České století
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Pavel KosatíkKamera:
Michal KrejčíHudba:
Michal RatajHrají:
Marek Daniel, Tereza Hof, Jan Hájek, Barbora Milotová, Petr Vacek, František Němec, David Matásek, Miroslav Táborský, Martin Myšička, Zdeněk Černín, Ján Sedal, Petr Halberstadt, Roman Mrázik (více)Obsahy(1)
Bod obratu: Charta 77. A nelehká cesta jejího zrodu. Někoho zavřeli? Ne, ale zavřou! Ta slova charakterizují atmosféru doby. Ale cosi v ní, zatím nejistě, nazrává. Odehrává se schůzka, zvláštním způsobem důležitá pro celý další vývoj českého disentu. Na jedné straně dramatik a spisovatel Václav Havel, na druhé Ivan Martin Jirous, zvaný Magor, vedoucí hudební skupiny The Plastic People Of the Universe. Tak trochu setkání dvou světů, stojících na jedné straně barikády. Těžké setkání, které cosi odhaluje a zároveň klade otázky. Jak vlastně dál. Co jsi proti nim od srpna udělal, ptá se Magor Havla. A cosi zasévá. To bylo v březnu a v září přituhuje, probíhá známý a ostudný proces s Plastiky. Odsuzující rozsudek, který vyvolává mnohem více zájmu, než se čekalo, jako by se lidé budili. A vyvolává ještě víc – jasnou potřebu konkrétního, jedinečného činu.
Václav Havel, Pavel Kohout a další disidenti se stávají motorem úvah, které vrcholí v myšlence velké petice všech petic, kterou se lze konkrétně a jednoznačně postavit režimu. Textu, za nějž se mohou postavit všichni, nekomunisté, bývalí komunisté, křesťané, všichni proti vládnoucímu establishmentu a bahnu, které produkuje. Zdá se, že země spí, že Husák dosáhl všeho, co chtěl, ale profesor Hájek, bývalý ministr zahraničí, nachází v kavárně uprostřed Prahy ústřední téma: lidská práva, podepsaná v Helsinkách.
Udělali tu komunisté chybu, za kterou budou platit? Myšlenka se rozbíhá a zraje. Není to jednoduché, názory se různí, tak, jako jsou různí lidé, kteří se jimi prodírají. Profesor Černý, profesor Patočka a další významní intelektuálové tříbí své postoje, jako lidé, jako myslitelé, jako občané. A nakonec ona hromadná petice všech petic uzrává. Vzniká Charta 77. Všem je jasné, že to bude první přímý politický útok na moc a ta se bude bránit. A je jasné i to, že všichni budou odpovědní, jako občané, vědomí si svých práv. To musí fungovat proti strachu z brutální moci. O Vánocích se seberou podpisy – je jich 242. Text odchází do zahraničí a v přidušené Československé republice se cosi nezvratně a definitivně mění. (Česká televize)
(více)Recenze (20)
Tento díl mě moc nezaujal, přestože je věnován velmi důležitému milníku naší historie. Celé to je takové neslané, nemastné, film nemá ani žádného tahouna, který by táhl děj kupředu a ani Marek Daniel v roli Václava Havla mě zde příliš nezaujal. Myslím si, že z tématu se dalo určitě vytěžit mnohem více a podat tu látku mnohem záživnějším a atraktivnějším způsobem. ()
Jednoznačně nejslabší díl série, který táhne nahoru hlavně Marek Daniel jako naprosto bezchybný Havel, ale jinak se díl vesměs potácí od ničeho k ničemu. Člověk tu nachází zajímavé nesrovnalosti s pozdějším zpracováním Havla ve filmu (tak co je teda pravda???), ale znázornění některých vedlejších postav je dokonce až otravné (Magor Jirous - kde tomu asi bylo i v reálu, že to byl kokot. Z nějakého důvodu ho tu hraje Jan Hájek, který už v sérii hrál bezpečáka komunistů), hudební podkres místy nesnesitelný, a linka okolo Charty prostě nepůsobí tak osudově, jako děj ostatních dílů. Tenhle díl by asi stačilo zakomponovat do nějakého celistvého Havlova příběhu, ale na samostatnou epizodu to nestačí. ()
