Jasmíniny slzy

Som rád, že je vidieť, že Woody Allen nezaháľa a kráča s dobou. Blue Jasmine (paradoxne vizuálne ladená do nažltlého odtieňa) je elegantne smutná, ironicky sklamaná, pesimisticky zvádzajúca svoj boj so životom a depresiou. Allenove filmy sú až na pár výnimiek v poslednej dobe skôr smutné než veselé, nemajú ten niekdajší nadhľad a bláznivosť, ale sú čo do humoru striedmejšie a viac "zo života". Blue Jasmine je najmä film o odmietaní pomoci, nepripúšťania si reality a z toho vyplývajúcej nemožnosti vymaniť sa z bludného kruhu rozpadávajúcich sa vzťahov a tvrdých nárazov na dno. Rozprávanie v dvoch líniách a kontrast dominancie Jasmine a Ginger v domácom prostredí, ktoré zadáva možnosť na divácke porovnanie spolu s výkonom Cate Blanchett sú hlavným esom v rukáve. Už je to tak, Woody Allen prepadol depresii. Snáď nie nadlho. 75% (29.07.2014)

Neodvratný rozklad identity a neschopnosť sebareflexie. Hodnotový rebríček v spároch nenásytného materializmu, snobských manierov, slepej dôvery i viery. Život na predpis. Strata kontroly. Pocit osamelosti. Nárok na zmenu, na nové začiatky? Relatívny...a s diagnózou Jasmine vlastne takmer nemožný. Už len (ale nielen) kvôli tomu, že antidepresíva nie sú vitamíny a všetko to dávno zanedbané/ignorované sa postupne stáva mŕtvym, inu - ako sa vraví - time flies by... Nejde a myslím si, že ani nemalo ísť o ubíjajúci realizmus, ale skôr o mierne prešlachtenú divadelnú štylizáciu s dotykom tragikomična, ktorá primerane odôvodňuje niektoré realizačné diferencie ako napríklad nečakane úhľadný vizuál alebo niekoľko kvázi (melo)dramatických detailov počas vybranných rozhovorov. Ku kreslu prikurtuje one-woman show Cate Blanchett posílený konfrontáciou so suverénnymi kreáciami Sally Hawkins, efektívne narábanie s retrospektívami ktoré spĺňajú funkciu jak ozrejmovaciu, tak dej bystro posúvajúcu a samozrejme celoplošná zovretosť celku čo by záruka diváckej pozornosti, dodatočného zadumania. Modrá Allenovi svedčí. (08.11.2013)

No, Woody má asi depku. Môžme byť radi za každú jeho zmenu nálady, vždy je to udalosť a žáner je potom už len detail. Tentokrát to bolí, snobstvo už nie je len súčasťou života postáv, ale terčom kritiky a prečo sa niekedy zachováme ako svine, to je otázka. A Woody má odpoveď. Tú samozrejme neprezradí, ale dá nám to klasicky, pekne vyžrať... (26.01.2014)

Moje pocity jsou takové všelijaké. Chvilkami mě to nebavilo vůbec, ale našly se i světlejší momentky. Co se týče humoru, tak jsem byl asi naladěn na zcela odlišnou vlnu. Pokud by zde černě na šedém nestálo, že se mělo jednat o komedii, tak bych si snad ani nevšiml. Cate Blanchett je šikovná herečka a Woody Allen je tak nějak pověstný tím, že si svoje snové roličky dokáže dokonale obsadit. Příliš se mi nezamlouvalo Woodyho podání. Časté retrospektivní vracečky, které snad měly symbolicky obeznámit diváka s tím, co se právě odehrává v Jasminčiných neuronech. Celý příběh je prakticky o bolestivém přechodu z života na vysokých nohou někoho jiného do života na nohou vlastních, které už tak vysoké zdaleka nejsou. Kdo z nás by to hravě zvládl?! Divák tak sleduje psychický rozklad hlavní hrdinky, který je věrohodný a pochopitelný. Bohužel i těžce nezáživný. Ani ty všude vychvalované dialogy mě vyloženě nenaplňovaly úžasem. Vidím to maximálně na slabé dva kousky. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (14.04.2016)

Woodymu začíná docházet benzin. Není moc filmů, který mě hned z počátku tak nebavily, jako Jasmínky. Woody jako způsob vypravění zvolil přítomnost prolínající se s flashbacky do minulosti, které mají být jakousi odpovědí na příběh vyprávěný v současnoti a dopomoci k lepšímu pochopení hlavní hrdinky. To ovšem v první části příliš nefunguje a celou dobu jsem si říkal "Co je mě do nějaký vykolejený krávy." Woody tentokrát sází na vážnou notu, protože zábavných prvků je ve filmu velmi málo, ale tuhle sázku projel, protože po celou tu dobu na mě film působil odtažitě, jako kdyby mezi ním a mnou bylo sklo. Ke konci se příběh přece jen dostane do emotivnější roviny, ale na nějaký oslavný tanečky to fakt není. Co se Woodymu povedlo na výbornou je casting, hlavně Cate Blanchett je výborná. Nevím zda to bylo režijním vedením a nebo před natáčením Jasmínek nakoukala Woodyho v jiných filmech, ale v její řeči těla a výrazech jsem velmi často viděl samotnýho Woodyho. Jenom škoda, že film ke svýmu konci se jen tak bezduše doplácá, místo toho aby tam ladně doplaval. (30.07.2013)