Křižník Potěmkin

Křižník Potěmkin zanechává hořkou pachuť revolučního filmu a oslavy rudé vlajky. Patetická glorifikace levicového myšlení, mne byla chvílemi až nepříjemná. Extrémně talentovaný Ejzenštejn podlehl ideologické konfrontaci mezi buržoazií a dělnickou třídou – závan sovětského filmu po celou stopáž zbytečně ruší. Na druhou stranu samotná filmová estetika je velice okouzlující; technika střihu, záběry z neobvyklých úhlů nebo zvládnutí davových scén jsou do dnešního dne unikátní a nadčasové filmové fragmenty. V jistých mezích je to doslova filmová učebnice zkrápěná bohužel několika rudými kaňkami. (19.06.2014)

Dechberoucich scén a "vrcholů filmu" obsahuje Potěmkin dost. Proto se jedná bezpochyby o skvělý filmový zážitek, i když některé scény jsou přece jen ještě divadelní a pomalejší, než jsme dnes zvyklí. Naposledy jsem film shlédl s novou elektronickou hudbou Christopha Pajera (který představení i živě doprovázel) a kombinace filmu s touto hudbou se mi líbila - před představením jsem se obával, jak bude spojení moderní hudby a klasického díla působit. Hudební pasáž doprovázející scénu s červy v mase je nepříjemná a skvěle doprovází zobrazovanou skutečnost, závěr je pak strhujícím způsobem velkolepý. -- Při sledování Křižníku Potěmkin by ale člověk neměl zapomínat, že jde o propagandu režimu, který zahubil nesmírné množství lidí. Scéna, ve které obyvatelé Oděsy s nadšením vezou námořníkům Potěmkina potraviny, je povznášející, dokud si člověk nevzpomene na hrůzy kolektivizace ruského zemědělství a třeba na Ukrajinský hladomor, v němž zahynuly miliony!! lidí. Myslím, že je třeba na to pamatovat a uvědomit si společenský význam tohoto díla. Je možná formálně dokonalé, ale pokud bychom zapomněli na jeho politický význam, účel, ke kterému byl natočen a kdo ho natočil, oddělujeme obsah díla od jeho formy. To nechci dělat. 7/10 (13.01.2006)

Když jsem viděla Křižník Potěmkin poprvé, moc jsem nedokázala pochopit, proč je to tak uznávaný film. Teprve s odstupem času doceňuji jeho kvality. Když uvážím, že Ejzenštejn používal statickou kameru, musel umět předem odhadnout a vyplnit prostor, dramatičnosti dosahoval pouze sestřihem pasáží, střídáním celku, polodetailu a detailu. Pasáž na oděských schodech jsem si pouštěla několikrát po sobě. Ano, Potěmkin je přelomový film a v době vzniku patřil k tomu nejlepšímu. I dnes po letech je skvělou učebnicí montáže. S přidanou hudbou jde i dnes o strhující podívanou. (24.11.2016)

Příběh vzpoury na Křižníku Potěmkin je až fatálně prostý. Nejprve posádka odmítá shnilé maso prolezlé červy, načež je jim doporučeno konzumovat tuto gastronomickou lahůdku po propláchnutí v osolené vodě. No, to by naštvalo každého labužníka. Sůl a červi! Co následovalo, nazvaly dějiny revolucí a študáci si tak dodnes mohou hrát na oblíbený živý obraz oděských schodů. Největší rvačky probíhají o roli kočárku, hůře už je na tom matka nebohého roběte. Kdo by chtěl také zářit v jediném hereckém pohybu a dokázat tak, že Stanislavský žije! Naneštěstí nejde jen o schody, ale o ty manévry! Nikdy jsem nebyla tak vyčerpaná a spokojená, jako když se ukázalo, že i na druhé straně jsou to ti kluci od nás! Naši bratři! (15.05.2012)

Nepochybně dílo nevyčíslitelné průkopnické a expresivní síly, které ještě dlouho po svém natočení hledalo ve svém oboru konkurenta. Ke scénám na schodech s kočárkem i na lodi, včetně závěru se není třeba vyjadřovat. Pro mě tu však navždy zůstane ta nepříjemná revoluční, kolektivistická, optimistická pachuť světlých zítřků, které si všichni společně vybojujeme. Formou jasných pět. Vyznění jednu sráží. (30.07.2005)