Vášeň mezi řádky

Nepsaná kapitola Charlesova. Viktoriánský „valčík“ střídmé vášně a cudné přitažlivosti v éterických krajkách melancholické poetiky. Ralph Fiennes "píše" oslavu jemné, plaché lásky s křehkou vnitřní ohnivostí, kterou čteme mezi řádky, v očích Dickensových. Druhá míza v ohnisku citů, které po špičkách proplétají medailon panenskosti i srdce dvou zamilovaných hrdliček. Virtuozita litery lásky, lásky jako živelné múzy v negližé konzervativní společnosti. Láska zachycena perem v řádcích nepatrných, poskládaná do hloubi vizuální malby. City útulně schoulené v soukromých salóncích toužebně opatrné rozkoše, vepsané tučným písmem do nitra obou milenců. Charisma Ralpha Fiennese se klene v minimalistických dotecích, plane v estetické komornosti každého záběru, čeří okamžiky mlčenlivých akordů emocí. Emocí, které se snášejí v paláci diskrétní niternosti. Medikament času vzpomínek zasutých za štítem stojatých vod konvencí. Pozemský ráj skutečných citů, které nepotřebují velká slova, jsou zapečetěným tajemstvím tlukotu decentních prožitků. Každý má právo milovat a být milován, a to v jakékoliv době, bez ohledu na věk a společenské postavení. Vášeň, na první pohled neviditelná, o to s přibývajícími řádky, intenzivněji prožitá. (30.05.2014)

Vášeň mezi řádky tam jistě byla, ale tu vášeň, kterou jsem já od tohoto filmu očekávala tam bohužel nebyla...Dickens a jeho "milenka", o které se veřejně vědělo - je to skvělé téma, které se zakládá na skutečné události, ale něco mi tam chybělo. Je to pro mě určitým způsobem "velkofilm" - skvěle obsazené, dobové kostýmy, exteriéry, všechno - ale - já vlastně ani nedokážu říct, co mi tam nesedělo. Bylo to pomalé, ponuré - (to ale Anglie je) - představa života vyvrhele, jehož světlo bylo vrháno na slečnu Nelly, nedokážu se do toho nejspíš úplně vcítit, jelikož mě by to bylo nejspíš jedno...Spíše než slova jsou ve filmu pohledy. Dost silné a vášnivé pohledy, kdy k první puse dojde až za dost dlouhou dobu, jakoby jako důkaz, že mezi nimi do té doby opravdu nic není a dokud se to nestane, tak to prostě neexistuje. Dvojí život, který poté vedl a ji odstrčil stranou a vrátil se ke své rodině - je to silné, nepředstavitelné a hodně náročné pro představu toho, jak to mohla zvládnout...Myslím si, že filmu přijdu na chuť až za pár let... (21.08.2014)

Už dlouho jsem neviděl film, který skončil tak rozporuplným hodnocením diváků, emoce pokryly celou škálu od nadšení po zlost. Sám jsem spíše v prvním klubu - už dlouho jsem neviděl tak klasicky krásnou, komorní kameru, kostýmy i scénografii, které dohromady tvoří takřka dokonalou atmosféru raně viktoriánské Anglie. Hercům lze taky sotva něco vytknout - kromě vynikajícího Fiennese, Jonesové a Scott-Thomasové musím vypíchnout Joannu Scanianovou v dojemné roli Dickensovy manželky, která pokorně snáší veřejné ponížení. Film mě ale celkově nedostal tak, jak by měl - a bude to zřejmě vina scénáře, který nějakým zázrakem udělal z úrodné látky vleklou, unylou podívanou. Ve filmu je hned několik silných okamžiků a organicky se vyvíjejících vztahů, které se bohužel často utopí v nejasném a neohrabaně konstruovaném ději. Fiennes každopádně ukázal, že režírovat umí - pokud jednou natočí stejně řemeslně povedený film s lepším scénářem, budu kvičet radostí jako Oliver Twist nad miskou čočkové polévky. (07.09.2015)

Výborný dobový film, ve kterém jsem si užíval preciznost všech zúčastněných, stejně jako sebejistotu s jakou Fiennes režíruje. Je zbytečné mluvit o jednotlivých hereckých výkonech, protože všechny jsou naprosto přesné. Výpravě filmu nemám co vytknout, avšak nikdy se z ní nestane to hlavní na plátně (jako se to povedlo například u Královny Viktorie). Nepřebíjí postavy a jejich příběh, jen je doplňuje, takže vše vypadá zcela přirozeně, jako by se tvůrci přenesli o jedno a půl století do minulosti. Ze všeho nejvíc však musím vyzdvihnout jistotu Feinnesovy režie. Vy vypjatých scénách mezi dvěma hlavními postavami se často úplně obejde bez hudby a k dokonalé atmosféře scény mu stačí jen herci a správné nastříhání detailně vymyšlených záběrů. Hudba se naopak ozývá nejhlasitěji, když hlavní hrdinka prožívá silné vnitřní emoce, nebo dojde k zásadnímu rozhodnutí. Další odvážnou volbou, která se vyplatila je absence záporné postavy. Film se tak vyhýbá všemožným klišé, nevidíme tedy zlou manželku, matku, sestry, manžela, spolupracovníka, soka v lásce ani explicitně zlou tehdejší společnost. Dokonce se v některých scén zdá být tím nejzlejším (nejbezohlednějším) sám Dickens. To hlavní proti čemu musí mladá Nelly bojovat je ona sama, její přesvědčení a neschopnost přiznat si pravdu, přijmout ji a žít s ní. Invisible Woman bych tedy doporučil každému, komu není cizí prostředí viktoriánské Anglie a je schopen užít si film, který není vystavěný na atrakcích, ale na preciznosti a podmanivosti každé jednotlivé složky. PS: Pokud někdo postrádal vášeň, tak se asi moc pozorně nedíval. Byla přítomná v mnoha scénách, i když nikdy ne explicitně (jak se na viktoriánský film sluší). Nepamatuju si, kdy naposledy jsem viděl film, ve kterém by bylo tolik vášně a touhy vyjádřeno třeba jen jednou nenápadnou větou, nebo pohledem. (17.04.2014)

Líbilo se mi to. Film se skládal spíše z nevyřčeného než ze slov. Každý pohled, každý nádech měl svůj účel, a to herci zvládli na výbornou. Pokud čekáte rychlý spád a scény, jejichž přesný význam hned pochopíte, aniž si všímáte výrazu tváře a gest, tak budete zklamání. Vášeň mezi řádky je skvělý film, ale není pro všechny. Nedá se nazvat ani červenou knihovnou. Jsou to spíše poezie a próza spojené na plátně. (30.07.2014)