Hobit: Bitva pěti armád

Nejsevřenější a nejvyrovnanější film celé trilogie, který mi ale nedokázal vyvrátit ani jednu z pochybností, které mě Hobitem provázely. Přes všechnu křečovitě zdůrazňovanou epičnost je trilogie bohužel velmi plochá, chybí ji skutečně zajímavě strukturované charaktery (vlastně jediný, kdo vedle Bilba projde nějakou dramaticky podchytitelnou změnou, je Thorin), dodané linie jsou otřesně plytké a trojice filmů předloze nedodala hloubku, ale spíš lunaparkový balast nekriticky dlouhých akčních scén. Samotná Bitva pěti armád překvapí, protože i po Gondoru a Helmově žlebu dokázal PJ vytvořit svěží, přehledné a choreograficky nápadité obří scény (armáda trpaslíků a ryšavý školník Willy na obřím praseti patří mezi pár posledních věcí, které jsem ještě v životě chtěl vidět). Bohužel od chvíle, kdy se na plátně nečekaně zjeví obří kamzíci, se z epiky přesouváme do prvoplánované tolkienovské arkády, soft verze Mortal Kombatu vycpané tunou klišé a WTF scén (Legolas a jeho prznění gravitace už snad nemůže bavit ani Petera). Poetické kouzlo ticha a čištění fajfky, které na samém konci předvede Gandalf, je tak v trilogii pohříchu dost ojedinělé. Popravdě, nejvíc mi asi utkví digitální červánky a posedlost tvůrců klást epické důrazy skoro na každou scénu, takže nakonec se skoro všechno jeví jako prkenné divadlo - navíc scenáristicky o stupeň slabší než třeba brilantní "Who am I, Gamling?" monolog krále Théodena. Jako teaser na prstenovou trilogii Hobit funguje, dokážu si představit, že moje dítě z něj bude za pár let u vytržení. Až vyroste, dá mi nicméně určitě za pravdu, že původní trojice filmů zůstává ve své větší tlumenosti a vyšší filmařské obratnosti nedostižná. Nebo dostane na prdel. (11.12.2014)

Tak máme za sebou zřejmě poslední dobrodružství ze Středozemě a já při této příležitosti trošku poruším pravidla a svůj komentář nevěnuji jen filmu, ale i duchovnímu otci celé filmové ságy ze Středozemě, jehož jméno zní Peter Jackson. Mám k němu ohromný respekt a obdiv za to, že se pustil do zfilmování něčeho tak náročného jako je Pán prstenů a Hobit. Musím se přiznat, že já bych radši vyprstil plukovníka vietkongu světlicí než natáčel Hobita. Proč ? Protože bych nikdy nedokázal dát do pohyblivých obrazků, tolik lásky, přátelství, odvahy a nebezpečí. Protože bych nikdy neuměl vážný souboj na život a na smrt odlehčit takovým způsobem, aby to nepůsobilo trapně. A hlavně, protože bych nikdy nedokázal prostřednictvím filmu vrátit dospělý lidi do dětských snů, kdy si každej z nás přejeme být statečný jako Aragon, moudrý jako Gandalf, vznešený jak Elf, řídit se hlasem srdce jako Hobiti a umět žrát jak Gimli. Za tohle všechno pana Jacksone velký díky. Velký díky, že jste v dnešní době udělal šest filmů, který jsou krásný na těle i na duchu. Což samozřejmě platí i na poslední díl Hobita. Dračí prolog je natočen velmi přehledně a milovníci větších táboráčků budou u začátku filmu slintat určitě víc na hasiči. První půlka filmu se věnuje hlavně vykreslení povah hlavních postav. K této části nemám co vyčíst, byla odehrána i natočena na vysoký úrovni a ani chvíli nenudila, ale stejně jsem se už nemohl dočkat závěrečné matky všech filmových bitev. Tu jsem samozřejmě dostal a užil si jí záběr po záběru jako dlouho nic. Přehledně a nepřeplácaně natočený masovky, mnoho osobních soubojů jeden na jednoho, jeden na přesilu, který nepostrádali kvalitní choreo, originální nápady i zábavné vsuvky. Zkrátka opravdová filmařská lahůdka. Moc se mně líbil i dialog o lásce mezi Thranduilem a Tauriel, krásně napsaný a ještě líp zahraný. Pokud u triologie Pána prstenů nemám pořád ještě jasno, který díl se mně líbí víc, tak u té Hobití mám po dnešku světlo. Pět armád prostě mělo vítězství už v názvu. (11.12.2014)

