Kód neznámý

Už po první čtvrthodince jsem si říkala, že tenhle kód je pro mě neznámý. Takhle rozšmikanej film jsem ještě neviděla a tiše doufám, že už neuvidím. Střih/tma jeden střípek, střih/tma druhý střípek, střih/tma třetí střípek a pořád dokola. Po čtyřiceti minutách jsem to chtěla vypnout, jenže zvědavost mi nedovolila. Já bláhová očekávala, že se v závěru příběhy protnou a vyústí do něčeho uchopitelného, rozumného, vstřebatelného, stačilo by mi bývalo, kdyby to do sebe nějak zapadlo. No, nestalo se. Tedy s politováním konstatuji, že zpráva je neúplná... (14.08.2019)

Tentokrat nazev filmu docela sedi, skutecne takova neuplna zprava. Haneke rozjizdi nekolik pribehovejch linii, dle distributora tri osoby, me prislo, ze se jich tu mota tak deset, jeden nevyraznejsi nez druhej, s naprosto nudnejma a o nicem pribehama, ktery spolu prakticky nesouvisi a bez nejakyho smyslu se mezi nema striha, kdybych chtel videt lempla chodiciho po ulici nebo jen tak cumiciho, podivam se z okna a nemusim koukat na film. Tady se absolutne nic nedeje, postavy me absolutne nezajimaly, jde to od nikud nikam a konec tady zadnej neni. Herci nezajimavy, snad jen ta Binoche docela ujde, proste opruz a nuda o nicem, nechapu co tim chtel Haneke rict, po paradnim Funny Games silny zklamani. (20.02.2010)

Jako mozaiková sonda do života obyčejných lidí funguje tento Hanekeho (zřejmě) nejpoklidnější film v mnoha ohledech slušně, ale zároveň dle mého názoru trpí i tradičními neduhy většiny povídkových filmů vyprávěných mozaikovou formou (ať už jde o Vorlíčkovu Zelenou vlnu nebo třeba i vánoční romantický hit Love Actually). Vedle velmi zdařilých a působivých či přinejmenším něčím zajímavých epizod výslední dojem i zde kazí řada slabších, nudných až nicneříkajících scén či motivů. Za nejzdařilejší epizody Kódu neznámého považuji úvodní incident z ulice a ještě příhodu z tramvaje (klidně i s její předcházející části, v níž se sice nic neděje, jenom Annin bratr cestuje tramvají, ale zároveň to mělo pro mě silně podmanivou atmosférou), za poměrně atraktivní ty z natáčení filmu. Klidně bych dokázal akceptovat i některé experimentální záběry, pokud mají v sobě kus poezie, např. i ten dlouhý statický záběr na projížďku traktora polem a pohyby mraků (žeby opět Hanekeho inspirace Jamesem Benningem?), byť mi smysl tohoto záběru v rámci celku uniká. Ale dojde zde i na nejeden prázdný, dlouhý statický záběr jakoby bez hlubšího smyslu, což se mi jevilo samoúčelné stejně jako forma v podobě fragmentů oddělených černými střihy. V jiném Hanekeho mozaikovém filmu 71 fragmentů chronologie náhody tato forma smysl měla, ba navíc jsme se dočkali vyvrcholení, kde se osudy všech zásadních postav protly, zde tomu tak není. Zde máme naopak na začátku pouliční incident, kde se setká spolu vícero postav, které se pak rozejdou a pak sledujeme různé jejich příhody, občas i lehce podivné... a pak.... pak už nic. Žádná myšlenka, žádné poselství, žádné vyvrcholení...a z mé strany žádný důvod k vyššímu hodnocení, než 3 hvězdičky za těch pár kladů a silných momentů. [60%] (10.10.2021)

Mě to vyrazilo dech. Naprosto přesné! Výstižná sonda do života obyčejných lidí, sociální propletenec vztahů, nepochopení, nalézání, úcta a pohrdání, skica, mozaika, puzzle - jak chcete.Aneb co způsobí bezděčné gesto, dá se slušnost vynutit? A vede dobře mínění vždy k dobrému konci? Všechno je řečeno na začátku, pochopíme to až na konci. Neúplná zpráva z různých cest. Jiný kód na dveřích, neznámý kód ... (21.05.2014)

Akoby si Haneke (opäť poháňaný potrebou skúmať ľudskú dôstojnosť) skúšal inscenovanie pred kamerou – bez potreby zasiahnuť diváka uceleným príbehom. Chronologicky rozhádzaná mozaika úryvkov z príbehov skupiny ľudí, ktorí si vzájomne ovplyvnili denné fungovanie. Pozorovanie chovania postáv v dlhých záberoch bez hudby. Niekoľko TOP scén, pri ktorých nedýchate, a niekoľko scén, bez ktorých by bol film súdržnejší, jednoduchší pre vnímanie a emocionálne viacej angažujúci. Pre žrútov Hanekeho podnet pre hodinové diskusie. Vyborná Juliette Binoche. (05.07.2013)