Bojovník

Nechoď tam. Viděla jsem to v kině tisíckrát. Chlápek říká, že je to naposledy a odkrouhnou ho. To je osud. / To není osud, to je cenzura. Kdybych nebyl sám takový fešák, přál bych vypadat jako Alain Delon. Kromě jiných výhod by mi to skýtalo možnost hrát v jakémkoliv filmu a učinit jej svou prostou přítomností bez ohledu na další kvality docela dobrým. Takový, docela dobrý, je i Le battant. Film esenciálně řídký jako mlha pařížských bulvárů, rozháněná směšně malými motorovými vozidly, vystavěný na fousaté historce o propuštěném vězni, zloději nikoliv prostém cti, zašitých diamantech a konkurenční bandě, která by si také ráda přišla po letech odnětí svobody autora loupeže na své. Prostota vyztužená zašmodrchaností nemá vlastní podstatu a vyprávění nezřídka absentuje zcela, ponechávaje film snímání Delonovu poflakování se, ale nepostrádá styl, z něhož cca 60% distribuuje svým charisma sám herec/režisér. Zbytek jde na vrub atmosféře časů, v nichž bylo k uskutečnění telefonátu nutno zaparkovat u krajnice a vstoupit do telefonní budky, a nesmlouvaný zákaz nošení podprsenek. Kůži a to ostatní nastaví Delonovi v průběhu filmu Marie-Christine Descouard, Andréa Ferréol a (stejně jako dva roky předtím) Anne Parillaud, všechny v ohanbí s čímsi, co nemohly nebýt paruky. Jistou osobitost propůjčuje filmu stále patrné Delonovo režisérské diletantství, projevující se v přijatelných vypravěčských hloupostech (např. fotografie zesnulé v jejím vlastním bytě) a neuvěřitelně pitomé práci s repetitivním šansonovitým sountrackem Christiana Dorisse. Říkala jsem ti, že nechci umřít blbá... *kucky* *kucky*... (28.12.2019)

Příjemný kriminální příběh jednoho sympatického zloducha. Je to případ, kdy, přestože si plně uvědomujete špatnost počínání jistého kriminálníka, držíte mu palce a očekáváte, že jeho příběh skončí pro něj dobře. Tento pocit ve vás nabudí sympatický "kukuč" Alaina Delona a jeho uhlazené chování v kterékoliv situaci. Scénář filmu je promyšlený a nedává divákovi možnost odhadnout dopředu průběh děje. Škoda jen, že obsah k tomuto filmu (oficiální text distributora) tak bezohledně prozrazuje děj, namísto toho, aby popsal film poněkud delikátnějším způsobem. Vynikající dabing titulní role. 121 minut hrací doby mě osobně s přihlédnutím k poutavosti děje nepřipadá nijak dlouhá. (22.09.2008)

Policie i ctihodní zástupci organizovaného zločinu ví, že z vězení právě propuštěný chmaták Jacques Darnay kdysi uloupil diamanty, které se nikdy nenašly. Darnay však nikomu nechce pošeptat do ouška, kde drahé kamínky uschoval. Duše neodbytných gangsterů po zabijákových střelách spěchají do pekla, policie si s Darnayovým tradičně neprůstřelným alibi také příliš neví rady a mlčící diamanty na nikoho spiklenecky nepomrkávají z úkrytu. (16.06.2009)

Alain Delon jako propuštěný vězeň, lupič diamantů se po návratu na svobodu nehne bezesvých pronásledovatelů, kterých se nejde zbavit jinak, než je prostě odstranit. Ono lépe se odstraňuje někdo, kdo vás odstranit nemůže, když vy jedíní víte, kde jsou diamanty ukryté. Film je celkem fajn, ale nic speciálního.... když je někde Delon, tak je to většinou dívatelné ;-) (22.07.2008)

Zdařilá kriminálka, zas jednou nemusím přemýšlet nad hodnocením, tady jsou to krásné čtyři hvězdy a u mě spokojenost.. Hlavní postava Jacques Darnay v podání Alaina Delona v podstatě nemá chybu, právě byl propuštěn z vězení za loupežné přepadení klenotnictví, no a když se začne hrát o diamanty, hraje se nesmlouvavě.. To je tak, když je přítel převlečená děvka a z děvky se vyklube přítel, navíc s půvabem Anne Parillaudové, kdo by odolal? Po pravdě ani já ne.. (24.11.2020)