Fantomas

Naprostá legenda a klasika každým coulem. Již v raném věku, kdy jsem "Fantomase" shlédl prvně, mě učaroval charismatický novinář Fandor (Jean Marais), neschopný, roztržitý a nadmíru zábavný komisař Juve (Louis De Funés) a Fantomas (také Jean Marais), démonický zločinec s ocelovou tváří, elegantní zloduch gentleman. Elegantní akce prokládaná živelným humorem nechala vzniknout kultu, který si i po více než čtyřiceti letech nachází nové diváky. V prvním díle se však tvůrci teprve rozehrávají a orgie humoru, převleků a akce vypuknou až v díle druhém. (14.01.2006)

"Kdy vlastně tvrdíte, že jsem lhal? Když jsem říkal, že jsem lhal, nebo jsem lhal, když jsem říkal ..." Tak komisař Juve se rozhodně nenechá zmást Fandorovým lhaním, protože Fandor je Fantomas, Fantomas je Juve a není nic snazšího, než to rozplést. Mě tedy vždycky bavil vzteklej pan komisař, krásná Héléne, tvoření portrétu pachatele, sjíždění kopce bez brzd, honičky všeho druhu a samozřejmě padouch povahy veselé, který vždy zabíjí s milým úsměvem. (17.11.2016)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)

Fantomas - zajímavé, ale tohle slovo zná úplně každý, přitom film každý rozhodně neviděl nebo vidět nemusel. Čím to tedy je? Asi jakousi popularizací, možná i díky našemu hokejovému fanouškovi s maskou Fantomase. Kdo ví. :-) Ale abych se vrátil k samotnému filmu, tak 3 hvězdičky za super výkon putují do Francie do rukou Louis De Funése. To je prostě kapacita. Příběh je takový prostý, ale to mi vůbec nevadí. Louis de Funés má prostě obrovský herecký dar, takže mě dokáže strhnout za jakékoliv situace, ikdyby šlo o úplnou blbost. Tady to naštěstí blbost není, takže přidám ještě jednu hvězdičku a dostávám se na krásné 4 hvězdičky, které tomuto filmu sluší podle mého názoru nejvíce. (14.11.2009)

Naprosto chápu nářky některých, kteří tvrdí, že už Fantomasovi odzvonilo. Ročník 1964 působí dostatečně výhružně, ale dobrá komedie přežije mnohé - i zub času. Z dnešního hlediska je to díky vynikajícímu dvojici: Marais, Louis De Funés. Jejich gagy zachrání nepříliš logický a chatrný děj. André Hunebelle na dálku soupeřil s Jeanem Giraultem a jeho Četníkem a, dle mého názoru, vyhrál. Fantomas si zaslouží plné hodnocení. (02.08.2005)