Nejslabší epizoda vůbec. Díl, který mě vlastně vůbec nechytl. Ani dialogy mi nepřišly tak záživné. Václav Havel je zde figurkou, která jedná s asociály a jen tak u piva a cigarety z toho vzejde snaha o nějakou Chartu. A kdybych dnes neznal důležitost Charty 77, myslel bych si podle tohoto seriálu, že šlo jen o amatérskou snahu pár dobrovolníků poslat dotazník na ústřední výbor KSČ. Škoda tohoto uchopení, ale jedno zaškobrtnutí rád odpustím. 55% ()
Za mě to byl podařený díl. Z jednoho z těch temnějších období 20.století. Alternativci všude, underground, Plastici, Havel, Charta. Magora Jirouse podle mě docela vystihli. Charta nebyla nic jiného než to, k čemu se podpisem zavázali v Helsinkách komunisti. Podepsal ji Husák, podepsali ji i další tvrdí normalizátoři, tak proč ji nemohli podepisovat lidé? Další příklad hnusné komunistické zlovůle, ale u těchto "lidí" se není čemu divit. Možná proto mi tenhle díl říká víc než jak to podle hodnocení vidí zdejší kolegové. No ale je-li někdo schopen ohodnotit Majora Zemana jinak než odpadem, pak se nedivím, že tenhle díl bude shazovat. Marek Daniel zde předvedl Havla ještě normálního, v díle potom příšerně přehrává. Moc se mi nezamlouval František Němec v roli profesora Patočky, myslím vizuálně, Patočka byl sešlejší. Ale jinak skvělé, k tomuto dílu mám vztah, protože normalizace je dnes vnímána strašně ideálně a nikdo si neuvědomuje, že to bylo jedno z nejhorších období našich dějin. Proto hodnotím možná lehce neobjektivně pěti hvězdama. ()
Mě se tenhle díl líbil skoro nejvíc,nechápu to nízký hodnocení. Nebyl tak výkladově historický, ale spíš kulturní a filozofický. A tím pádem byl asi nejtěžší na natočení, ale dopadlo to výborně. Dokonale popsaná normalizace, kdy jen strana měla prrrávo urrrrčovat (cituju Havla, teda Marka Daniela) co se lidem má líbit, a co ne. Podle mě se tam podařilo nádherně dát do srovnání hudbu Plastiků (na kterou se jako na brak dívá i sám Havel), s komunistickýma estrádama (který frčely v televizi), a s nějakým tím líbivým mainstreamem z USA. A do toho takový to filozofování, která ta hudba má větší právo na život, která je lepší, a pokud má někdo právo těm ostatním zakázat něco poslouchat, protože se ASI jedná o brak. A jestli ta hudba co se víc prodává je kvalitnější, než ta alternativa, nebo ta estráda. Myslím, že tady v tom období si Havel naplno uvědomil proti čemu bojuje, a že to za to stojí, i když bude platit kriminálem. Za to si asi Havla cením nejvíc. Nemusel dělat vůbec nic, mohl sedět doma na Hrádečku spokojeně z platu ze zahraničí, chlastat whisku z dovozu a kouřit americký cigára, vařit pro kamarády jídla ze surovin, který tady nikdo nikdy neviděl, a nemusel trávit roky ve vězení, kde neměl vůbec nic. Prostě nemusel. Kdyby byl pohodlnej jako já. Přesto to dělal. Navíc, četl jsem výbornou knížku od Žantovského - Havel, díky ní jsem mohl mnohé z tehdejší doby lépe pochopit. Pavel Kosatík si z té knížky vypůjčil často celé odstavce, nebo dokonce celou jednu kapitolu nazvanou "Je to jenom rocknroll", a zcela neskrývaně po ní pojmenovali i tento díl seriálu. Normálně bych to plagiátorství každému scénáristovi zkritizoval, tady to ale naopak celému dílu výrazně prospělo. Mimochodem, z té knihy se významně čerpalo i do ostatních dílů seriálu. ()
Reklama