Zvrácený

Hovno vyskočí ze záchodové mísy a nacpe se s palčivou bolestí do rekta. Chvilku srovnatelnou s věčností si tam pobude, načež se začne nepříjemně tlačit střevy směrem k žaludku a jeho leptajícím šťávám. A až přejde pocit na zvracení, namíří si to jícnem přímo do úst v podobě sladkého sousta, co po vyndání ještě rozverně svádí chutě svou lahodnou vůní.. Toť struktura Noého experimentální provokace, v níž kamera na střídačku bezcitně stojí, rotuje, nebo létá na oběžné dráze Kubrickova odkazu. Subjektivně zneklidňující, s dokonalým výběrem hudby a stovkami podnětů k zamyšlení se nad příčinou, důsledkem a časem, co všechno zničí. Všechno, bez výjimek.. Nejhorší na tom je, že to hovno ani nebylo tvoje, Roupe. Vyhrál jsi.. (04.03.2013)

Hodne experimentálny film. Otázka je či správnym smerom. Proti zobrazovaniu násilia nemám žiadne výhrady a aj tu to IMHO bolo ešte v norme. Čo mi veľmi vadilo bola tá rozčuľujúca krútiaca sa kamera, bez ktorej by som možno šiel aj vyššie. Civilný prejav ústrednej trojice presne sadol do scén v ktorých boli ešte šťastní a rozzúreného Cassela by som teda nechcel stretnúť (aj keby to iba hral). A slovami jednej z postáv Monika Bellucci je "estetický zážitok", najmä v posledných momentoch filmu, keď leží na deke na zelenej tráve. Irreversible je dielko, ktoré olen tak z pamäti nevymažete, ale žiaden strach, čas predsa všetko zničí. 7/10 (28.11.2005)

Jak příznačné; závěr příběhu (zároveň jedny z prvních scén filmu) se doslova odehrává v "Konečníku". Projít si tímto úvodním, divácky nepříliš přívětivým peklem není dvakrát jednoduché; zejména kamera zde svérázně krouživým způsobem (ne)zachycuje všechna ta zvěrstva, která tam na sobě lidé páchají a ono se není moc co divit - kdybychom zde dostali poctivé full-on záběry, možná by díky některým netrpělivým zaměstnancům videopůjčoven skončil tento film v přihrádce "gay porno". Pokud ale odoláte, věřím tomu, že se vám film za vaši trpělivost postupně začne odměňovat. Alespoň ke mně se tak choval. Estetickým kontrapunktem ke všem těm roztaženým řitím a pálícím se bradavkám tu pro mě bylo tělo nádherné Monicy Bellucci, které dostatečně provlní většinu druhé poloviny snímku. Sadistické ničení těchto božských křivek, které je bezpochyby vrcholem filmu, ve mně vyvolalo intenzivní pocity beznaděje a zlosti, až jsem zalitoval, že mě od scény dělí neprostupná obrazovka, zabraňující mi jakkoli zasáhnout. Snad ještě bezútěšnější byla, na pár vteřinek se objevivší, vzdálená silueta náhodného návštěvníka podchodu, která se při pohledu na brutalitu, odehrávající se několik desítek metrů opodál, raději vrátila, odkud vyšla. Irréversible chce vyvolávat silné emoce a úspěšně se mu to jako filmu daří. Budiž mu připočteno k dobru, že se nejedná o uměle seskládanou mozaiku pozpátku jdoucích šokujících výjevů, ale o, v kontextu zcela obyčejného příběhu (který je ale pro diváka ke konci filmu velmi hořkosladkým), sérii uvěřitelných událostí, jejichž dopad si podvědomě uvědomují řady dam, které bez doprovodu noc co noc opouštějí tisíce klubů na celém světě. (08.07.2009)

Z prvních 15 minut jsem se málem pozvracel (nemůže za to předcházející dýmka), a to už je vzhledem k mé nátuře co říct. Není toho moc vidět, na povrch vyplouvají neposlouchatelné skřeky a kamera klimbá jak zvonec od krávy. Ovšem jako vyjádření pocitů hlavního hrdiny je to skvělé. Skutečně těžký a znepokojivý kousek, který mě svým vyprávěcím stylem a nahou Monicou stále udržoval v pozoru, avšak nemůžu se ubránit dojmu, že je to celé "pouze" velká exhibice kameramana, který dostal o trochu více prostoru, než by bylo zdrávo. (12.08.2006)

"Od pointy k začátku, hloupě točit, pozpátku?" Sorry, ale mě to chladným nechalo. Cesta k mé empatii vede přes "dostat mě na plátno". Představit mi postavy, získat mě pro některou z nich, abych pak mohl zažívat nějaké ty emoce. A ne že hned na začátku režisér začne komusi za cosi sprostě nadávat, mlátit ho s gustem hasičákem do hlavy a chtít po mě, abych se nějak citově angažoval, když mi nedal šanci vytvořit si k jakékoli postavě jakýkoli vztah. Zdařilý a výstižný komentář (ostatně jako téměř vždy) má Gilmour93, až na to, že ta jeho pětihvězdičková vize obráceného zažívacího procesu, od záchodové mísy až po jícen a chuťové buňky na jazyku mě zneklidnila (zvedla mi kufr) víc, než celý Gaspar Noé a jeho antidivácký, imho jen na šokující efekt natočený revenge before rape experiment. (17.01.2013)