Mission: Impossible - Národ grázlů

M.I. Série zřejmě nejlépe porušuje zažité principy. Nerebootuje, nikam extra nespěchá, ačkoliv jí v nejbližších letech zřejmě čeká řada sequelů. Za těch 19 let teprve pátý díl a po páté s jiným režisérem. Brad Bird mě před čtyřmi lety dostal s Ghost Protocolem a já ani nečekal, že by čtyřku šlo kvalitativně překonat. Tom Cruise je však nestárnoucí stálice, která vždy dokáže přijít s něčím novým a tentokrát si k ruce vzal člověka, se kterým točil už Jacka Reachera. A rozhodně se nejedná o kvalitativní sešup dolů. Jestli totiž něco Christopher McQuairre umí, tak je to akce. Začátek je přímo zběsilý, skvěle mixuje známou ústřední melodii s kinetickou akcí až člověku vyrasí husí kůže a dobře se baví. Úvod ovšem zvedne laťku tak neuvěřitelně vysoko, že se jí ani přes všechny zvraty a další výborné honičky, ať už po svých či na rychlostních motorkách, bohužel nepodaří alespoň dostihnout. Právě scéna na motorkách je ovšem výborně choreograficky zvládnutá, kamera líbivě snímá motorku ze všech směrů a vychází z toho pro mě nejpřitažlivější akční sekvence od nového Mad Maxe. Ovšem i tentokrát nás bohužel čeká jedna komplet wtf scéna (konkrétně jeden podélný záběr) a jakmile dojde na delší a čím dál tím více monotónnější herecké dialogy, které chtě nechtě musí děj posunout kupředu, tak právě zde se ukáže, že Chris není tak dobrý vypravěč, jako jeho předchůdce. Ovšem nezvrhne se to v žádnou katastrofu a jeho vypulírovaný scénář vždycky dokáže přijít s nějakou trefnou vtipnou vložkou. Co naplat, že MIF opět neexistuje a napopáté se jde po nepříteli v podstatě z vlastních řad (alespoň na chvíli), jako větší ani ne tolik chybu, ale prohřešek, vidím v podobě absence sexy Pauly Patton, kterou nahrazuje pro mě neznámá Rebecca Ferguson. Z hlediska příběhu muselo jít o nový charakter, ale zkrátka mi chyběl Paulin sex-appeal, ačkoliv Rebecca je více než schůdná volba. Abych to nějakými slovy na závěr nějak podtrhl, Rogue Nation je výborná v akčích sekvencích v IMAXu, v mých v očích však zůstal skvělý Ghost Protocol na první příčce v oblíbenosti, co se týče Mission Impossible...83%...[31.7.2015_Cinema City IMAX_Flora] (31.07.2015)

Mission: Impossible – Národ grázlů ve skleněný kostce: nejlepší padouch v dějinách série, nejlepší automoto honička od třetího Bournea, nejnebezpečnější James Bond na podpatcích všech dob, hi-tech i retro, pomalý i zběsilý, brilantní minimalistický finále a Tommy Boy v životní formě. Na konci jsem řval blahem jako tur(andot). Něco jinýho než architektonicky vymazlená čtyřka, ale furt nářez. Kvůli tomuhle člověk chodí čumět na nesmyslně velký plátno. SPECTRE to bude mít ztraceně složitý. (30.07.2015)

Předností filmové série "Mission Impossible" vždy byla kombinace jasných konstant a autorských odchylek mezi jednotlivými díly. Ikonické prvky ustanovil již původní televizní seriál (masky, zadávání úkolů zprávami, které se samy zničí, i hořící zápalná šňůra) a filmy tyto původní atrakce využívají jako identifikační prvky, které je možno variovat či prostě upozaďovat. O to větší důraz kladou jednotlivé filmy na osobitosti stylu a nápaditosti akčních sekvencí, což obojí zajišťuje pohyb režisérů. V tomto ohledu pátá část série představuje precizně vysoustružený, ale na první pohled zdánlivě nejméně výrazný příspěvek série. Christopher McQuarrie si, soudě podle jeho scenáristických angažmá, velmi dobře rozumí s Tomem Cruisem a precizně zvládá filmařské řemeslo, ale není to tvůrce s vyhraněným formálním rukopisem či jasnou koncepcí akčních scén. Jeho "Mission Impossible" spíše přebírá štafetu po Bradu Birdovi precizním prostorovým rozvržením akčních scén a jejich nápaditým provázáním s atraktivním prostředím. Osobitost "Rogue Nation" a tedy i přínos režírujícího scenáristy se ale projevuje v dialozích, interakci postav a jejich motivacích. Více než v předchozích dílech tentokrát záleží na týmové práci a tedy i loajalitě, přátelství a profesní etice, které zakládají klíčové zvraty vyprávění a dostávají zosobnění ve fascinující mnohoznačné postavě Ilsy Faust. Ta na sebe strhává pozornost nejen charismatem představitelky Rebeccy Ferguson, ale také coby prototyp nové akční hrdinky. Nejen že se vyrovná hlavnímu hrdinovi co do schopností a houževnatosti a spolu s ním tvoří dokonalý profesionální tým, ale navíc nespadá do žádných tradičních klišé a přebírá některá klíčová privilegia mužských kolegů (záchrana hrdiny, finální souboj). Vlastně právě ona, která skvěle balancuje mezi šarmem, úderností, nadsázkou i osudovostí, dokonale vystihuje celý film a jeho osobitost. ____ PS: Koho by napadlo, že z tvářičky bravíčkových centerfoldů a ambiciózního herce charakterních rolí se na stará kolena stane hollywoodský ekvivalent Jackieho Chana (z doby zlaté éry hongkongské kinematografie)? A to navíc v éře, kdy americká kinematografie nemá žádné akční hvězdy, alespoň ne takové, jejichž jméno by bylo synonymem či garancí určitého typu atrakcí. Počínaje čtvrtou "Mission: Impossible" rozhovory s Cruisem a making of videa vyloženě evokují étos Jackieho Chana. Stejně jako on Cruise zdůrazňuje, že krkolomné sekvence a permanentní vystavování sama sebe reálnému nebezpečí podstupuje kvůli divákům a jejich pocitu úžasu. Cruisův zápal, odhodlání a fanatická dřina od "Ghost Protocol" po "Národ grázlů" si zaslouží o to větší uznání, že nutí také konkurenci ustupovat od šálení diváků počítačovými sekvencemi a mácháním kamerou a staly se tak předvojem nové éry spektakulárních akčních filmů. (27.08.2015)

Třikrát sláva! Nebyl jsem si úplně jistej dopředu, že to napíšu, ale je na místě mluvit o spokojenosti. Ortodoxní fanoušek Cruisova pojetí Mission Impossible už ze mě nebude, ale po šíleným a naprosto wtf čtvrtým dílu vnímám pětku jako návrat k tradici. McQuarrie potvrdil, že je schopným scénáristou a solidním režisérem a dal dohromady kvalitní a funkční příběh, který je, ale i zároveň přímočarý a neutápí se ve zbytečných překombinovanostech. Akce je pořád přehnaná, ale tak nějak přiměřeně. Už si tu nikdo nehraje na Bonda ani Na Bourna. Vrátil se zpátky ten charakteristický styl této série. Potěší oldschol pojetí akčních scén i jejich přehlednost. Navíc po excelentním Seymourovi Hoffmanovi v trojce má série konečně zase pořádnýho záporáka ze kterýho jde respekt a hlavně je zpátky atmosféra Mision Impossible. Už ty parádní úvodní titulky ve stylu původního seriálu mě navnadili. Týmová chemie funguje precizně. Každý ví kde je jeho místo, zkrátka zmizel ten organizovaný chaos z předchozího dílu a za to jsem jenom rád. Samozřejmě najde se tu pár mínusů. Jak už jsem zmínil záporák je kvalitní, ale určitě by si zasloužil větší prostor. Navíc i když jsem se nenudil tak pořád platí, že na dvou a více hodinové spektákly nemám tak úplně nervy a zkrácení o 20 minut by neškodilo. No a Cruise i když je i po padesátce ve špičkové formě, tak na mě občas působil dojmem, že to má trochu na háku i když zase oceňuji, že spoustu kaskadérských scén si natočil sám a nebojí se toho. Navíc bitky nikdy nebyli úplně jeho devízou i když třeba ta v divadle je fakt docela povedená. Takže resumé? Trojka zůstává nejpodařenějším dílem, ale tenhle bych zařadil hned za ní. Jo a McQuarrie by měl rozhodně pokračovat. Po nesmyslně přepálené čtyřce vrátil sérii ztracený glanc a pokud zůstane u kormidla i u šestého dílu (který na základě konce pětky nepochybuji, že bude) tak by se konečně mohl podařit i nějaký sudý díl. Pětka u mě převrací poměr vydařených dílů vůči nevydařeným tři ku dvěma a potvrzuje mi, že zatím liché díly (1,3,5) se povedli oproti těm sudým (2,4) Tak uvidíme. Tenhle Národ Grázlů si dám líbit.75% (30.07.2015)

Víte, už Jack Reacher mi přišel jako jízda hustě nafrčeného scénáristy na divokém duhovém dráčkovi, ale to mohla být náhoda. Ale ona zjevně nebyla:) A to jsme si už se "zhuntovanou" partou supertajných superagentů užili leccos. Ale on je prostě rozdíl mezi zastavením rotoru milimetr od krku, jízdou na podrážkách bot vedle silné jednostopé mašiny, vybombením Kremlu, a naprosto náhoďáckým zahaluzením přestřelky a odchytu padoucha tak, že jediné vysvětlení je, že to vlastně byl od začátku záměr hlavního hrdiny... ale chápu, že tak jako se Jack Reacher většině líbil, tak to asi nebude jiné ani tady. A co na tom, že si po dvou týdnech nepamatuju žádnou z šílených eskapád zakrslého Spidermana (ono mi to tedy dělá problémy už od třetího dílu), a že mi splývá, jestli tady dělala vizuální vějičku Paula Patton nebo Rebecca Ferguson? Tom Cruise se prostě svým rozhodnutím vytřískat ze značky M:I co nejvíc stal dalším z protagonistů žánru generických akčních výplachů s áčkovým rozpočtem. A Mission: Impossible tak už díky tomu nejsou událost roku, ale produkt jako každý jiný, Rychle A Zběsile po agentsku. Přesto se nemůžu přinutit jít do modrého, protože tenhle film dělá přesně to, co od něj čekám, a dělá to při okatém ukazování spousty peněz, které si do něj tvůrci mohli dovolit nainvestovat. Takže 70%. (09.07.2016)