Slavnostní zahájení XXX. Letních olympijských her 2012 Londýn

Nevidím rozdíl mezi zahajovacím ceremoniálem Olympijských her, československou spartakiádou nebo třeba Světovým festivalem mládeže a studentstva v Pchjongjangu. Stejná šaškárna - účinkující, s křečovitým úsměvem ve tváři, několik hodin křepčí podle předem daného scénáře a z tribuny to vše důstojně sledují papaláši... Vydržel jsem to sledovat nějakých patnáct minut. Stačilo! (28.07.2012)

Byť jsem vášnivým "tv sportovcem" a LOH sleduji náruživě, odmítám z principu hodnotit zahajovací estrády jakýchkoli OH, neboť mi vždy více či méně připomínají buď spartakiádu, nebo berlínskou gay seanci love parade. Spousta tanečků, mávání, promenády v úborech..ovšem k londýnskému zahájení si neodpustím jeden postřeh.Netuším, zda si té drobné epizodky všiml i někdo jiný, ale regulérně pětihvězdový záchvat smíchu jsem chytla ve chvíli, kdy na scénu vstoupila výprava německých sportovců. Jistě, jejich "lůžový" úbor byl taky úsměvný, ale při namátkových záběrech publika najednou detail na stojícího důchodce, který hrdě a zcela zřetelně v nezaměnitelném gestu opakovaně hajluje ke skupině výkvětu bývalé třetí říše..tak tomu říkám zásun:)) škoda, že Míra Bosák asi zrovna čuměl nějaké německé překážkářce mezi půlky, jeho komentář na toho dojčland íbr ales dědka, by mě vážně zajímal:) (16.08.2012)

Kdo by to byl řekl, do čiperky anglické královny, že…. :-) Pravdou ovšem je, že seskok padákem patří do základního výcviku nejen u anglického dvora. Otevírací ceremoniál jsem (přiznám se) shlédl pouze a jenom díky osobě D. Boylea a nutno podotknout, že Danny v sobě původní filmařskou profesi (bohudík i bohužel) nezapře resp. nepopře, to včetně reklamy na sebe sama. Střídá povedené momenty (K. Branagh, D. Craig+ anglická královna) s těmi méně povedenými (R. Atkinson) a nechybí (bohužel) ani ty totálně přestřelené, přičemž na pořadu dne je především moderna a tak nějak se zapomíná (až na pár světlých vyjímek) na stařičké tradice. Alespoň, že co se hudebního výběru týče, má Danny (žádná to novinka, vím) vkus, v čele s Chemical Brothers, U2, D. Bowiem… P.s. když jsem viděl tu bezelstnou radost a nadšení v očích jednotlivých členů (sportovců) napříč všemi výpravami, zapomněl jsem (alespoň na kratičký okamžik) na doping, velké peníze, lobby… a připomněl si původní Coubertinovu myšlenku. Tímto považuji 30-té letní olympijské hry za zahájené. Let´s go…. (28.07.2012)

Úvod s Branaghem, následné pasáže s Craigem nebo Atkinsonem výborné, ale když na scénu nastoupily děti z nemocničních lůžek a "cool" omladila, která začala tančit do rytmu statusů, začalo to směřovat k obyčejnému lacinému (ale nezbytnému) kýči, který opájí davy. S tím modernistickým pojetím to tak přehánět nemuseli. (28.07.2012)

Zahájení se mi moc líbilo. Pan Boyle to pojal jako film s obrovským nadhledem. Hrála krásná hudba, některé pasáže byly pastvou pro oči a některé hýbaly s mojí bránicí. Daniel Craig si přišel vyzvednout královnu. A naprosto nejkouzelnější byl výstup Rowana Atkinsona ve Vangelisově božské hudba, která zazněla ve filmu Chariots of fire. Bohužel si svoji vlajku neslo příliš mnoho zemí, a tak jsem to zkrátka nevydržel, proto dávám * dolů. Druhý den jsem v přijatelném čase prospanou část dokoukal, takže jsem o nic nepřišel. 3* (28.07.2012)