Dům u hřbitova

Jeden dobrý hudební motiv někde zpočátku, stylizace amerického vnitrozemského podzimu. A potom už nic. Triky jsou zoufalé, dialogy děsné, scénář bez nápadu a úplně nejhorší je zpracování těch "děsivých" scén - pořád se akorát řve, nikdo není schopen nic udělat. Šla z toho možná udělat detektivky, kdyby místo nadpřirozeného monstra vraždil například ten divný knihovník. Ztráta času, a já váhám nad odpadem. (14.08.2016)

Nadstandardně rozehraná partie jak na poli dějovém, tak formálním se bohužel během druhé poloviny v obou případech zasekne. Vzhledem k tomu, že oproti The Beyond Fulci výrazně šetří detailním zobrazováním destrukce lidského těla, je zastavení dějové toku dosti závažným problémem a hluchá dvacetiminutovka vytváří silnou pachuť na jinak velmi podařeném filmu, jenž za své konečné kvality vděčí krom zmíněného úvodu taky fenomenálnímu závěru, kdy těm, jenž se divili absenci gore, Fulci notně pootevře pusu, neboť silná koncentrace zohavených lidských těl do jedné scény příjemně nadzvedne žaludek a přitom si zachová šťavnatý punc temné atmosféry, v němž příjemné mrazení v zádech z toho co vidíme, lze při troše dobré vůle nazývat i strachem. Snad jenom pár vyloženě idiotských replik z úst malého blonďatého a extrémně nesympatického klučiny a nevěrohodné chování postav po téměř celou dobu trvání filmu, dělá nepříjemné kazy, které však jdou pozapomenout, pokud se na výsledný celek budeme dívat spíše pocitově než logicky. Pak nám vyjde, že čtyři hvězdičky jsou více než dobrým ohodnocením dobrého filmu. (30.12.2005)

Čakal som lepší rozjazd, aj s tou atmosférou to nebolo ktoviečo. No predsa to bolo o niečo lepšie ako Zomby 2 alebo Páter Thomas. Na začiatku jedna vražda a začne sa odvíjať príbeh. Opäť pomalý, nezáživný začiatok s kopou nesympatických postáv, ktoré si akoby k telu nikoho nepustia. Malý chlapček síce vyzerá ako anjelik, no má strašne zvláštne prenikavý hlas a asi mu niečo je. Jeho otecko je tak isto zvláštny a matka radšej berie lieky, ktoré jej samozrejme ktovieako nepomáhajú. No a to je tu ešte opatrovateľka s prefarbeným obočím, ktorá je síce dosť pekná, ale na každého hádže zvláštne pohľady, neodpovedá na otázky a sem tam mimochodom poutiera nejakú krv z dlážky. Najviac ma však dojala scéna, kde na matku zaútočil netopier a otecko sa chvíľu len tak díval akoby ho to strašne zaujalo a potom začal niečo riešiť. No zrazu atmosféra nejako zhustla a kombinácie gore efektov a malého chlapca, ktorý to prežíva ma dostala a hrôza je to pravé slovo, ktoré sa mi dostalo pod kožu. Kdežto Zombi 2 je zívačka a Páter Thomas srandička toto je trošku iná káva. A Lucio Fulci konečne vyšperkoval svoju réžiu v tej najlepšej chvíli a to ako zombík ťahá matku dole schodmi, to je proste veľmi slušne drsne pôsobivé... (18.05.2005)

Zoberte si ktorúkoľvek fotografiu imaginatívneho a surrealistického fotografa Jiřího Severa. Prvý pohľad: Registrácia reality. Druhý pohľad: Subjektívny dokument. Pohľad tretí: Vzrušujúca mágia istého genia loci. Niekto je disponovaný vnímať tretiu rovinu, senzibilite iného môže byť úplne cudzia, čo však neznamená, že by objektívne nejestvovala a dobre nefungovala. Sever hľadá krajnú polohu reality, pri ktorej je ešte schopná pôsobiť imaginatívne. Teraz si vezmite ktorýkoľvek film Lucia Fulciho. Prvý pohľad: Prezentácia brutality najhrubšieho zrna. Druhý pohľad: No, tak hrozný brak zachraňujú od hrobu len slušne prevedené špeciálne efekty. Pohľad tretí: Číra hrôza odrazu exploduje a ovzdušie sa napĺňa preludnou atmosférou nočných môr s celým ich deviantným čarom. Fulci hľadá krajnú polohu reality, pri ktorej je ešte znesiteľná. Nenapodobiteľne skľučujúcu atmosféru bezmocnosti a blížiaceho sa desu však spomínanou brutalitou (schopnou vyvolať akurát odpor) rozhodne nenavodzuje. Jeho filmy z obdobia okolo 1980 síce nedisponujú estetizáciou hrôzy ako je to u Argenta, bezohľadnosť pri rafinovanom navodzovaní extrémnych emócií je však u Fulciho nezabudnuteľná. Mimochodom, Dom pri cintoríne disponuje tak hustou depresívnou a melancholickou atmosférou výdatne podporenou molovým hudobným sprievodom (Walter Rizzati), až je to nenormálne. V žiadnom inom horore čosi také nenájdete. Šokujúci unikát. (24.10.2004)

"Nikdo neví, zda jsou děti zrůdami nebo zrůdy dětmi"..A nikdo neví, jestli se ještě někdy narodí režisér, který bude točit horory přesně podle mých představ, plné hrůzy, krve, temného a skličujícího prostředí a vždy ho nějak okoření, aby dostal tu špičkovou chut'. Dr. Jacob Tess Freudstein je neskutečně úžasná hororová postava, zaslouží si obdiv stejně jako tento film pro svou genialitu. Krásné splynutí atmosféry 19. století do osmdesátkové současnosti :). Srdce mně bije ještě ted'.. (12.05.2010)