Mzda strachu

Tak jsem to udělal úplně opačně a jako první jsem si pustil americký remake. Pro mě byl velmi vydařený a jsem defacto maximálně spokojený s tím, co jsem viděl. Nicméně nemohu hodnotit plným počtem, když originál je alespoň podle recenzí o chlup lepší. Takže další na řadě, je verze z padesátých let a uvidíme, jestli se komentáře nepletou a jedná se o ještě lepší podívanou. P.S. Ta obsluha baru měla působit atraktivně, jak v originále, tady je to ale čistokrevná ježibaba :-)) (19.12.2015)

Dva náklaďáky, těkavý náklad, divoká džungle a čtyři antihrdinové, kteří kromě svých životů nemají co ztratit. Můžeme se přehrabovat v různých tématech, opakovaně se zabývat sebedestruktivním přístupem režiséra Williama Friedkina nebo poukázat na skutečnost, že problematická produkce filmu je obecně známější než film samotný. Především bychom ale neměli přehlédnout niterný, téměř meditativní zážitek, který Mzda strachu nabízí. Film neustále stupňuje napětí a zdánlivě ohýbá realitu. Skoro jako kdyby do děje vstoupil jakýsi nadpřirozený element. Finální scény, v nichž značně poničený náklaďák projíždí večerní pouští, připomínají výjev z halucinogenní noční můry. Cesta se ztrácí v šeru, poslední člen posádky pohřbívá svého smrtelně zraněného kolegu a nebe poseté hvězdami má fialový odstín. Motor kovového „Čaroděje“ vypoví službu. Potem a olejem zbrocený řidič prochází krajinou, která je nasáklá černým zlatem. Před ním se k noční obloze tyčí obrovitý ohnivý jazyk zapáleného vrtu a on padá na kolena. Totálně vyčerpaný, s poslední bedýnkou dynamitu v náručí. Stejně vyčerpaně se cítí i divák na konci projekce. Jakmile si kouzlo Mzdy strachu jednou zotročí vaše smysly, není už cesty zpět. Dnes je film Mzda strachu vnímán jako jeden z vrcholů režisérovy tvorby. Jde o trvale zakonzervovaný důkaz mapující tehdejší poměry v Hollywoodu, kdy bylo možné natočit drahý film s nebývalou úrovní realismu. Žádná jiná éra už nikdy tak vehementně nepodporovala napůl šílené režiséry posedlé dokonalostí. Mzda strachu získala s přibývajícími léty poněkud ironickou nálepku jednoho z nejlepších filmů, které jste pravděpodobně nikdy neviděli. Zaslouženě - bohužel. Více. (02.04.2023)

Na 100% 3 najlepší film Williama Friedkina,po Francúzska spojka,Vyháňač diabla,t.j roky 1971,73 prichádza REMAKE Le salaire de la peur z roku 1953 režiséra Henri-Georges Clouzot,ktorého originál som nevidel,ale pohľad Friedkina a Roya Scheidera ako hlavného herca,jeho postava Juan Dominguez má veľký prúser doma v Jersey,a tak sa rozhodne odtiaľ zdekovať do Strednej Ameriky,kde sa mu naskytne „lukratívny JOB”,T.J musí len previesť Nitroglycerín v nákladiaku terénom,pri ktorom sa zapotí,ale nebude sám,budú štyria,dvaja a dvaja v dvoch autách v EXTRÉMNEJ DŽUNGLI,a ja vážení som skoro ani nedýchal pri výbornom ZVUKU,ktorý čoraz viac ‚spríjemní dianie...’ Roya si automaticky spájam s JAWS,kde si zahral BRODYHO,ale čo viem tento talentovaný herec bol k dispozícii aj v ALL THAT JAZZ,v ktorom predviedol historicko-životný výkon,pozoruhodný ACTOR! Ostatných parťákov nepoznám,ale zaujal ma isto herec AMIDOU,ktorý sa vynikajúco vyznal vo výbušninách... Tento počin má neuveriteľnú atmosféru,kameru,sugestívnu réžiu a všetko mi pripadalo príliš reálne,skutočné so zvukom,bez ktorého by neexistovala žiadna šanca na takýto intenzívny po celý čas trvajúci EXPERIENCE!!!! (04.08.2014)

William Friedkin patril medzi najlepších režisérov 70. rokov, nenatočil v tom období veľa, ale vždy to stálo zato. Tento režijne majstrovský kúsok natočený s poriadnou dávkou remeselnej dokonalosti uchvacuje ešte aj dnes, je na ňom vidno pot a možno aj krv samotných tvorcov. Niečo také, sa dnes už netočí. (23.02.2020)

Už nějakou tu dobu mám v plánu vidět Clouzotův originál, nicméně šance zkouknout Friedkinův remake v krásném HDku mi správné pořadí trochu nabourala. Nemám ale zatím důvod litovat, protože Sorcerer je jako film sám o sobě parádní. Mám slabost pro Nový Hollywood a jeho neotesaný a špinavý přístup k příběhům, kombinovaný se skvělým filmařským zpracováním. Tenhle film je pak přesným prototypem. První polovina, expozice postav a popis prostředí, ze kterého přišly je sice zdlouhavá, ale ve chvíli, kdy náklaďák poprvé zaburácí, dostává divák na talíři přímo před sebe neuvěřitelnou zábavu. Scéna na mostě je pak naprostým vrcholem, při kterém mi tuhla krev v žilách. Úžasná práce s napětím a s přítomností nebezpečí. Smekám a těším se na originál. 9/10 (24.01.2017)