuje podobnou situaci. Ale také vypjatěji a schématičtěji. Simenonův přesah matky v manželku (i když se vzájemně nenávidí) celou situaci rozšiřuje, ale zároveň i zpřesňuje; u Roberta Blocha je situace jednodušší, a proto i strašidelnější. Pozn.: Nezávisle na filmu popisuje osobu s traumatickým poškozením mozku (náš hrdina Marcel Maurin/Jean Desailly) PhDr. Martina Hasalíková: "kolísavá emocionalita, úzkostnost až depresivita, narušení psychomotorického tempa, tendence ke stereotypii, ulpívání na určitých projevech chování, nedostatek ohledu k okolnímu světu, egocentrismus, nerespektování pravidel ustálené sociální interakce, zvýšená afektivita a dráždivost". Ješitnost zde neuvádí. (17.04.2017)

Nádhera. Jean Gabin hrál i když nic nedělal (to uměl ještě R. Hrušínský). Moc se mi líbil ten Montmartre (dnes již převálcovaný turistickým ruchem), kde před domem ještě mohly k vešeru sedět postařší občanky a semílat živé a mrtvé jak někde na vsi. Poctivě odvyprávěný příběh. Nádavkem mladí L. Ventura a A. Girardot. (07.05.2011)