Oskar

Pro tuhle svižnou komedii mám slabost. Hlavně díky dialogům, létají ze všech stran, narážejí do sebe, splétají se, provokují se ve slovech, předbíhají se a vykreslují celkový pocit spokojenosti z podávané zábavy. Tomuto souboru písmen, gest, emocí a rozporuplných situací vládne ďábelský driblér. K ruce má 2 ženy, 2 dcery, 3 nápadníky a 2 sloužící. Spirála událostí se roztáčí stále rychlejším a zběsilejším tempem. Až do úplného zhroucení a soucitného porozumění. Vladařem je Bertrand Barnier (skvělý Louis de Funès), bohatý muž. Nemíní schytávat škodolibé rány osudu bez boje. Žongluje s neuvěřitelnou bravurností, spřádá nitky spikleneckých myšlenek důkladně. Aby schytal další a další ránu. Z jeho poddaných: bezpáteřní účetní, bravurní zloděj a nadšený nápadník Christian Martin (zajímavý Claude Rich), prostý kynezioterapeut a donucený nápadník Philippe Dubois (dobrý Mario David). za každé situace flexibilní manželka Germaine (elegantní Claude Gensac), rozmazlená dcerka Colette (půvabná Agathe Natanson), bezděčná kleptomanka, služka i baronka Bernadette (šarmantní Dominique Page). Skupinu doplňují zmatený sluha Charles (Paul Préboist), pravá i nepravá dcera Jacqueline (Sylvia Saurel), utíkající a vracející se nápadník Oscar (Roger Van Hool), a služka, matka i milenka Charlotte (Germaine Delbat). Co více si přát, než zábavu, která vře, bublá a křičí. Svíjí se v koutě a kope kolem sebe vodopád vět, přináší kufříky, dává naději a bere iluze. (30.12.2014)

Zřejmě ta nejšílenější a nejstřeštěnější komedie, kterou jsem viděl (s Funésem určitě). Jednoduchý děj, značně zamotaná zápletka, nedorozumnění, jeden dům a především Louis De Funés a jeho neskutečná kreace. Nedokáži posoudit, která Funésovka je nejlepší (sice jsem někde napsal že "Velký flám", ale není to tak jednoznačné), protože jeho nejlepší kousky jsou tak nějak srovnatelné. Ale musím říci, že "Oskar" je zřejmě komedie, ve které podal Louis de Funés nejlepší výkon. (13.07.2007)

Louis de Funès zde opět předvádí neskutečné grimasy a gesta. V této roli působí, že se doslova vyžívá. Ale v které ne, že? Příběhově se mi Oscar také líbí. Děj je komornější, postav poměrně málo, prostředí je omezeno takřka výhradně na Funèsovu vilu, maximálně prostor před ní. Zápletka je zajímavá a eskapády kolem kufříků dokáží pobavit. Při srovnání s verzí se S. Stallonem jsem na obdobném dojmu. (10.05.2021)

Zamotaná zápletka, výborné dialogy a hlavně skvělý Louis de Funès. Ohromná záplava humoru, která v závěru graduje do nepopsatelných výšin. "Germaine, musím ti něco říct. Tvá dcera má milence!" - "Já též...." - "COŽE??" - "Já též ti to chtěla říct." /// "Colette, odpověz mi, je to pravda, že jsi zamilovaná do mého maséra?" - "Pšt, je nahoře." - "To je mi fuk, to je hovado, ten nic nepochopí!" (22.06.2009)

„Tak já jsem blázen!" Nestárnoucí milá komedie, v níž Funés uběhne maraton, když neustále pobíhá ze schodů a do schodů a pořád dokola. A pak jsou tu samozřejmě kufříky! Snadno zaměnitelné, nikoliv však co do obsahu. Potřetí vytahovaná podprsenka vskutku rozesměje. Jen tak mimoděk si jeden vzpomene na podobnou situaci v pozdějším snímku Co dál, doktore (1972). Funésův průmyslník se s nikým nepáře, i když jde o jeho milovanou dceru. „Zavřu tě na tři léta do penziónu. Do kláštera! Do Bretaně." A dokonce i sluha si pouští pusu na špacír: „Slyšel jste? Ten člověk vám říká Berte!" Příležitostně se znovu vždy rád podívám. A jistě, Filipovského skvostný dabing nechybí. (06.08.2021)