Cold Skin

Cold Skin dokazuje, že být filmařsky šikovným řezníkem není to samé jako být všeobecně šikovným režisérem. Respektive režisérem, schopným komplexně odvyprávět například příběh s citlivým rozvojem setkání dvou živočišních druhů. Cold Skin je nefunkční kočkopes, který Xavier Gens postupně přelaďuje ze survival hororu do fantasy pohádky se srdcem. Ale již v polovině filmu v něm něco přestává být v pořádku a výsledek pak vzbuzuje jenom trpký úsměv. Přitom námětovo a prostředím drsného sopečného probřeží měl potenciál a vzhledem k budgetu / možnostem nasazení by mu šlo odpustit i průměrné digitální provedení. (23.06.2022)

Postupne gradujúci, malý ostrovný "Descent" pre nenáročných, v ktorom sa striedajú nevýrazné pasáže s menej "hluchými" a zriedka akčnými. Romantický podtón v podobe myšlienky: "láska má veľa podôb", len zriedka kedy dostáva takýto priechod. Žiadne mimoriadne gore či atmosféra, no zato výber prostredia, klapol na výbornú. Dalo sa .. (09.02.2018)

To takhle jednou na skoro pustém ostrově voprcal ožralej námořník, po litru rumu, makrelu a pustil jí s hubou plnou semene zpátky do oceánu. Výsledkem je zcela novej živočišnej druh, co vypadá jako plešatej avatar po lobotomii. Že se mlíčí třelo skvěle jasně dokazuje noc co noc, kdy se ostrov plní hromadou potěru, kterej dobejvá maják místního šviháka Grunera. Do tohoto krásného světa připluje Friend, co chce na ostrově celej rok studovat větry (nemyslím jeho větry ale vzdušný větry) . Hned první večer zjistí, že je něco špatně, druhej večer už je kolosálně na píču a třetí večer už bydlí v majáku u Grunera, kterej má jednu na pohled šukézní polorybu (Aura je kočka i s mejkapem) které dost často brousí rybinou páchnoucí lasturu. Netrvá moc dlouho a poloryba přijde šukézní i Friendovi, však kdo neprcal holohlavou mořskou (ne)pannu jako by nežil. Její modrý soukmenovci dále páchají noční ataky a nálada v majáku jde čím dál víc do prdele. Jak to začne smrdět milostným trojúhelníkem, je jasný, že o ploutev princezny a půl majáku se bude tvrdě bojovat. Nebo taky ne. (22.08.2018)

Stejně jako v nedávno viděným snímku " Headgame " i tento film začíná tím samým citátem od Nietzsche(ho) : Při boji s monstry si dej pozor, aby ses sám nestal monstrem. Jestli se dlouho díváš do propasti, samotná propast se také dívá do tebe . " Cold Skin " má podle mě společné s hororem jen velice málo. V podstatě jen pár úvodních minut. S odhalením ostrovních monster upadá atmosféra i napětí. Monstar bych vzhledově přirovnal jako něco mezi Avatarem a monstry z filmu " The Descent ". Já osobně bych film označil jako dobrodružný Sci-Fi s pár akčnějšíma scénama. Po vizuální stránce je film na vysoké úrovni, ale obsahově je to slabší. (04.05.2018)

Xaviera považuji za neuvěřitelně inspirující bytost a dalo by se říci, že právě on mi před třemi lety v Cannes ukázal směr cesty směřující k hororové režii. Dmul jsem se pýchou, když obdivně hovořil o mých ohromujících znalostech hororové teorie, čemuž hned vzápětí učinil přítrž výrokem, že unce praxe je důležitější a prospěšnější než kilogramy teorií. Klaním se Xavierově moudrosti, ale jakožto hororový expert musím konstatovat, že v případě Cold Skin mělo raději zůstat pouze u teorie. Exekuce se totiž vůbec nezdařila (přinejmenším v rámci standardu kvality, který od Xaviera očekáváme). Pinolova knižní předloha oplývá velkou mírou násilí a sexuální brutality, což Xavier kupodivu až tak nereflektuje a naopak sází na přemíru poetičnosti, která vůbec není vlastní jeho dosavadní tvorbě. Snímek působí neskutečně rozvlekle a hororovým divákům ho v žádném případě nemohu doporučit. Vím, že Xavier je velkým fanouškem Pinolovy knihy, a prostřednictvím Cold Skin chtěl zkrátka její příběh sdílet s námi. A spolu s tím si i ohmatat nové postupy a nadobro se vymanit ze zavedené škatulky. To je třeba ocenit, ale ve výsledku za pouhé dvě hvězdy. (17.04.2018)