Iluminace

Trochu jsem se bál, že se nenaladím na Zanussiho vědecky podložený intelektualismus, ale musím říct, že film mě pohltil od prvních minut (představení hrdiny zkrze měřitelné hodnoty). Kolážovitá forma různorodých krátkých útržků a vpádu statických "milníků" mu dala slušné tempo zaplněné jednou zajímavou myšlenkou za druhou a navíc zajímavé vizuální variace rovněž zahnaly jediný náznak nudy. Navíc ze snímku vůbec nečiší chlad, vlastně od počátku směřuje k člověku a jeho konkrétním potřebám, které teprve musí pochopit a naplnit - v tom tkví hlavní iluminace i emotivní náplň řady scén. Určitě si udělám čas na některý z dalších Zanussiho snímků, protože jeho velmi osobitý styl je neopakovatelný, zneklidňující a plný empatie - není už jen tohle známka mistrovství? (09.03.2011)

Mimořádná studie lidské duše a smyslu života. Jedná se IMHO o nesnadno uchopitelný, v mnoha ohledech ale výjimečný film. Zanussi téměř všechny své snímky směřoval do světa vědců či filozofů. Tedy do světa, se kterým byl velmi dobře obeznámen. Představitel hlavní role Stanislaw Latallo rok po uvedení snímku tragicky zahynul v Nepálu, a tak postava Franciszka Retmana zůstává jeho jedinou hereckou příležitostí ve filmu. Zejména o něm pak pojednává dokument Slad z roku 1996, který natočil jeho syn Marcin Latallo, zároveň i syn filmový. (08.01.2007)

Po dvoch skúsenostiach s neskoršou Zanussiho tvorbou bola Iluminácia pre mňa miernym šokom. Ona je totiž o dosť divokejšia, ako také Ochranné zafarbenie a Konštanta, i keď rukopis je jasný. Iluminácia nie je žiadna konverzačka, rozpráva sa často iba obrazom, ale stále je to film o jednom klasickom intelektuálovi, ktorému to v hlave funguje trochu inak, ako bežnému človeku a my sa dozvedáme, že aj to sa dá vedecky vysvetliť. Ešte že si dokázal zachovať príčetnosť a pochopil, kde spočívajú odpovede na jeho ontologické otázky. Tie odpovede nie sú nijako zložité, pokiaľ máte ženu s dieťaťom, zmysel života sa ponúka sám. To hľadanie je ale zároveň zábavné, intelektuálne naplňujúce a divácky atraktívne. (07.05.2015)

Zběsilé tempo, jímž Zanussi opět sbližuje podobu filmu se zrychleným myšlením hlavního hrdiny, jemuž hlavou probleskávají vzpomínky, zkušenosti a fakta (začlenění odborného a dokumentárního materiálu), diváka pohlcuje – za pomoci nervózních mechanických tónů Killarovy hudby - silným dojmem, ale teprve po skončení nabízí prostor nad obsaženými tématy a otázkami přemítat a pokusit se celý příběh vlastním způsobem uchopit. Franziszek je talentovaný vědec, který si za svůj obor vybírá fyziku, ale spíše než jasné cíle ho ve výzkumu i životě vedou nerozhodnost a touha odhalit tajemství, která se již zdají být za racionálním zkoumáním, tedy meta-fyzické. Franzkova kariéra se nenápadně rozpadá a je velmi těžké rozpoznat, stejně jako v životě, kdy k tomu začalo docházet. Smíření s klidnou pozicí v rodinném kruhu, idyla při koupání u jezera, za nímž se rýsuje obraz šedivého města, se jako závěr jeví víceznačně. Snímek Iluminace měl dohru i mimo filmové plátno, neboť představitel hlavní role Stanislaw Latallo, pro nějž to byla jediná herecká příležitost, tragicky zahynul jen o rok později při slézání hor v Nepálu. (13.01.2012)

Film o mladíkovi, který hledá smysl života. Zkratkovitou, úspornou a elegantní formou vyprávění, plnou nejrůznějších zcizujících efektů, se Zanussimu podařilo do necelých devadesáti minut dostat takové množství podnětů a myšlenek, že po skončení filmu divák neví, jak to všechno má vůbec uchopit. Myšlenky vyvstávají a v zápětí jsou negovány (nebo nechávány nedořešené). Závěr filmu diváka nechává už zcela samotného ve svých vlastních interpretacích. Podle mě je to především o tom, že smyslem života a zároveň nejdůležitější věcí v něm je láska a rodina. (07.01.2007)