Reklama

Reklama

Vlastička umřela. Vesnický kostel, pohřební kočár tažený koňmi, farář, obyvatelé Olšan a souputníci zvláštního života Bohumila Stejskala (Boleslav Polívka), multimilionáře z vůle Boží, z Dědictví I. Trochu zestárli. Bohumil (Boleslav Polívka) taky trochu zestárl. Přibyly mu majetek, starosti, kilogramy a děti. Ztratil ženu svého života. Hraje hudba, zpívá místní ženský sbor Křepelky, jehož byla Vlastička členkou (a Bohuš je sponzorem). Smrt známého sbližuje. Všichni jsou smutní, nebo tak aspoň vypadají. Za zdí hřbitova zastavil starší Mercedes a z něj vystupuje rovněž zestárlá „hérečka" Irenka. Pozoruje pohřeb přes zeď, dovnitř se neodváží. Odjede před koncem obřadu... Smuteční hostina v Bohušově sídle. Jsou tu všichni, které známe z původního filmu. Zjišťujeme, že Bohuš si postavil ohromné sídlo ve farmářském stylu obklopeném zoologickou zahradou. Má rád svou dceru (Anna Polívková) a visí na šestiletém vnukovi, jehož učí jízdě na koni. Má vlastní chov koní a považuje se za odborníka na to. Už sedm let nepije a celkem si zvykl na peníze. Bohuš je smutný, ale smutek v jeho podání má velmi výstřední podobu. Téměř každá promluva se mu proplétá s pohřební řečí a duch Vlastičky postupně výrazně vstupuje do jeho mysli i jednání. Vlastička dávala jeho životu řád...vnutila mu kázeň. Teď je zase Bohuš sám. A smutný. Je na čase vrátit se ke kořenům...k flašce. Po sedmi letech se Bohuš zase napije. A bude to jízda, během které se bláznivě zamiluje do herečky, málem se stane filmovým producentem a majitelem zámku, málem přijde o vnuka, málem uvěří, že Vlastička pořád žije, přijde o několik miliónů, rozbije v přímém přenosu finále soutěže Hvězdy tančí, aby nakonec pod tlakem dcery a věrného přítele Arnošta (Arnošt Goldflam) dobrovolně našel klid a sebe samého v protialkoholní léčebně v tichém rozjímání s bláznivým JUDr. Strážným (Jiří Pecha). Velká jízda... i tak by se film mohl jmenovat, kdyby nenavazoval na už tak proslavený název dílu prvního. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (4)

Trailer

Recenze (819)

castor 

všechny recenze uživatele

Smutno v srdci, pachuť na patře. Zbytečná recyklace toho, co fungovalo v nestárnoucí jedničce. Zbylo jen povzdechnutí z nostalgie, úvodní letecký záběr na Vyškovsko a lulečský kostel a pak jen pár záchvěvů něčeho alespoň trochu atraktivního. Z Polívky je jen stín, nadbíhá látkám, ze kterých by mohlo kápnout a nechává se ukecávat k estrádním výstupům s dialogy, které na koleni sepíše šikovný přispěvatel do školního časopisu. ()

Spiker01 

všechny recenze uživatele

Původní dědictví mám celkem rád a kdykoli se na to podívám v televizi, ovšem ke dvojce jsem byl, asi jako většina pamětníků, skeptický. Bolka Polívku mám rád odjakživa, ale čas holt nezastavíš a i on razantně zestárl a přijde mi, jako by se občas jen ztrapňoval a bral role jen pro prachy. To ale nechme být, hlavní je, že Robert Sedláček, ač ho něteří uznávají jako talentovaného režiséra, nedokázal z takovéto látky proměnit adekvátní pokračování, o čemž možná svědčil i fakt, že na place to zřejmě nešlo úplně podle představ. Ona je vůbec otázka, jestli je vůbec nějakým způsobem možné k takovému filmu natočit důstojné pokračování. To je jako kdyby chtěli točit dvojku Forresta Gumpa. V rámci možností však film nabídnul, co si diváci přáli a ačkoli jsem se rozhodně nesmál všem připraveným vtipům, tak staří známí, Bolek a jeho sprostá mluva mají pořád své kouzlo. Jen to teda byl občas cringe (třeba scéna u doktora jak z Kameňáku) ...60%... [13.02.2014_Cinestar_Černý most] ()

