Fantomas

No, tohle mi prislo jako takovej pomalejsi rozjezd. Vsechny postavy se teprve predstavujou a na akci tu dojde malokdy. Vtipu tu taky moc neni, ale to je hlavne tim, ze Funes je vedlejsi postava a vetsina pozornosti je na Jeana Maraise. Nastesti si tvurci dali zalezet s pribehem, takze je to dobra kriminalka, spis nez nejaka blazniva komedie a kdyz jsem si na to za chvily zvyk, tak jsme se dobre pobavil, protoze film ani na chvily nenudi. (05.03.2007)

Fantomas je legenda v tom pravém slova smyslu. Ať už mám na mysli celou třídilnou sérii, která je úžasně zábavná, nápaditá a skvěle zahraná, nebo samotnou postavu nepolapitelného padoucha, kterou jsem v mládí vždy bezmezně obdivoval za všechny ty super převleky, plány a vynálezy. Jen je mi pokaždé líto chudáka komisaře Juvea, jenž se může přetrhnout a vyvztekat, ale na Fantomase mu vždy ten jeden krůček chybí.)) P.S. Díky moc, pane Filipovský... (09.10.2012)

Ačkoliv skutečně nepatřím do generace, která Fantomase zažila v době premiéry uprostřed normalizace, kdy tady snad ani žádné jiné fantasy filmy o super zloduších nebyly, ta  jsem v této oblasti ve své trochu generaci trochu  jinde a k Fantomasovi pociťuji jistou nostalgii jako k jednomu z prvních francouzských filmů, který jsem nadšeně sjížděl v době prvního objevování francouzských komedíí a Louise de Funése. Dneska už kritickým okem v něm vidím popravdě spíše zestárlou a vyčpelou záležitost, která žije hlavně (z patrně stále jakžtakž živého) odkazu legendárního Funése. Pro srovnání stačí podotknout, že Fantomas je v televizi reprízován pomalu každý rok, zatímco například komedie pod kterou je podepsaný stejný scénárista (Jean Hanalin) Krást se musí umět, nebyla reprízovaná již několik let a na ČT se neobjevila snad nikdy. Přitom je dle mého názoru zábavnější a všem ji doporučuji, pouze v ni nefiguruje tak znamé jméno jako Funés, jehož mnohé filmy dost uctívám a pokud si vezmu triumf ve stejném roce s Četníkem, tak to je pro mě pořád stále živý dobový film, ze kterého jen teče krásná atmosféra a optimismus 60.let.  Proč tedy stále dávám  Fantomasovi alespoň čtyři hvězdy? Jednak proto, že by si mě jinak v noci odnesl, za druhé proto, že mám rád písničku ,,neopouštěj staré znamé pro nové´´ a za třetí proto, že ačkoliv si již uvědomuji tu zkaměnělost, tak mě stále jistá dětinsknost a láska ke francouzským komedíím neopouští. Fantomas má přece jem unkátní dobovou atmosféru (i když jinou než Četník) a neméně unikátní je to spojení fraškoidní fantasy a fraškoidní komedie. Nemůžu si pomoct, tohle už by se v dnešní době nenatočilo a je to guity pleasure, jak vyšité. Tak blbý, až pořád jistým způsobem dobrý. K tomu si přičtěme stylovou hudbu Michela Magneho, i neméně stylový český dabing (září nejen tradičně František Filipovský, ale hlavně Miroslav Moravec coby Fantomas) a pořád se nemůžu na Fantomase úplně zlobit, byť už mě rozhodně nebere tak jako dříve. A kdyby něco, tak určitě upřednostňuji pokračování Fantomas se zlobi, kde dostal Funés více prostoru a šikovná udělátka. NO, TAK JE TO JASNÉ, JAKO NÁSOBILKA. VĚDECKY DOKÁZÁNO, ŽE JÁ MUSÍM BÝT FANTOMAS. KOUKNĚTE SE NA MĚ, JÁ JSEM FANTOMAS. (21.07.2021)

"Kdy vlastně tvrdíte, že jsem lhal? Když jsem říkal, že jsem lhal, nebo jsem lhal, když jsem říkal ..." Tak komisař Juve se rozhodně nenechá zmást Fandorovým lhaním, protože Fandor je Fantomas, Fantomas je Juve a není nic snazšího, než to rozplést. Mě tedy vždycky bavil vzteklej pan komisař, krásná Héléne, tvoření portrétu pachatele, sjíždění kopce bez brzd, honičky všeho druhu a samozřejmě padouch povahy veselé, který vždy zabíjí s milým úsměvem. (17.11.2016)

Tajuplný démon Fantomas, vlastník mnoha navlékacích tváří, se tehdy představil filmovému publiku poprvé a vlekl přitom po své chladnoucí stopě investigativce Fandora i uvolněně křečovitého komisaře Juvea. Pronásledovatelé si evidentně neuvědomovali, jak si s nimi pronásledovaný hraje a nebyli schopni ani pochopit známou pravdu - kdo se směje ďábelským smíchem naposled, ten se směje nejlíp. (23.12.2008)