Bojovník

Ďalšia francúzska gangsterka/krimi, kde ide o to, ukázať Delona ako drsňáka, ako milovníka, ktorému ženy padajú k nohám a ktorý príliš nepremýšľa, keď má niekoho odkráglovať. Prišiel z väzenia, takže má búrku v nohaviciach a niekde možno ukryl nejaké diamanty a každého to trápi. No najzaujímavejšie na tomto tuctovom a zameniteľnom filme je Delonova postava. Chvíľami sa zdá jeho chovanie nelogické, pretože neprejavuje emócie, lenže on ich radšej prejaví v ten správny čas pomocou svojej búchačky. Pomsta totiž chutí najlepšie za studena. Takže autá, žvásty, strieľanie, sex, nahé telo ďalšej začínajúcej francúzskej herečky a muži v kvádrach. (30.10.2016)

Klasická kriminálka slábnoucích osmdesátých let ušitá výhradně pro Alaina Delona. Je od začátku dost předvídatelná, ale svižné tempo a navazující scény bez podivných kliček dává příběhu jistou přímočarost, která tomuto typu filmů rozhodně svědčí. Jen ta hudba mi připadla úplně mimo, je spíše otravná a naprosto bez jiskry, v napjatých scénách, kde by měla gradovat nebo se ztišit, aby napětí diváka ještě více napnulo, tak si spíše tak prozpěvuje... (22.07.2008)

Napínavý, dostatečně akční, inteligentní kriminální film, kterému je cizí něco jako je nuda, patos nebo klišé. Alain Delon se chopil i režie a musí říci, že se mu docela povedlo. Hraje zde také výborně hlavní roli nemilosdrného drsňáka, který mstí smrt svého přítele a své dívky. I když jeho hrdina není nijak příkladný, musíme mu po celý film držet palce. Do toho ještě Francois Périer jako ke všemu odhodlaný záporák Gino, policajt na způsob Columba Rouxel v podání Pierra Mondyho, půvabná Anne Parillaudová v roli hrdinovy přítelkyně Natalie a kvalitní kriminálka je na světě. 75%. (06.03.2006)

Nechoď tam. Viděla jsem to v kině tisíckrát. Chlápek říká, že je to naposledy a odkrouhnou ho. To je osud. / To není osud, to je cenzura. Kdybych nebyl sám takový fešák, přál bych vypadat jako Alain Delon. Kromě jiných výhod by mi to skýtalo možnost hrát v jakémkoliv filmu a učinit jej svou prostou přítomností bez ohledu na další kvality docela dobrým. Takový, docela dobrý, je i Le battant. Film esenciálně řídký jako mlha pařížských bulvárů, rozháněná směšně malými motorovými vozidly, vystavěný na fousaté historce o propuštěném vězni, zloději nikoliv prostém cti, zašitých diamantech a konkurenční bandě, která by si také ráda přišla po letech odnětí svobody autora loupeže na své. Prostota vyztužená zašmodrchaností nemá vlastní podstatu a vyprávění nezřídka absentuje zcela, ponechávaje film snímání Delonovu poflakování se, ale nepostrádá styl, z něhož cca 60% distribuuje svým charisma sám herec/režisér. Zbytek jde na vrub atmosféře časů, v nichž bylo k uskutečnění telefonátu nutno zaparkovat u krajnice a vstoupit do telefonní budky, a nesmlouvaný zákaz nošení podprsenek. Kůži a to ostatní nastaví Delonovi v průběhu filmu Marie-Christine Descouard, Andréa Ferréol a (stejně jako dva roky předtím) Anne Parillaud, všechny v ohanbí s čímsi, co nemohly nebýt paruky. Jistou osobitost propůjčuje filmu stále patrné Delonovo režisérské diletantství, projevující se v přijatelných vypravěčských hloupostech (např. fotografie zesnulé v jejím vlastním bytě) a neuvěřitelně pitomé práci s repetitivním šansonovitým sountrackem Christiana Dorisse. Říkala jsem ti, že nechci umřít blbá... *kucky* *kucky*... (28.12.2019)

Své nejlepší kriminální snímky už měl Delon v době natáčení Bojovníka za sebou a z jeho výkonu už čiší rutina a stereotyp, hrát nicméně dosud nezapomněl a charisma dosud neztratil, takže tuctový scénář, který navíc je místy docela chatrný, drží nad vodou díky jeho přítomnosti. Kladem je i přítomnost mladičké Anne Parillaud, která později zazářila jako Nikita v Bessonově slavném snímku. (03.08.2008)