Masky

Chabrolovy filmy mám rád, ale tohle se mu teda moc nepovedlo. Je to zase takový jeho typický dílo, který se odehrává někde v luxusním domě na venkově a pomaličku se odhaluje jakýsi temný tajemství. Ale to tajemství je odhaleno poměrně brzy a zbytek filmu už je naprostá nuda. Navíc mi tady ani neseděli herci. Philippe Noiret se podle mě hodí spíš do komedií a tady by z tý jeho postavy asi měl běhat mráz po zádech, jak to třeba dokázal v Chabrolových starších filmech Michel Bouquet. Ale on spíš působí jako takovej legrační, neškodnej blázen. Ostatní herci to taky moc nezachránili. Tady z těch Chabrolových osvědčených jmen zůstala akorát dvojice Dominique Zardi a Henri Attal, ale ty se tam oba mihnou úplně na konci asi na minutu. Celkově to je takovej nudnej mysteriozní film, kterej doklopýtá k očekávanýmu závěru. Od Chabrola jsem čekal víc. 40% (17.11.2021)

Claude Chabrol, nesporný velikán nejen francouzské, ale minimálně také evropské kinematografie hraného filmu, se soustředí ve své rozsáhlé tvorbě na lidské propasti a propady. Pozdní Poeův dědic samozřejmě nemůže vystačit s výrazivem vrcholného romantismu a musí spoléhat na hlubší psychogickou prokreslenost a propracovanost svých postav, na důslednost v časoprostorových souřadnicích, i na tradiční francouzskou schopnost až lékárnického cizelování děje; to všechno nalezneme v paletě jeho nepřehlédnutelných vyzrálých schopností. Fakt, že se přitom může spolehlivě opřít o minimálně profesionální výkony svých herců, jeho schopnosti i tvůrčí potenciál jen dále násobí. Jeho tvůrčí metoda je silná i svou profesionalitou a řemeslnou suverenitou; zdá se, že vysloveně slabší filmy jsu v jeho rozsáhlé filmografii spíše výjimkou než pravidlem. Konfrontace dvou pojetí života, toho, který si na mravnou, bezhříšnou velkodušnost hraje, i toho, který o "pouhou" lidskou slušnost, vlastně lidství samo, úporně bojuje, je pozoruhodně gradována doslova vteřinu po vteřině. Rozplétání pozoruhodného dilematu není prosto překvapení, jež se naopak vyhýbá prvoplánovým syžetovým i scénáristickým zkratům, jejichž jediným smyslem je získání a upoutání diváka za každou cenu. Pro Philippa Noireta, jednoho z nejvýraznějších francouzských herců vůbec, tu vzniká prostor pro naprosto unikátní hereckou kreaci; po zhlédnutí MASEK je jasné, že ji zvládá s bravurou profesionála a nadšením amatéra. Z ostatního hereckého osazenstva, jehož hlavní úlohou je přihrávat Noiretovi (asi je to i vrchol jejich uměleckého rozměru) vyniká Anne Brochetová silnou slabostí, kterou tak šetrně a civilně vkládá do své Catherine. Ano, nejen v šachu, ale i v životě se vyhrává také černými. A častěji, než by si určití lidé, kteří nechybějí v každé době ve všech zemích, přáli a byli ochotni připustit. Všichni víme, že je to jistota, na které se dá stavět i dnes. (16.09.2008)

Clauda Chabrola miluji a na mém osobním žebříčku francouzských režisérů se už propracoval na druhé místo, hned za svého jmenovce Sauteta. Masques zcela vyhovují mé představě mysteriózního filmu. To napětí, to pátrání, ta přetvářka, klam a hra! V hlavní roli úchvatný Philippe Noiret, jenž svoji masku odkládá či spíše poodhaluje jen zřídka, zato s pořádným účinkem - jediná "akční" scéna se zraněným ptáčkem. Robin Renucci je trochu slabší, stále však svou roli zvládá zcela spolehlivě. A pak Anne Brochet - když jsem ji poprvé spatřil, myslel jsem si, že vidím Emmanuelle Béart - samozřejmě kvůli oněm brýlím -, poté co si je sňala, jsem poznal, že se mýlím. Ke konci filmu jsem si však zase myslel, že se musí jednat přinejmenším o její sestru - a to ne v první řadě kvůli její podobě (jež tu sice je, avšak Aniny mdlé oči jsou zabarveny jinak než pronikavé zraky Emmnuelle), nýbrž kvůli tomu smutně-živému kouzlu, které Anne vyzařuje. Chabrol si své ženské hrdinky umí vybírat náramně (viz. Enfer, L' se samotnou Emmanuelle) (15.08.2005)

Detektivka (nic moc) + psychologické drama (taky nic moc) + romantický příběh (to skoro vůbec nic) - ale pokud se to sečte a vyjde Chabrol, pak to vždycky něco je: příběh, který se odehrává pod těmito třemi vrstvami. Philippe Noiret, který hraje jako vždy nadstatndardně, nepředvedl svůj závěrečný nervovový kolaps úplně důvěryhodně - možná mi vadilo, že přešaltroval příliš rychle, možná, že míra byla právě naplněna. (26.03.2019)

Jeden z najlepsich Filmov rezisera Clauda Chabrola. Na perfektny film staci malo - len ak chce novinar napisat knihu o znamej filmovej hviezde. Navsteva vidieckeho sidla na urovni, tak kvalitne dialogy som uz dlho nepocul, Claude Chabrol ako rezsier sa teda neskutocne predviedol, poprosim viac takychto filmov : 95 % (01.09.2020)