Zorro

Představitel je perfektně vybraný. Allain Delon je mužný typ který plně koresponduje se Zorrem. Co pokulhávalo bylo samotné zpracování. Film se potácí mezi komedií a dobrodružným dramatem a nějak neví kam se přiklonit. Co mě vyloženě iritovalo byla muzika, která se hodí do spaghetti westernu, ale pokud se nemýlím jde o španělského šlechtického kavalíra . Slabá průměrná oddychovka, když nemáte nic jiného na práci, tak ujde. (28.06.2014)

Delon je charizmatickejší Zorro ako Banderas, to je pravda, ale inak novodobú verziu tento film nemá. Šermovačky sú zbytočne zdĺhavé a nie toľko vtipné, ako som očakával. Na tejto verzii akosi príliš vidno, že sa vtedy nosil štýl alá Bud Spencer a Terence Hill. Na druhej strane ale film je predsa len takým balzamom pre duši, takou rozprávkou pre dospelých. Nádej, že existuje niekto, kto odstráni všetkých tých podvodných politikov, skorumpovaných sudcov, falošných svedkov. Ako veľmi by sa nám dnes hodil. My sme mali len toho Jánošíka. A aj ten mal všetko na háku. (09.04.2018)

Charismatický Alain Delon nenechá jedinou ženu chladnou. Pere se jako skutečný hrdina. Myslím, že tohle je nejspíš nejslavnější verze Zorra, ale to jen odhaduji. Mě se celkem páčí. Zvláště kladně hodnotím závěrečný dlouhý a skoro až epický souboj klaďase a záporáka. Myslím, že přesně takový souboj celý film divák čeká. Je to vlastně vyvrcholení mezi hrdinou a padouchem. A z podobného napínavého a vyrovnaného souboje by si měli vzít tvůrci dnešních hrdinských velkofilmů. Mám pocit, že něco podobného závěrům filmů chybí. Tak jako tak nedávám maximální hodnocení. Je to hlavně ze dvou důvodů. První je hudba. Jedna verze, to byla ta americká odrhovačka, se mi celkem líbila. Ta druhá, to drnkání nějakého strunného nástroje, mi lezlo až neskutečně na nervy a klidně bych to oželel. Dalším důvodem pak byl někdy trochu nelogický střih, díky kterému šla dějová posloupnost trošku divně. I tak byl ale film vcelku zajímavý i na dnešní dobu. (18.10.2016)

Zorro je klasika, ovšem klasika pulpu, braku. Touha po škatulkování nás možná zprvu nasměruje strčit jej někam k Athosovi, Porthosovi a Aramisovi, protože ti také prožívají příběhy plné šermu, akrobacie, koní, žen a intrik. I oni chrání právo, zachovávají věrnost, dbají na čest a nebojí se smrti. Blablabla. Tři mušketýry ale Dumas, hádám, napsal poctivěji než McCulley Zorra. Mají minulost, komplikovanější povahu, zajímavější nepřátele a příběhy prožívají zamotané. Zorro jen tak dlouho štve toho svého, až na něj vyrazí sám, což se mu stane osudným. +++++ Neustálé šermovačky, v nichž Zorro zesměšňuje své protivníky unavují - sekají se svíčky, jezdí se po závěsech, skáče se po stolech... vše, co si žánrová scéna zřejmě žádá. Teprve finální bitka v kapli, v níž kamera konečně zřejměji užívá prostředí, plná obkružování duelantů (mimochodem, kružnice má prý ve španělské škole šermu obzváštní důležitost), závraťových pohledů dolů atd., má moc zaujmout diváka a přimět jej k uznání: "No, voni snad nakonec uměj točit. Proč to sakra nedělali těch 100 minut předtím?" Slabé **. (10.09.2014)

Parádní hudba! A docela hezká varice na Černého Tulipána, respektive je to tak trochu westernovej Jánošík. Má to sice směšné momenty, kdy jeden hafík zlikviduje celej vojenskej oddíl na koních. Stejně tak lehce nelogické mi přijde, jak vždycky celá vesnice čumí na Zorrovy souboje, sice mu fandí, ale že by mu někdo pomoh', to jako né. Slušná výprava, akorát v kostýmech soudruzi udělali chybu, uniformy jsou dobově dost mimo. (19.02.2016)