Tři barvy: Červená

Ztraceno v čase. Film o divných lidech, dělajíc divné věci, majíc divné myšlenky. Polský non-sense touch líznutý francouzskou romantickou rozevlátostí devadesátek. Nádherně snímaná Paříž v tomhle úletu plném buď divně zatrpklých lidí a nebo romantických snílků. Film o životě tak, jak by ho moc lidí nechtělo žít. V dnešní době tenhle myšlenkový proud nemá šanci uspět. Snímek, který zestárl obsahem pocitově o 50 let. (24.06.2018)

Tři barvy: Červená na mě z celé trilogie zapůsobily rozhodně nejvíce. A z jejich ženských hrdinek je to právě půvabná a křehká Irène Jacob, která mě okouzlila nejvíce. Její postava mi byla nejvíce sympatická. Stejně jako mě uchvátil nádherně a silně zpracovaný příběh zvláštního vztahu mezi ní a bývalým soudcem. I zde se nachází symbolická scéna, která se ocitla ve všech dílech: Stará, shrbená paní, která chce recyklovat láhev. Snaží se ji vhodit do koše, otvor se však pro ni nachází příliš vysoko. Na rozdíl od předchozích filmů, kde ji hlavní hrdinky pozorují, v tomto jí Valentine pomůže. Závěr snímku je silným a jakoby magickým zakončením celé trilogie, v němž se díky jedné události setkávají všechny hlavní postavy ze všech tří snímků. A nakonec ten záběr na Valentine před červeným pozadím... (25.11.2012)

Podle mě, jednoznačně nejlepší část z celé trilogie. Náhodné seznámení modelky Valentine s cynickým soudcem, jehož zálibou je pohrávat si a posuzovat lidi prostřednictvím vyslechnutých důvěrných informací z telefonních rozhovorů..„Tady aspoň vím, co se doopravdy děje. Můj pohled na věc je lepší než v soudní síni.“ Valentine je tak, nejprve proti své vůli, vtažena do nejintimnějších tajemství, strachů, bolestí a pokrytectví, co jich jen lidský život má. (14.08.2005)

Tomu říkám odejít na vrcholu! Nechci ( a ani nebudu ) se nijak obšírněji rozepisovat o příběhu samotném. Předně, tohle musí člověk jednoduše vidět na vlastní oči a především, těžko bych hledal slova a vypsal se z pocitů, které jsem při sledování tohoto snímku zažíval. A tak pouze dodám, že pokud si nějaký film zaslouží přízvisko UMĚLECKÉ DÍLO, potom to je jednoznačně tento Kieslowskiho snímek. Zde se sešlo vše potřebné....silný příběh, brilantní kamera, nebojím se použít přízvisko FANTASTICKÉ herecké výkony obou hlavních představitelů. Krásné Iréne Jacob coby modelky Valentine ( která u mě nesmírně " stoupla " a to nejen herecky, ale především jako žena, viz rozhovory v bonusech ) a charismatického Jeana - Louise Trintignanta jako soudce v důchodu. Před jejich hereckým projevem SMEKÁM, jednoduše se mi nedostává slov. Už tak silný zážitek dotváří geniální Preisnerova hudební složka ( zcela po právu oceněna Césarem ). A o čem že samotný snímek je? Je to mimo jiné příběh o zkušenosti a zklamání na jedné straně a mládí, nezkušenosti, ale zato plného nadějí, které je možno ještě realizovat na straně druhé. Sám Kieslowski řekl, že tento snímek byl pro něj takovým DIALOGEM mezi zkušeností, která ví, ale může být zklamaná a mládím které neví a které...... 100% a silně uvažuji o změne v mé TOP -ce..... (19.01.2010)

S tímto filmem jsem objevila skvělého polského hudebního skladatele Zbigniewa Preisnera. Jean-Louis Trintignant jako penzionovaný soudce versus mladá, krásná modelka a studentka v podání Iréne Jacob. Co mohou mít dva tak rozdílní lidé společného a proč si tak rozumějí? Možná je to tím, že oba mají rádi psy, možná tím, že jsou oba osamělí. Poslední díl Kieślovského trilogie je dobrý, stejně jako dva předchozí. (17.07.2020)