Zocelení

Film začíná pořádným leknutím. Bez varování hlasitá hudba. Randál jako když hluchej orchestr a hluchej dirigent mlátí do vrat. Co to je za divadlo? Kapitalisté se klaní dveřím? Ředitel vychází od továrníka, otočí se a pokloní se mu. Zavře dveře a znovu se ukloní. Kapitalisté tady mají komunismus v předstihu, když si od banky nechávají diktovat, kolik lidí mají propustit. Agent antikomunista: „Potřebuju se dostat mezi dělníky. Kde je tady středisko komunistů?“ Nový ředitel: „Potřebuju okamžitě propustit 450 dělníků. Ať je mezi propuštěnými co nejvíc komunistů.“ Komunisté, kteří vypadli z opičího zadku – žádná škoda. Nový ředitel si s sebou přivezl celou armádu vojáků. Dělníci poslouchají komunistu – no to to dopracovali. „Karlova huť stojí. Dejte zprávu soudruhu Gottwaldovi.“ Stávkové hlídky: ještě se ptát komunistů, jestli smím nastoupit do práce. Komunisti: „My stávkokaze bijem.“ „V Sovětském svazu je život jinačí. Pracuju a vydělávám.“ Komunistka na stávkokaze: „Na, tady máš můj poslední chleba, když máš takovej hlad.“ Dělníci z Rotavy operativně zaskakují za stávkující. Pěšky jsou tam cobydup. Je to jen 500 km. Zednářská symbolika: Řepa – skrytá ruka. Zatím nejhnusnější komunistická propaganda. Zlomyslná, temná, zákeřná. (13.04.2021)

"Zoceleným se dostalo velké pocty v podobě udělení jedné z hlavních cen V. Mezinárodního filmového festivalu. Sovětští delegáti na tomto festivalu hovořili o nich s velkým uznáním. Zoceleným byla rovněž loňského roku udělena národní cena. Filmoví kritikové ocenili je jako náš nejlepší film roku. S velkým úspěchem promítali jsme je loni na podzim v New Yorku sovětským, čínským a polským delegátům V. Valného shromáždění OSN. Jestliže nyní, ozdobeni již tolika cenami a uznáními, přicházejí Zocelení na plátna našich biografů, je třeba jim přát, aby se stali významným příspěvkem ke slavným květnovým dnům, v nichž všechen náš lid bude vzpomínat 30. výročí založení naší komunistické strany. Bez ní, bez jejího boje, bez soudruha Gottwalda nebyli by vznikli Zocelení jako pravdivý obraz boje našich dělníků za svržení zločinného kapitalistického řádu, za šťastný dnešní život našeho lidu, budujícího socialismus a dávající všecky své síly do služeb velkého boje za udržení míru." Kino 6, str. 196-7 (18.05.2009)

Frič často dokázal i z mizerného scénáře natočit velmi dobrý film. Potřeboval na to však alespoň jednoho herce ze svých častých spolupracovníků, kteří svou mimořádnou kvalitou dokázali pomoci povýšit snímek. Tady se bohužel sešla spíše herecká šmíra, takže žádné povyšování se nekonalo. Tuzarova kamera je poetická i dramatizující, takže téměř dosahuje kvalitativního standardu Fričových filmů. Jediný, kdo opět nezklamal, byl Frič. Jeho práce s exteriéry byla vždy dokonalá. Zde se navíc pustil i do davových scén, které si opulentností nezadají s Vávrovými. Především v závěru dokazuje Frič, jak dokonale ovládal filmovou mluvu. Dělníci v dlouhém šiku se vlní jako rozbouřená řeka tekoucí za rudou standartou. V jednotě je síla, netřeba slov, slévají se dva proudy v jeden, tečou pod mostem a náhle proti nim stojí hráz. Ale řeka, která během cesty nabyla síly z mnoha svých ramen, se hráze nezalekne. Zazurčí Internacionála, řeka se ztrácí a vystupují z ní jednotlivé tváře plné odhodlání. Tohle je zřejmě nejsilnější socialistické poselství ze všech Fričových filmů. (11.02.2023)

Rok 1950 - 1951 , Martin Frič točí film, ktorý je poplatný dobe..  Je to ako v tom filme , keď chcel pracovať , žiť  tak ohol chrbát a natočil toto dielo.  Cez vojnu točil komédie , po vojne sa točili takéto diela.  Bohužiaľ nebol jediný ..    Ja ho nekritizujem , iba konštatujem..   Jeho filmy mám rád , no tento medzi ne nepatrí ..  Hodnotím  40%... (28.02.2022)

Řekl bych, že tohle je onen příslovečný jednooký mezi ostatními slepými socrealistickými filmy. Postavy zde nepůsobí tak mimoňovsky, chovají se vcelku přirozeně a mají dokonce i pár normálních lidských vlastností. Frič navíc prokazuje, že točit doopravdy umí. Samozřejmě i tento snímek je silně jednostranný, oni ti zlí kapitalisti ve třicátých letech nic jiného dělat nemohli než propouštět nebo výrazně snížit mzdy, pokud nechtěli zkrachovat. Samozřejmě, na druhou stranu při neexistenci sociální sítě se nelze divit dělníkům, že nechtěli "ani muže ze závodu, ani haléř ze mzdy". Situace zkrátka byla neřešitelná. Respektivě, jediný, kdo s tím mohl něco dělat, byly centrální banky, kdyby udělaly nějakou tu monetární expanzi. (22.09.2013)