Dva nula

Materiál, co si o to přímo říká... Jeden s pověstných nápadů, stojící výhradně na jednoduchosti a mizivém tvůrčím zásahu filmaře (míněna vizuální/zvuková prezentace autora). Derby dvou týmů sledujeme prostřednictvím několika skupin fanoušků, televize a pořadatelů. Díky nim (ne)známe dění zápasu, protože nás ani jeden záběr nevtáhne na celý povrch hřiště a komentáře fandů mají jiný účel → nakonec zjišťujeme, že o fotbal vůbec nejde, a co hůř, nejde ani o komunikaci. Většina z dvojic/trojic atd. se baví navzájem s druhou polovičkou jako s hadrem, nenaslouchá a jen nadává. Ne snad, že by z takového úpadku padl na diváka smutek; sledovat uřvaného rasistu, na výsledek a rohové kopy sázející zlatou mládež, nechápající intelektuály či unavené teenagerky, je většinou vtipné a obratně sestříhané. Překvapí kvalita zvukového záznamu (až příliš velká, pochybnosti jsou logické), moc rád bych poznal metodu tvůrců. Místy se jde na mez kruté srandy („kdo neskáče není Čech“ zpívají i vozíčkáři) a být na místě zobrazených, asi půjdu Abrahámovi vymlátit auto a kameru hned poté. Jde totiž o ryzí zákulisí: televizní studio mimo pauzy, načež je použit tentýž přístup u fanoušků → uvidíme je, když nejsou ve společenské roli. Tahle zábava je x-tou variací Formana za časů nové vlny a nedokážu pochopit, proč je tak složitě a většinou neobratně ztvárněna v hrané produkci. Materiál vyloženě leží na zemi, vemte ho. (MFF KV 2012) (01.11.2012)

Tohle je mi tak líto. Skvělý nápad a spousty zajímavých postav. Jen někdo zapomněl v rozpočtu nechat pár korun pro střihače. Místy to byla fakt nuda a všechno jen díky dlouhým záběrům jedné kamery. V pasážích, kdy se rychleji stříhá, začne mít dokument tempo a zas je na co koukat. Je mi opravdu líto promarněné příležitosti. (05.07.2013)

Fotbal se už nějakou dobu nehraje a možná i proto jsem si teď pustil tohle dílko, které jsem chtěl vidět už dlouhou dobu. Docela jsem se těšil, na konci jsem měl ale rozpačité pocity. Některé momenty jsou skvělé (možná i nechtěně), například výměny názorů komentátorů mimo záběr. Vůbec všechny zachycené dialogy jsou pozoruhodné a vcelku dobře zobrazují různé typy fanoušků na fotbale. Fotbal (a hokej) jsou u nás zkrátka jedny z mála věcí, které dokáží vyvolat hromadné emoce a vášně. Kde jinde najednou se bude pravidelně tisíce lidí intenzivně radovat či vztekat? Mě to baví pozorovat. A co se nepovedlo? Občas byl problém se zvukem a porozuměním, i když chápu, že je to v podobných podmínkách složité. Chápu také, že nešlo o fotbal, ale aspoň pár záběrů pro dokreslení atmosféry tam autoři hodit mohli. No a největší výtka? Zbytečně natahované některé záběry. Mě nezajímá, jak na góly reaguje rohový praporek a stromy kolem stadionu a nepotřebuji to několik minut sledovat. (15.05.2020)

Začalo to „zcela bezelstným“ dotazem sympatické uvaděčky (Bio Oko) „Sparta nebo Slávie?“, abych při pohledu na „ruce“ skandující sparťanský „kotel“ v sále a „tísnících“ se 6 „sešívek“ na balkóně pochopil, pokračovalo to 5-ti min upoutávkou (pozvánkou) na koncert vážné hudby (zřejmě snaha o zkulturnění popř. převýchovu fotbalového fanouška) a skončilo to „afterparty“ Na kovárně. Mezitím 108 minut „o fotbalu bez fotbalu“ aneb pohled na fotbalový zápas kamerami nenasměrovanými na hřiště (nepočítáme-li rohový praporek a jeho nejbližší okolí), ale opačným směrem mezi samotné fotbalové fanoušky, z pohledu obou znesvářených stran. Přiznávám, měl jsem velké obavy ze samotné autenticity (vzhledem k faktu, že dotyční věděli (předem souhlasili) s mikrofony a nakonec musím konstatovat, že se to, čistě podle mého (subjektivního) názoru, povedlo tak z 50-ti procent. Na jednu stranu to svádí k „předvádění se“ (známe český národ), na druhou stranu i k jistému „umírnění“ (viz „Strašák“) a tak nakonec nejpřirozenější (jak už to tak bývá) je bezelstné dětství (viz dva 6-ti letí klučinové dopřávající si hranolky). Na druhou stranu „přirozenost, nepřirozenost“, nic to nemění na samotném faktu, že takhle nějak obdobně to skutečně v zákulisí chodí, což si myslím (jako člověk dobrovolně (opakovaně) usedající na letenskou tribunu, připraven 90min „trpět jako zvíře“) dokážu objektivně posoudit. S dovětkem, že je to taková „light“ verze. Snímek Dva nula bych sice za podrobnou sociologickou studii (na to je (díkybohu za to) příliš odlehčována a brána s nadhledem (viz Pavel Čapek, novinářská VIPKA..) nebral, nicméně jako určitá sonda vypovídající mnohé o povaze (českého) fotbalového fandy potažmo (české) společnosti je to zcela dostačující. P.s. Léo Kweuke dává na 1-0 resp. 2-0 a topolům na letenské pláni je to absolutně šumák :-) Zřejmě nejvýstižnější (objektivní s nadhledem) pohled na samotnou důležitost klání. Já to všechno moc dobře vím, jenomže…..příští derby chci mít mikrofon (i) já, protože….“fandí celá Letná..... SPARTA……….PRAHA“! p.p.s. Něco mi říká, že „sešívaní“ nebudou mít režiséra P. Abraháma „jemně řečeno“ příliš v oblibě, neboť mikrofony nechal umístit mezi příznivce (nás)„rudých“ a za „červenobílé“ je tu pouze „Strašák“. Na vině je však vynucený fakt v podobě domácího prostředí. Kdoví, třeba se jednou „červenobílí“ dočkají „satisfakce“ v podobě pokračování z Edenu. Název už bych měl. Nula dva :-) (29.10.2012)

Jednou z odposlouchávaných osob byl též Ondřej Vetchý, ale ve snaze být zajímavý se neustále snažil trousit hlášky, takže se do finálního sestřihu nedostal (v traileru byl). To vypovídá o tom celém, je to zkrátka nahrané. Nejméně uměle působí vhled do zákulisí studia Čé Té, kde to Horníkovými slovy jistí Čápa. Nakolik jde o reprezentativní průřez si za sebe odhadnout nedovolím (na fotbal nechodím), ale protože můj kolega v práci je bratrancem jednoho z dvojice tvůrců, tak dám na něj a budu to považovat za reprezentativní sbírku individualit. Nicméně slávistický vůdce povzbuzování stejně jako sparťanský chlápek od mikrofonu jsou prý v civilu docela normální lidi. Každopádně radši zůstanu v publiku Sparty hokejové :) Tak jak to brát? Jako zajímavý nápad, u kterého jsem se pobavil, kterému však škodí zejména sekvence s oběma Kweukeho góly, která se opakuje asi šestkrát z různých úhlů. Za nápad tři. (08.07.2014)