Sedmý terč

Fryler, ale aj dost horror, a to s Vino Lenturom opat. Nadherny film, Vino Lentura bol vymlateny ani nevie kym poriadne a ani nevedel, co maju dotycni proti nemu. Nahodne stretnutia, nahodne veci sa deju, telefeon vyzvana a ktosi ponuka Vino Lenturovi, aby si kupil spat zivot ...... nasledne sa samotny Vino Lentura pusti do vysetrovania. Genialny film, viac takychto, reziser Klod Pinoteau sa predviedol . 100 % (23.09.2017)

Jdou po něm a on neví kdo. Večerní hluché telefonáty, noční dálniční kličkovaná s bowlingem ve svodidlech, opakovaná (neplánovaná) úprava faceliftu zdarma......stále samá voda. Policie taky zrovna dvakrát nepomáhá, protože má svých starostí dost. Buď jí bolí zuby nebo má na hlídání dvě malé děti a místo slibované pomoci, na něj (nevědomky) posílá berňák. A tak Bastien Grimaldy tápe dál a s ním i zmatený, dychtivý divák. V tu chvíli přichází (životní) „nabídka, která se nedá odmítnout“ a tak se Bastien vydává na misi zvanou záchrana vlastního života. La 7ème cible, to je vysoká filmová francouzská (krimi) škola, s prvky psychologického dramatu a lehkou dávkou svérázného humoru. To jak scénáristická, režijní, tak především herecká, v podobě L. Ventury v typu role, pro kterou byl předurčen. Vrcholem budiž závěrečná scéna, pracovně ji nazvěme, oslava všeříkající obličejové mimiky. Tohle nikdy nenatrénujete, to vám musí sudičky u kolébky nadělit. 88,8%[ Jen si tak říkám, kde asi byly, mršky, v případě B. Afflecka. Zřejmě na cestě do nemocnice s menší mozkovou příhodou. Potom bych i chápal, to strnulé obličejové svalstvo]. (22.01.2014)

V rámci svého žánru (tedy kriminálního thrilleru) a filmové epochy 80. let představuje Sedmý terč nepopiratelně nadprůměr, nicméně nadšení není namístě. Jakkoliv scénář v rámci toho, oč se snaží, vcelku funguje a jednotlivé scény vyvolávají zhruba ty emoce, které scénárista zamýšlel, přesto je na řadě míst cítit, jak to drhne. A nejvíc, bohužel, v samém závěru, kdy se příběh přesune do Berlína a napětí má při automobilové honičce městskými ulicemi a v těsném sousedství berlínské zdi gradovat. Lino Ventura byl zkušený matador francouzské kinematografie a na slovo vzatý profesionál. Jeho oblíbená stylizace do pozice tvrďáka, který ke zjednání pořádku a svých práv vlastně ani policii nepotřebuje, tady už naráží na limity dané věkem - vždyť v době natáčení bylo Venturovi bezmála 65 let. Ve scéně, kde složí člena gangu zhruba polovičního věku, se už člověk neubrání vzpomínce na Clinta Eastwooda, jak v Gran Torinu coby vetchý stařeček dal nakládačku o dvě generace mladšímu gangsterovi. Celkový dojem: 70 %. (30.08.2014)

Takové příběhy mám v podaní francouzů a s hvězdami typu Lina rád. Sedmý terč mi ale připadá pouze jako lepší průměr. Děj je pozoruhodný a rozhodně mě nenudil. Místy má velmi dobře vytvořenou atmostféru a napětí. Navíc vynikajcí hudba tomu dává grády. Ale některé věci, jsem vůbec nepochopil. Například ty loutky. Už to zde bylo zmíněno.Je zde prostě spousta zbytečných postav a situací, jenž jenom matou a neposouvají děj vůbec dál. Místy zase nevíte, jestli se má jednat o humor a tak podobně. Jinak je to poměrně stadardně napínavá kriminálka, která je obvzlášť v první polovině zajímavá. Ale neubránil jsem se pocitu, že tvůrci s načntým nápadem nevědi jak dál. Rozuzlení mě taky poměrně zklamalo. Motýl na rameni je díky své nepřehlednosti vzrušujíci. Sedmý terč je jenom neuspořádaný. Jinak se jedná o poslední Linův film. Pak už ho žádný scénář nepřesvědčil, protože čím byl starší tím pečlivěji si je vybíral. Sedmý terč svou přítomností dost zachraňuje. Nad jeho usporným herectvím, nepřestávám kroutit zrak. Je mu prostě stačí k dokonalému hereckému projevu pouze jeden pohled, kterým mě vždycky sejme. Pokud tvrdím, že je Sedmý terč lepší nadprůměr tak především díky tobě ďábelský, přisný Lino. (08.03.2017)

Povinná filmová jazda pre všetkých paranoikov. Potvrdzuje, že všetky tie upreté pohľady očí, všetky reflektory áut mieriace a zvláštne blikajúce na Vašu postavu, nie sú len chorým výplodom bláznivej fantázie. Všetky tieto veci plus všetky zdanlivo náhodné stretnutia s tými istými cudzím ľuďmi na rôznych miestach v ten istý deň majú svoj jasný zmysel. Zastrašiť a niečo od sledovanej osoby získať. Peniaze, život, informácie. Lino Ventura dokazuje, že aj záhadné presuny vecí vo Vašich domovoch a náhle zvonenia telefónu končiace neznámym dýchajúcim fantómom na druhom konci má na svedomí ktosi iný. Ktosi, kto Vás má neustále na muške. Sledujúceho prízraku sa môžete zbaviť, obdobne ako hlavný hrdina, len jeho navedením do zóny, kde platia zásadne iné pravidlá. Kde sa nejedná v rukavičkách. Kde sa strieľa oveľa skôr, ako sa varuje. (09.02.2015)