Jak to vyjádřit. Kouzlo Pána Prstenů, kvůli kterýmu se na Hobita hrne kritika, je nepřekonatelný. I u mě je LOTR trilogie srdcovka, ke který se - narozdíl od Hobita - budu vracet mnohem častěji. V LOTRovi všichni čučeli na ty epický bitvy, na dechberoucí hudbu, triky, trochu těch komickejch scének a strhující a perfektně zachycenou mytologii. A protože ohromnej úspěch LOTRa potvrdil, že na tohle budeme slyšet, Hobit od všeho servíruje ještě víc a tak nějak se očekává, že zase budeme všichni padat na kolena. Jenže to kouzlo něčeho novýho, co z LOTRa dělá legendu, je pryč. LOTR se točil z Jacksonova zápalu a nadšení pro látku, Hobit proto, aby se Středozemě vyždímala do posledního materiálu, když se ukázalo, jak to sype. A právě tenhle rozdíl dělá podle mě nejvíc. Ale i tak vřele díky za Hobita a je dobře, že točil Jackson, jen není na místě čekat, že budeme opět všichni paf jak malí jardi. Tu jednu hvězdu strhávám za naprosto PROSRANEJ potenciál draka. První díl vnadí, druhej díl vnadí a dá nám trochu ochutnat a ve třetím to po deseti minutách odpíská? A přitom právě Smague byla nejlepší postava i záporák celýho Hobita. Tohle mě teda nasral. Ta obr bitva byla sice parádní, ale radši bych čuměla na draka, co demoluje na co přijde. A pak ještě - proč udělali z Gandalfa takovýho senilního dědu, co stráví půl filmu v kleci? Kde je ten respekt, co z něj v LOTRovi šel? Ale vyzdvihuju Lee Pace, jehož Thranduil si sice mohl odpustit kecy o lásce, ale i tak je to suverénně největší machr filmu a jeho způsob sekání hlav parožím je mi velmi sympatický. Několik krásnejch scén - trpasličí formace a výskok elfí linie, fajfka, sympaťák Bard - výraznější než všichni trpaslíci - umoudření Thorina a jeho vstup do bitvy a i Azog je fajn. Ovšem 3D je strašně otravný a zcela a naprosto K HOVNU! Už se na to vyserte, sakra, a točte postaru! (10.01.2015)

Poprvé jsme si mysleli, že jde jen o drobné klopýtnutí, jen trochu pomalejší rozjezd. Podruhé už ale bylo jasné, že tahle trilogie je o třídu slabší než Pán Prstenů a to jak svou dramatičností a epičností, tak i režií. Trojka už je jenom rozumné zakončení, kde na první pohled sice všechno vypadá tak jak má, ale dotažené k dokonalosti není v podstatě nic. Za zmínku stojí snad jen vynikající proměna Thorina Pavézy a finální souboj na ledových krách. Zbytek je digitální bordel bez ladu a skladu, který se nedá srovnat svou dravostí a syrovostí se scénami např. v Morii ze Společenstva prstenu - což trestuhodně šokuje, bohužel v negativním slova smyslu. Charaktery a jejich motivy jsou načrtnuté tak akorát, aby se to líbilo a vizuál je patřičně načechraný, což se samozřejmě očekává jako standart. Pořád stejné výlety scénáristů do různých minipříběhů (děti ve městě atd.), pár mýtických postav se ukáže jenom tak aby řeč nestála a vše uzavírá nepřehledná, digitální, rádoby opulentní bitva. O deset let starší trilogie je po všech (!) stránkách lepší. 10 let rozdíl ve vizuálu jakoby vůbec nebyl - neuvěřitelné. (14.12.2014)

Odfláknutá bitka s drakem mě mrzí asi nejvíc. Ne že by nevypadala dobře, ale nešťastné umístění do úvodu jí bere potřebný švunk a je příliš krátká. Bitva pěti armád, která pak zabírá největší pasáž je technicky samozřejmě promakaná, dokonce místy strká Pána prstenů do kapsy, ale je zbytečně dlouhá a ve své podstatě nedůležitá. Necítil jsem onu osudovost. Nejlepšími pasážemi jsou skromné rozhovory Bilba a Thorina, které dávají celému třetímu dílu jakýsi smysl. Třetí díl trpí rozdělením nejvíce. Nefunguje sám o sobě a zbytečnosti (místostarostovy dementní vsuvky) překrývají to důležité (co se stalo s Bardem po bitvě?!). Smutné rozloučení se Středozemí zamrzí ve své nedodělanosti. (29.12.2014)