Reklama

Xmilden 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem to mnohem horší. Film nezanechává vůbec žádný odkaz, prakticky sledujeme jen několikadenní epizodu ze seriálu o Bohušovi. Tam kde původní film nemilosrdně nastavil jizlivé a kritické zrcadlo doby, ve které se odehrával. Tam ten druhý spoléhá jen na vyhaslou grotesknost hlavní postavy. Důvod vzniku filmu je pro většinu naprosto jasný. 30% ()

anais 

všechny recenze uživatele

Nemá smysl příliš srovnávat předchozí film od Věry Chytilové s tímto. V Sedláčkově filmu nejde o popis/kritiku doby, ale spíš o posmutnělé bilancování života, který se chýlí ke konci. Polívkova postava tak stojí před několika rozhodnutími, které už nic moc nezmění, ale mohou věci nasměrovat k lepšímu konci. Film je hezky nasnímaný, a promyšlenou líbivostí mu nelze upřít profesionalitu. Jako by však krásné obrazy zakrývaly prázdnotu děje. Jako by Bohoušovo přešlapování na místě, nevěda, jak naložit s vlastním životem, charakterizovalo i Polívkův scénář. Diváka tak překvapivě nenapadají otázky, proč je to taková pitomost, ale spíš, proč je to taková nuda, proč se ve filmu vlastně nic neděje? A možná to byl tvůrčí záměr spíš než pochybení. Těžko říct. Ale jako první film, i tento prověří až čas... ()

