Iluminace

Mimořádná studie lidské duše a smyslu života. Jedná se IMHO o nesnadno uchopitelný, v mnoha ohledech ale výjimečný film. Zanussi téměř všechny své snímky směřoval do světa vědců či filozofů. Tedy do světa, se kterým byl velmi dobře obeznámen. Představitel hlavní role Stanislaw Latallo rok po uvedení snímku tragicky zahynul v Nepálu, a tak postava Franciszka Retmana zůstává jeho jedinou hereckou příležitostí ve filmu. Zejména o něm pak pojednává dokument Slad z roku 1996, který natočil jeho syn Marcin Latallo, zároveň i syn filmový. (08.01.2007)

Otázky o smyslu života prokládané nejbanálnějšími událostmi ze života vysokoškoláka, který si svá studia prodlouží založením rodiny. Opět se setkávám s filmem, který jde zcela opačným směrem výkladu smyslu kinematografie, jak ji vnímám. Život vkládaný do filmu je marností, zatímco marnotratný život zpestřený filmem může získat smysl. (16.01.2012)

Zběsilé tempo, jímž Zanussi opět sbližuje podobu filmu se zrychleným myšlením hlavního hrdiny, jemuž hlavou probleskávají vzpomínky, zkušenosti a fakta (začlenění odborného a dokumentárního materiálu), diváka pohlcuje – za pomoci nervózních mechanických tónů Killarovy hudby - silným dojmem, ale teprve po skončení nabízí prostor nad obsaženými tématy a otázkami přemítat a pokusit se celý příběh vlastním způsobem uchopit. Franziszek je talentovaný vědec, který si za svůj obor vybírá fyziku, ale spíše než jasné cíle ho ve výzkumu i životě vedou nerozhodnost a touha odhalit tajemství, která se již zdají být za racionálním zkoumáním, tedy meta-fyzické. Franzkova kariéra se nenápadně rozpadá a je velmi těžké rozpoznat, stejně jako v životě, kdy k tomu začalo docházet. Smíření s klidnou pozicí v rodinném kruhu, idyla při koupání u jezera, za nímž se rýsuje obraz šedivého města, se jako závěr jeví víceznačně. Snímek Iluminace měl dohru i mimo filmové plátno, neboť představitel hlavní role Stanislaw Latallo, pro nějž to byla jediná herecká příležitost, tragicky zahynul jen o rok později při slézání hor v Nepálu. (13.01.2012)

Sledujeme kariérní postup mladého nadějného fyzika, skrze nějž se Zanussi zamýšlí nad otázkami vědy a morálky, nad tím, kde končí právo člověka být člověkem. Zároveň je ukázán hrdinův rozpor mezi rodinnými povinnostmi a vědeckým výzkumem, nad životem světským a krátkým odpočinkem mezi mnichy ve zdech kláštera. Vše je podáno ve zhuštěném čase, formou s častými prostřihy na vědecké dokumenty, přítomna jsou intermezza diskuzí skutečných vědců či studentů (09.01.2012)

Film o mladíkovi, který hledá smysl života. Zkratkovitou, úspornou a elegantní formou vyprávění, plnou nejrůznějších zcizujících efektů, se Zanussimu podařilo do necelých devadesáti minut dostat takové množství podnětů a myšlenek, že po skončení filmu divák neví, jak to všechno má vůbec uchopit. Myšlenky vyvstávají a v zápětí jsou negovány (nebo nechávány nedořešené). Závěr filmu diváka nechává už zcela samotného ve svých vlastních interpretacích. Podle mě je to především o tom, že smyslem života a zároveň nejdůležitější věcí v něm je láska a rodina. (07.01.2007)