Kanály

Celou dobu jsem musel mylest na Bressona - co by s takovou látkou udělal autor filmu K smrti odsouzený uprchl ? Měl jsem totiž pocit, že za vše, co film přinese, může scénář či předloha a že opravdu "přímosných" režijních postupů je tam poskrovnu. K tomu je film zbytečně přecpán hudbou, která jistě měla podtrhovat dramatickou atmosféru, ale spíše atmosféru kazí - myslím, že klaustrofobické pocity prosté ticho navodí lépe než symfonický orchestr. Přesto je to ale velký zážitek. Především scéna u mříže a vůbec celý závěr jsou velmi silné. Dávám plný počet, ale stejně se nemůžu zbavit pocitu, že film mohl být ještě mnohem mnohem lepší. (21.09.2006)

Zbývá už jen jedna cesta a tou je dobrovolný sestup do pekla. Na každé další totiž čeká smrt...pouze ve smrdutém temném kanále je možné jí chvilku unikat. Obraz nepopsatelné marnosti a zoufalosti, vedoucí až k šílenství, ale také hrdého boje, jehož naděje ovšem končí ve sračkách - režisérovo nekompromisní vyznění celého povstání. Přesto všechno jsem od Wajdy čekal ještě o stupínek silnější atmosféru, které např. hudba moc nepomáhá. (31.05.2016)

Film Kanály natočený v době, kdy byla polská kinematografie téměř neznámá, vypráví tragický příběh odbojářů během Varšavského povstání v roce 1944. Snímek je součástí volné válečné trilogie, ve které se Wajda snaží zpochybnit polské hrdinství a vysvětlit poválečnou ztrátu hodnot tehdejší generace. Film, který je zpočátku veden v dokumentárním, až reportážním stylu, by se dal rozdělit na dvě poloviny. Nadzemí - Podzemí. První část je plná dlouhých realistických záběrů, zejména na Varšavské ruiny. Druhá, podzemní část je pak velice ponurá, plná naturalistických záběrů, zvuků a šumů. Mé vnímání filmu tak nabírá až děsivého rozměru. Nevyhnutelně se blížící smrt. Stísněný prostor. Strach. Nejistota. Křik. Ticho. Tma. Prostě vynikající film "Pana režiséra". (02.01.2007)

Polský film nemám tak v hledáčku jako jiné kinematografie, ale musí se uznat, že Polsko mělo svá období, kdy bylo silné. Tohle představuje film "Kanály", který ukazuje polský odboj, který se ukryl v kanálech Varšavy. Přitom je to ale velmi dobré lidské drama, které spojuje do jednoho celku s politickou a historickou situací. (21.04.2017)

Andrzej Wajda se dotýká ve filmu Kanály osobního tématu poláků a to boje za svou svobodu v druhé světové válce, která pro Polsko celkově byla velmi zničující. Krom mladičkého Romana Polanskiho jsou pro mě ve filmu poměrně neznámí herci, ale to nic neubírá na jejich kvalitě, která se prohlubuje s plynoucím filmem. Je těžko uvěřitelné, ale podle mě je 95 minut pro film trochu moc. Tento příběh je jednoduchý a v druhé půlce velmi stereotypní a trochu nepřehledný. Hudba ve filmu moc není a cestování skupinky vojáků, která se postupně rozdělí na tři a vy je střídavě sledujete, se stává sledování stále dokola podobných míst. Příjemným překvapením pro mě byla postava, kterou hraje Teresa Berezowska. Blonďatá krasavice, která po celý film září a nejen díky barvě svých vlasů. Od začátku je řečeno, jak postavy skončí a trochu to ubírá na překvapení, které se vytrácí po prvních vteřinách a jen sledujeme a čekáme jak se všechny smrti stanou. Docela škoda, ale i tak jsou Kanály velmi silný snímek o lidech, kteří zažili období lidstva, které se s ničím nedá srovnávat. (29.07.2007)