kingik 

všechny recenze uživatele

Už neplatí s Bohušem na věčné časy. Kurva se sice říkat nemá, ale nejeden divák si nejednou pomyslí, že tohle pokračování proslulé "bolkovské" komedie stojí kurevsky za nic(!). Jako by si toho byl (pozdě) vědom i jeho protagonista a autor scénáře v jedné osobě a celou dobu se neprojeví jeho humornost tak, jak jsme od Bohuša zvyklí. Je sice hezké, že zestárnul a věkem i "zmoudřel", ale copak s ním zestárnul i jeho pověstný invenční humor nadití k prasknutí originálními hláškami, hlody a nesmrtelnými výšplechty?! Zřejmě ano, protože jinak si nedovedu vysvětlit tak mimořádně nízký výskyt gagů. Ne dobrých, ale tady v podstatě absentoval jakýkoliv humor s výjimkou občasného záblesku toho hořko-humorného a rozjímavého, potažmo trapného, který se ovšem neslučuje s podstatou prvního filmu, který stavěl na principu dokonalé odezvy diváka na své narážky a zlidovělé hlášky. Problém nastal v odlišném přístupu režisérů. Kontroverzní Chytilová s osobitým režijním rukopisem versus na jistotu točící Robert Sedláček. Maximálně umí vykouzlit hezký záběr dýchající letní atmosférou, ale nejednou vznikl dojem, že režírování se ujal samotný Polívka a on jen zkontroloval záběr bez vlastního přičinění, aniž by do toho vtěsnal něco z vlastní režijní kapsy. Je přímo hrůza, jak film nemá tempo a záběr od záběru diváka uklimbává ve svém vypravěčském nic. Totální selhání přichází v podstatě v nulové návaznosti na původní film a žádná z postav se příliš nehlásí o svoji dvacetiletou filmovou minulost. Jednička sice rezignovala na satirický podtext, i když ten tam přece jen v určité míře patrný byl, ale dokázala na jednoduchou zápletku nabalit spoustu scének, o kterých diváci dokázali nadšeně debatovat a napodobovat je, včetně přenášení hlášek do reálu. Nemluvě o dokonalém vystižení doby porevoluční. Dvojka z tohoto hlediska nepřináší nic extra a nikam se ani neposouvá. Chybí nosná zápletka i herci se svým způsobem zhoršili, protože divák neustále čeká, kdy to rozbalí jako tehdy, a nedočká se. Na co je ve filmu nefunkční Gott, nefunkční mrtvá Vlastička, jakási Irenka za hřbitovní zdí, nebo zapáchající dr.Strážný?! Je z toho akorát znát, jak moc někteří herci v pokračování účinkovat nechtěli. O to smutnější, že na dvou ženských postavách se v původním filmu dost stavělo, až pro někoho zkultovněly. Nejednou tohle pokračování svým uchopením připomene "Sněženky po třiceti járech". I tady je znát propastný časový rozdíl či skok, jaký hlavní postava, plus ty kolem ní prodělaly. Další osudy Bohumila Stejskala totiž přišly strašně moc pozdě. 22 let je moc, a i když i já jsem byl coby divák zvědavý, co se u rázovitého Bohuše za tu dobu změnilo, tak můžu konstatovat, že změna žádná. A když, tak k horšímu. Jeho postava zpustla a zburanovatěla, a i když on sám coby Bolek Polívka ji nejednou hraje jako distingovanou a chytřejší, než se na první pohled zdá. Pak ovšem nevím, co tím chtěl autor říci. Jaký vlastně měl být současný Bohuš. Jestli "cool" týpek, co se znovu dal na chlast, anebo věkem sešlý a utrmácený "inteligent" používající na svých cestách veterána hořký, suchý a rádoby chytrý humor?! Je to spíše Bolek Polívka osobně. A co nejvíc zamrzí, že jako scenárista je mizerný a snižuje se k lacinostem. Bohuš si tentokrát už všechny (diváky) nekoupí, jak kdysi vítězoslavně prohlásil na konci prvního filmu. Nyní o ně bude muset bojovat. Akorát nevím čím. Jestli chlastem, dobrovolným pobytem v protialkoholní léčebně, omšelou "rádiovkou" anebo zkonfiskovanou farmou a uměleckým propadem. Račte si prosím vybrat, co je vám nejblíž. Druhé pokračování zabředlo přesně do těch typů komedií, kterým se tak jednička urputně bránila. A pokud i ona měla slabší a zdlouhavé chvilky, tak z toho dokázala vybruslit po "bohušostejskalovsku". A náramně se strefila do doby, kdy se do podnikání pouštěl každý a každý si chtěl náležitě užít nových možností léta odpíraných totalitním režimem. V tomto kontextu je Dědictví II jen smutnou a notně zašlou vzpomínkou na Bohušovy kdysi vtipné a satirou říznuté časy. Na druhou stranu setkání s tímhle (kultovním) buranem nebylo až tak nepříjemné, ale především zvláštně narafičené a režijně i scenáristicky méně vychytané. 60% () (méně) (více)

Galerie (34)

Zajímavosti (17)

  • Při natáčení se zranil kůň Bolka Polívky. Musel proto být dovezen z Prahy nový kůň a maskéry byl následně poupraven do podoby původního bílého koně s hnědými skvrnami. (MTHRFCKR)
  • Natáčení začalo 29. května na zámku Skrýšov u Sedlčan. Natáčení probíhalo také v Praze, v Rudné u Prahy či na zámku Karla Rodena. Scény odehrávající se v blázinci, se natáčely v psychiatrické léčebně v Kroměříži. Scény na hřbitově a u kostela byly natočeny v Lulči u Vyškova. (Terva)
  • Během filmu se Bohuš (Bolek Polívka) několikrát zmíní, že dlužnou částku cca 7,5 milionů Kč již předal JUDr. Ulrichovi (Miroslav Donutil) v hotovosti v obálce, a to v roce 2005. Již od 1. 7. 2004 však platí v ČR zákon omezující platby v hotovosti mezi fyzickými osobami v max. výši 350 000 Kč. Oba se tímto svým jednáním tudíž dopustili minimálně přestupku. (Zilin)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno