Zkrat

Haywire chce byť štýlovou thrillerovou jazdou s cool hlavnou hrdinkou, fyzickou akciou a vychytranou zápletkou. Ale je iba štýlovou blbinou, ktorá sa berie príliš vážne, na oddychový žáner je zbytočne neprehľadná a jej hlavná hrdinka je násilnícka lezba, ktorej osud je vám šum-a-fuk. Diskutabilne namiešaná popkultúra. (25.11.2012)

Od Soderbergha je to vlastně kapitální zlomyslnost. Natočit tak jednoduchou béčkovou zhovadilost s takovou narativní finesou, rozvážností, přitom ale s momenty, kdy se Zkrat okázale hlásí ke staré dobré éře VHS vykopávek (ikonické záběry na hrdinčinu tvář, závěr (!!!), nesmyslné střihy do ostrého protisvětla atd.). Přednosti filmu vyniknou hlavě když ho člověk zasadí do kontextu otravné módy ženských agentek (Salt, Colombiana) - Soderbergh irituje, zklidňuje, vysmívá se, zůstává v intencích svého klinického modu, ale tentokrát s poněkud chill out příchutí (bezmála výtahová hudba a klidný střih tomu dodávají vážně dlouhý kouř). Zkrat je zábavný svojí nesmyslností, která je naprosto vědomá. Je to film, který se tváří jako možný začátek béčkové série - ale na bohapusté béčko je až příliš reflektovaně sebevědomý a úmyslně podvratný. Je to prostě Stevenův řízený blikanec, zábavná anekdota, která bohužel nedošla tak daleko jako Drive a spokojila se s příznanou zbytečností. Paradoxně mě právě tahle pošetilost dost bavila. [70%] P.S. Gina Carano má fakt koule, v bourjois šatech i v nasazování pák. (01.03.2012)

Zkrat je kriminálně podhodnocený, důsledně feministický, opojně artový a rozkošně podvratný. Začínám považovat Soderbergha za jednoho z nejzručnějších hollywoodských filmařů současnosti, protože způsob, jakým si přizpůsobuje a inovuje žánrové, narativní i stylistické konvence a využívá k tomu neherecké celebrity (Sasha Grey, Gina Carano), mě nesmírně baví. Osobně vůbec nechápu výkřiky, jak je to nudné, když takřka každá scéna je natočená v rozporu se zažitými postupy. Více v recenzi. (02.03.2012)

Jedny z nejlépe provedených bojových scén (teda až na tu muchlovačku u moře)! Říká někdo, kdo už párkrát přes držku dostal, takže ví, jak to má vypadat. Produkce schrastila kromě solidně předstírající ochotnice pár kvalitních herců, scénář ze spodku šuplíku průměrného škrabálka a mapu Evropy. Jestli od někoho v brzké době zaslechnu tolikrát opakované ,,magické" slovo Barcelona, zaútočím bez okolků a pod pás. Nevím, jestli mé úchyláctví dostoupilo vrcholu, nebo se teprve odbržďuji na své cestě z kopce sto a jedné deviace, ale to frndisko trénující muay thai cinklo o mé libido. Fakt vlčím, ovšem pracovat při natáčení na place jako vodonoš nebo režisérův rozkuřovač, asi bych jí udělal nemravný návrh. Byť tuším, že by mě řádně zbebíčkovala, chlapanda. Čtyři, za Barcelonu tři a kousíček. A už se mlátím do sáčku... (21.07.2012)

Deadly Is the Female. Soderbergh pojal soužití muže a ženy naprosto logicky – jako akční thriller. Leitmotivem filmu je potřeba přenést se přes krach prvního vážnějšího vztahu. Mezitím si hrdinka vyzkouší manželství, vnímané oběma účastníky od začátku jako hra plná přetvářky a poměrně rázně ukončené po svatební noci o charakteru souboje na život a na smrt. Jediným spolehlivým mužem, který ji nechce vystřelit mozek z hlavy a před nímž Mallory sama nemá žádné tajnosti, je její otec. Jistotu tudíž nachází jedině v návratu domů, nikoli ve vylhaném vztahu s některým z „otestovaných“ partnerů, kterého ani pořádně nezná. ___ Oproti „patriarchálním“ špionážním thrillerům (bondovky) tady žena není zápornou, nýbrž jedinou kladnou postavou. Respekt mužů přitom nezískává svým půvabem a intelektem, nýbrž fyzickou převahou. Sice opět používá své tělo, jako by jej musela použít k erotickému okouzlení muže (dělat pouhou vějičku je pod její úroveň), ale poněkud razantnějším způsobem. Pocit tělesného kontaktu je díky syrovému obsahu elegantně nasnímaných (oproti bourneovské shaky-cam) bojových scén mnohem intenzivnější než v akčních filmech, spoléhajících výhradně na prudký střih. ___ Sledovat hrdinčino tělo v pohybu skýtá pro mužského diváka hned dvojí slast, neboť její zas a znovu obhajována kontrola situace (nikoli kontrola kamery nad jejím tělem) mírní pocit voyeurské provinilosti. Krásná žena zde nevystupuje jako objekt k očumování, ale jako cílevědomá, aktivně jednající bytost, iniciativnější dokonce i v otázce sexu. ___ Mallořina nadvláda nad obrazem je během prvních dvou třetin filmu navíc znásobená faktem, že jde o její flashbackové převyprávění dřívějších událostí. Provokativně jsme zas a znovu upozorňováni, že své vyprávění směřuje ke konkrétní, pro příběh vcelku nedůležité postavě. Naše „oko“, zastupované v diegezi kamerou, není ani vpuštěno do auta, v němž protagonistka svou historii shrnuje. (Nabízí se také interpretace, že vyjukaný mladík zastupuje typického diváka akčních filmů, z něhož si Soderbergh tak trochu utahuje – proto například Mallory neustále opakuje důležitá jména, podobně jako jsou v hollywoodských akcích opakovány stěžejní informace.) ___ Rozkrývání momentů, kdy Zkrat využívá na kost obnažené akční zápletky k nadžánrovým komentářům, netvoří podstatu filmu, ale jeho přidanou hodnotu. V jádru jde o svižnou, třebaže dramaturgicky trochu rozvolněnou ženskou variaci bourneovek, resp. (a to vzhledem k béčkovosti námětu spíš) Komanda, v níž vycházející akční hvězda na různých světových kontinentech drtí mezi stehny své (zatím) slavnější herecké kolegy a nic nám nebrání vychutnávat si akci pro akci samou. Chuck Norris možná umí dělit nulou a Bonda jeho dvě nuly opravňují zabíjet, Gina Carano by ale oba vynulovala dříve, než by stačili doříct „shit“. 80% (02.03.2012)