Vetřelec: Covenant

"Jsou vymírajícím druhem žebrajícím o vzkříšení." Budu-li někdy něčím takovým, tak rozhodně nepoletím v hyperspánku na Origae 6 a užiju si poslední chvíle na Zemi rozmontováním robotů. Ale abych se vrátil na kosmickou loď, tak jsem tam našel posádku vhodnou spíše k sežrání než k zábavě. Patrně proto mě nedojímal jejich zmenšující se počet ani výkřiky hrůzy. Bylo mi prostě jedno, jestli někdo přežije. Mě bavila pouze navštívená planeta, intelektuálské rozhovory robotů a částečně taky hladové potvůrky. Rád bych si nyní zaspoileroval závěr, který mne donutil nevěřícně kroutit hlavou, ale neudělám to, jelikož k tomu nemám souhlas nadřízeného nebo stejně postaveného důstojníka. (16.01.2018)

Na konci titulků jsem si přečetl, že na filmu se podílelo 15 000 lidí. Vkrádá se ono Pelíškovské "a přitom taková blbost". Aneb jsme tam, kde jsme byli před pěti lety. Technická brilance vs. trhání vlasů nad hloupostí scénáře. Být kosmonaut, už snad vážně ty filmaře zažaluju za urážku mého povolání, protože tato individua by nikdo soudný nepustil ani do Hvězdné pěchoty. Leda že by ta kolonizační loď byla variací na Archu B ze Stopaře, to by pak dávalo smysl. Demence postav hraničí s absurdním dramatem, takže např. očekávejte, že první, co moderní nezávislá žena udělá v neznámém nepřátelském prostředí poté, co přijde o polovinu svých kolegů, je, že se půjde sama vykoupat. Jiné dvě ženy hned po sobě uklouznou v téže louži rudé krve na bělostně bílé podlaze (čili variace na: Blondýna vidí slupku od banánu a řekne si: "a jéje, zase upadnu"). Nebo klasické "počkejte, může to být nebezpečné, co kdybychom se rozdělili". To je tu na denním pořádku. A například když vám již odhalený padouch nabídne, abyste se podívali do podezřelého vejce (poté, co už pár vašich kamarádů za podobných okolností skončilo), prostě to neřešte a udělejte, oč vás žádá, asi jako když Edmund Černá zmije zlikvidoval soupeře tím, že ho nechal prohlédnout si dělo zevnitř. Zkrátka víc komediálních prvků nemá leckterá dobrá komedie. Ještě by to do soundtracku chtělo skladbu Když android políbí androida. Alespoň že demence je dle tvůrců tentokrát univerzální a týká se i mimozemšťanů (ta Davidova vzpomínka je ale fakt ještě debilnější než to ostatní). Jediná postava, která se během filmu chová jakž takž rozumně (Danny Mc Bride), je na plátně hrozně málo a jakože hrdinka se na konci stává vychtěnou hrdinkou čistě jen proto, že naplňujeme stejné schéma, které k tomuto světu patří, aniž by to logicky zapadalo do předchozího vývoje postavy. Na finální "překvapivý" zvrat musí divák čekat ještě půl hodiny, ačkoli je to jasné jako houska na krámě (čímž mimochodem Covenant hodně připomíná vlastní vykrádačku Life), atmosféra nefunguje, o partu Cardů Retardů se není proč bát, stejně jsou od sebe nerozeznatelní. Opakuji z komentáře k Prometheovi: "ve Vetřelcích i těch několik vojáků, kteří byli KIA hned po první scéně, mělo svojí osobnost a místo v posádce i ve filmu. Frost, Dietrichová, Drake, Wierzbowski, seržant Apone, člověk si jejich jména i tváře zapamatuje. Tady po úvodním nepředstavení se spousta postav na desítky minut ztratí, aby se odkudsi objevily v náhodném místě filmu a bídně či hrdinně zahynuly nepoznány, nerozeznány." Zkrátka nic než hloupý film navazující na jiný hloupý film. Stejné chyby, stejné známky. Sám vlastně nevím, proč to neopatřit zaslouženým odpadem, snad za toho Wagnera, který tam občas zazní. (22.08.2017)

Scott stojí na hranici mezi duchovním pokračováním Promethea a poctivým přírůstkem do vetřelčích setkání. O něco úspěšnější je v prvním případě, kdy u dialogu dvou androidů zapomínám dýchat, mozek frčí v přemýšlivé atmosféře na plné obrátky a někde vzadu mi tichý hlas našeptává, že právě za ony klidné pasáže bude tuhle kapitolu spousta lidí nenávidět. Krvavá setkání s legendami opředeným nepřítelem nemají trochu překvapivě tolik prostoru, kolik slibovala trailerová kampaň, čímž si vysvětluji nepochopitelné odchody diváků ze sálu ještě dlouho před pravým začátkem nekompromisního střetnutí. Protože celou mytologii xenomorfů dlouhodobě obdivuji a Promethea jsem si tehdy před pěti lety střihl s radostí hned dvakrát, zůstávám spokojen. Přesto mě mrzí, že k nejvyššímu hodnocení chybělo tak málo, jmenovitě pak trochu smolná nutnost dramatického oblouku, která musí Covenant zavřít v samostatné kapitole. Nechal bych dějové i náladové nůžky rozevřené klidně ještě víc, ty střihačovy bych pak odložil úplně, protože dvě hodiny jsou na dokonalé nasátí vážně málo. (18.05.2017)

Nejprve velké nadšení, ovšem pak nám ty barevné balónky cestou z poutě postupně popraskaly. Revoluce to nebyla, k průšvihu se blížíme i podruhé. Prometheus byl minimálně rozpačitý. Dějově předcházel původnímu Vetřelci, někdejší svět rozšiřoval a měl nám představit, odkud se neznámý mimozemský organismus vzal a jak vznikl. Potenciál k rozvíjení mytologie tady tudíž byl, jenže.. Další vetřelčí zastavení britské legendy potěší skvostnou výpravou, velmi dobrými triky i hudbou. Atmosféře strachu z prvního (bezmála čtyřicet let starého) dílu se ovšem ani nepřiblížíme. Poměrně dlouho sledujeme osudy asi tuctu členů posádky lodi Covenant, která převáží v umělém spánku jedince k osídlení a vybudování lidské kolonie. O postavy se nebojíme, jsou zoufale zaměnitelné a k některým si cestu vůbec nevytvoříme. Melou filozofické bláboly, dělají pitomé kroky, za které by scénáristé zasloužili přes prsty. Ridley Scott, který letos oslaví osmdesáté narozeniny, navíc trestuhodně zeslabil vliv titulního monstra a žádných dramatických her na schovávanou se nedočkáme. A o ty tady přece jde, ne? (11.06.2017)