Věra 68

Medailonek o symbolu československé sportovní gymnastiky - o legendární paní Věře Čáslavské, která v 60. letech ovládla světové sportovní nebe (v roce 1968 vyhlášena sportovcem světa!) a stala se nejen díky svým famózním olympijským výkonům (11 olym. medailí - 7 zlatých, 4 stříbrné) ikonou v bývalém Československu, ale i v zemi vycházejícího slunce (za svou bojovnost dostala samurajský meč - pro ženu naprostá rarita) nebo Mexiku (které v šedesátém osmém bylo naladěno na stejných politicko-sociálních vlnách díky studentským hnutím; sportovní atmosféra během souboje se sovětskou gymnastkou Larisou Petrikovou byla srovnatelná s utkáními ledních hokejistů proti SSSR). Zároveň se stala i symbolem protestu proti "Osvoboditelům". Počínaje odvrácením pohledu při předávání medailí za zvuku hymny SSSR v Mexico City při děleném první místě, ale zejména po podepsání manifestu 2000 slov, který ji ztrpčil 70. a 80. léta, poněvadž svůj podpis nikdy neodvolala. Ale tam, kde život dával, tam i bral. Čáslavské život, který sama popisuje jako sinusovku, ala VW "jednou si dole a jednou nahoře", je ve svých údolích často v osobní rovině - nešťastné manželství, smrt manžela a následné soudní tahanice, které padly na hlavu jejímu synovi, což se podepsalo na její psychické pohodě. V dokumentu se mi líbilo prolínání osobních zážitků na pozadí české a sportovní historie, ale i Čáslavské vitalita, skromnost, přímost a optimismus. (07.01.2014)

Život sám se někdy chová jak ten nejbláznivější scénárista a pro Věru Čáslavskou to platí v míře vrchovaté. Strmé vzestupy i pády, žádná povlovná hanácká rovinka. O to víc zamrzí, že o těch pádech se až tak nemluví. Samozřejmě v člověku je jistá bázeň před utrpením, které jde až na dřeň, a jedině čas dokáže zmírnit bolest od nesnesitelné po snesitelnou, ale i tak je člověk tvor ubohý, plazící se po zemi... A ta bolest tam přetrvá a možná proto ta nechuť znovu drásat ty rány. A pak je vlastně zázrak normálně "fungovat", smát se, pracovat. Věra to dokázala! A to dává naději i útěchu těm, kteří něčím podobným prochází, že i na konci toho tunelu je aspoň nějaký nepatrný plamének nového života... (30.12.2012)

Neobratně natočená a sestříhaná záležitost, bohužel. Co už jsem věděl, jsem si tu zopakoval, co jsem se chtěl dozvědět, jsem se nedozvěděl. Sommerová klouže po povrchu a nejspíš počítá s tím, že některé zasadní informace musíme přece všichni vědět. Dramaturgicky to občas připomíná Horoskopičiny Karla Šípa apod. Tohle téma by šlo (musí jít) udělat mnohem lépe, jen to asi nemělo příjít pod prsty Sommerové. (01.01.2014)

Někteří lidé se v minulém režim zasloužili o to, že na základě jejich rozhodnutí docházelo ke spoustě svinstev. Tito lidé by za to měli nést zodpovědnost, stejně jako lidé , kteří podobná svinstva páchají v současnosti. Jednou z nejvíce postižených byla zcela jistě i Věra Čáslavská, na které, místo abychom na ni byli hrdi, si někdo udělal politickou kariéru. Ale k filmu. Tento dokument nenásilnou cestou alespoň trochu poodhrnul zákulisí životních osudů této naší velké sportovkyně a ukázal lidskou tvář hvězdy, která i přes nelehký osud je stále plná elánu a odhodlání pomoci všem kolem sebe. Za to jí patří veliký dík. Hezké 4 * . (01.01.2013)

Takhle nějak si představuju pořádný dokument. Natočila ho skutečná profesionálka, která nám představila neobyčejný život jedné silné osobnosti.Udělala to nevtíravou a velmi přitažlivou formou. Nedivím se, že paní Věra Čáslavská dostala od Japonců samurajský meč. Není tady v Česku žádná jiná osoba, která by si ho zasloužila stejně jako ona. (06.01.2013)