Kdo nastaví kůži

Klasická francouzská kriminálka s mnoha zábavnými pasážemi, kterým vévodí bývalý policejní inspektor Choucas, nyní soukromý detektiv. Jednoho dne za ním přijde paní Pigotová, že se jí ztratila před měsícem její nevidomá dcera a že policie dohromady nic neudělala. Detektiv Choucas se případu rád ujímá, prapodivně je však policií nabádán, aby jen sebral peníze a paní Pigotové řekl to samé, co policie. To je mu však proti srsti a pomalu se začne rozbíhat případ plný dramatických honiček a ran... (21.03.2008)

Lehkost s jakou se Delon protančil svým případem ve spojení s muzikou (Benton, Diamond) a atmosférou krásných osmdesátých (Paříž, auta, móda...), to vše je opojně nostalgické. Srovnání s americkou drsnou školou se film brání svou hravostí, reáliemi baví především domácí publikum a vtipy na Belmonda a další legrácky jsou dávkovány jako občasné mrknutí skrze zachmuřený výraz. Tahle francouzská detektivka je prostě svá a dává vzpomenout na svět, kdy se život nebral tak vážně, jezdilo se na naftu a nikoli na baterky a ženy ohrožovaly druhé maximálně svou krásou. Že příběh je poněkud nepřehledný? Nevadí! Jenže pak přijde závěr, a ten je zpackaný, nelogický, bezdůvodný. Snad špatně sestříhaný, snad ušitý horkou jehlou, ale když se v poslední čtvrthodině ukáže, jak se věci mají, je lépe hned vypnout a závěrem si nekazit chuť. (08.12.2021)

Určitě ne špatný, nicméně příliš rutinně napsaný a natočený kriminální thriller, který si Delon vyloženě připravil na tělo. Je to esence motivů a stylu, který Delona vynesl na vrchol, a zároveň se suverénní počínání hlavního hrdiny blíží postavám, které hrála druhá velká hvězda francouzského kriminálního žánru Jean Paul Belmondo. Inspektor Choucas prochází příběhem vyloženě nad věcí a jeho společníky, natož pak jeho samotného, nevykolejí nějaká ta střelná rána, nezaskočí zákeřný útok protivníka nebo nečekaná situace. Jeho partnerka při znásilnění prožívá méně emocí než když si zapálí cigaretu. Postavy se vlastně svou suverenitou blíží komiksovým postavám superhrdinů. Z obou Delonových režií jde nicméně o ten lepší pokus a v rámci jeho filmografie o lepší průměr. Za zmínku stojí extrémně půvabná Anne Parillaud, Delon měl ve výběru svých milenek skutečně vkus. Celkový dojem: 65 %. (24.11.2009)

Celkem zábavná francouzká krimi se spoustou decentních hlášek a velmi okouzlující sexkretářkou Anne Parillaud. Dost mě překvapilo, že tadle šarmantní holka potom ztvárnila Brutální Nikitu. Příběh si vesele plyne, Delón sází hlášky ale napětí ve mě moc nevrůstá. Zápletku už jsem se pak ani nesnažil moc rozmotávat a jen jsem se bavil. Nakonec mám pocit, že se Delon snažil tak trochu napodobit lehkost Belmondových filmů (dokonce ho i zmiňují), ale to by nesměl mít Delon ten svůj non-stop vážný delonoský výraz a možná by to ani nesměl režírovat. Jinak francouzskej biják jak má bejt. (05.10.2015)

Soukromá očka to mají všude na světě stejné. Klient jim zaplatí a oni jako stroj řeší záhadu, jsou mláceni, přežívají pokusy o zabití, protože jak praví klasik Phil Marlowe - Trouble is my business. A po boku naivní sekretářka, která přijímá znásilnění sterjně ledově jako Delon rány a kulky. Nejlepší Delonova adaptace ze Serie Noire, protože od první minuty přiznává, že jde o čistý brak, který si na nic nehraje a chce jen bavit. (13.05.2010)