Pátek není svátek

Pohodová rodinná komedie, u které jsem se celou dobu usmívala, některé vtípky hodně dobré, jiné trochu slabší, ale celkový dojem velmi dobrý.. Petr Kostka fantastický, mohla jsem na něm oči nechat, on se skutečně vymyká všem časoprostorovým konvencím.. A vůbec celá ta rodinka Novákových byla povedená.. Půvabná hudba Petra Hapky mi také sedla, tedy hodnotím shovívavě a s přivřením jednoho oka dávám čtyři hvězdy.. (12.06.2023)

Velmi nadčasová komedie o lidech, co se pořád za něčím honí, aby byli podle místních měřítek víc IN než jejich známí, sousedé a příbuzní. Všichni je známe, někteří máme to štěstí je mít v rodině:-) Dřív se honili za chalupou, podpultovými kostýmky (což je zde moc pěkně podáno), sháněli játra, která jim nechutnala, fošny apod. Dneska se trumfují, kdo má větší auto, kdo jede dál na dovolenou, kdo má dražší kuchyň, přestože už nemá čas si v ní uvařit, kdo má větší úhlopříčku, mladší milenku atd. Je to pořád stejné. Život přitom utíká mezi prsty, jedna holka se Vám toulá s teletem Kabíčkem a druhá má ze všeho srandu. Někdo se zavčas probere, jako Novákovi (až do druhého dílu), někdo ne. Už jsem někde psala, že vcelku slabé společenské komedie za totáče zachraňovali herci, v tomto případě uštvaný řetezový kuřák Petr Kostka a napřesdržku Jorga Kotrbová. Dneska už by asi nebylo s kým točit. Boleček Polívka a Simona Stašová nemůžou být přece všude:-) (06.10.2011)

Film sice není na dnešní poměry celkem vzato komedie, ale zato velmi vzorně ilustruje atmosféru socialismu let osmdesátých. Zoufalé pinožení za věcmi, které jsou luxusní, chaty, auta, vyšší příjem atd. Neuspokojené ambice, touha vyčnívat a být lepší než ostatní, systém tomu ale bránil, tak se kradlo, šulilo a podvádělo. Nikomu to už ani nepřišlo divné a tak se o tom začaly točit komedie. Když bylo něco potřeba na chatu, už vlastně nezáleželo na tom, kde to člověk vzal. Tohle je dobré si občas připomenout, abychom věděli, na jaké startovní čáře jsme vlastně v roce 1989 stáli. 70% (09.10.2017)

Slovenský katolícky disident, väzeň a po prevrate v roku 1989 politik a advokát Ján Čarnogurský raz vyhlásil, že podnikanie bežného človeka za socializmu sa prejavilo v stavaní si vlastných rodinných domov a chát. Piatok nie je sviatok je filmovým predchodcom tohto výroku. Uvádzaný je ako komédia, no smiešneho má v sebe minimum. Skôr ide o súhrn tém dobovo povolenej satiry. Ľudia unikajú už v piatok práci na chalupy, preč z veľkých miest (nezmenilo sa); všetci sa stále za niečím uštvane naháňajú, aby si zlepšili kvalitu života, ostáva len večné vybavovanie čohosi (rovnaké); systém funguje na zháňaní nezohnateľného, drobných úplatkoch a poskytovaní si vzájomných úsluh - peňažných alebo sexuálnych (toto sa zmenilo na systém otvorenej peňažnej korupcie vo všetkom - od zdravotníctva po podnikanie), väčšina kancelárskych zamestnancov v práci nerobí nič, prípadne len buzeruje kolegov - výkon ostáva na užitočných idiotoch, majúcich v sebe vnútornú povinnosť odviesť dobrú prácu (nemenné). Problémom je nevtipnosť a určitá tézovitosť, neživotnosť. Pramení v pospájaní všetkých neduhov do jednej "typickej rodiny" a jej okolia. Zachytenie ducha normalizačnej architektúry a interiérov vrátane typizovaných vecí užitého umenia sa podarilo, čo je asi jediné čo sa podarilo. Avšak aj k tomu mám výhradu - vykreslenie týchto vecí sa sústredilo na tú odpudzujúcejšiu časť socdizajnu. Film si zaslúži hviezdičku za tieto úžitkovo-architektonické prednosti a za scénu masáže Jorgy Kotrbovej MUDr. Cvachom. (09.08.2015)

"Ten člověk se vymyká všem časoprostorovým konvencím." Věčně nemám čas, takže mě sledování neustále nestíhající rodiny chvílemi i týralo. Jenže pak jsem si vzpomněl, že za socíku jsem měl stejně jako všichni ostatní času dost a tohle nestíhání tehdy prostě bylo vtipný. A to vychloubání spojený se závistí bylo nadčasový. Tomu se směju pořád, protože závidět nemám čas a vychloubat se nemám čím. A i to mi někdo závidí. (22.06.2021)