Cold Skin

,,Grunere! Spletli jsme se! '' --- Cold Skin je mixem Tváře vody ( 2017) a Majáku (2019). Nebudu tu spoilerovat obsah, to už tu mnozí komentátoři udělali přede mnou navzdory všem zásadám, že když spoileruji, upozorním předem. Štve mi to o to více, že pisatel obsahu Livingdead to napsal tak, že nic nevyzvonil... Musím přiznat, že mne film chytl hned od první minuty, kdy si parník pod příkrovem chochvalce dýmu valícího se mu z komína probíjí cestu nehostinným mořem k jakémusi zapomenutému ostrovu daleko od pobřeží Austálie. Tam v září roku 1914 má nastoupit službu coby nový meteorolog. Ten co tam byl rok ve službě má být odvezen a na ostrově s ním má zůstat jen strážce majáku. Po vylodění se ukazuje, že je ostrov vulkanického původu, prakticky bez života, ani mořtí ptáci jej neužívají k hnízdění... Domek meteorologa je opuštěný, prázdný a maják se strážcem připomíná svým dodatečným opevněním z naostřených kůlů spíše pevnost. Navíc strážce je zabarikádován uvnitř a je zřejmé, že měsíce už nevykonává činnost pto kterou byl na ostrov vyslán... Dále nebudu nic psát. Moc mně to bavilo. Závěrečný zvrat mi úplně nesedl, ale jak říkám, velmi zajímavý příběh, perfektní herecké výkony ne zcela známých herců i úžasné lokace vás těch 102 minut udrží u obrazovky spolehlivě! Dávám tedy za 4 možské hvězdice * * * * (25.04.2020)

„Pri boji s monštrami si daj pozor, aby si sa sám nestal monštrom.“ Dobré a pôsobivé. Cítiť z toho H.P. Lovecrafta a Pád do tmy. Ale zároveň dosť dlhé, vinou čoho sa od istého času dostaví stagnácia. Deň dialógy a prechádzky po ostrove, noc strieľačka, síce parádne nakrútená a krvavá, hoci nie zbytočne a nechutne explicitná (ale áno, drsná). No ale takto sa to opakuje... a opakuje... a opakuje... a potom je koniec. Hoci je to zručne nakrútené, je to proste tak trocha nuda. Postavy sú fajn, herci David Oakes, Ray Stevenson a Aura Garrido tomu veľa dávajú. No len na povrch. V hĺbke sú ich postavy také, čo ja viem, nijaké. Motív „láskavej čosi-ako-zoofílie“ nie je od veci. Dodáva materiálu zaujímavú príchuť. Pochmúrna ostrovná výprava s burácajúcim oceánom, skalnatým pobrežím a majákom, je skvelá. Určite by sa síce našiel kameraman, ktorý by z nej dokázal sekať zábery, ktoré by ste si chceli zarámovať a to Daniel Aranyó tak úplne nerobí (nevie robiť?). No i tak odviedol dobrú robotu. Sklamalo ma, že parádna partia námorníkov, ktorí robia hrdinovi spoločnosť z úvodu, sa neskôr z deja úplne vytratí. Na druhej strane je to tak možno lepšie, lebo ak by sa nevytratila, stala by sa z toho vyvražďovačka a to už sme videli stokrát. Som každopádne rád, že Xavier Gens i po tomto záreze zostáva hororovým režisérom, ktorého ďalšie filmy ma zaujímajú a lákajú. A to paradoxne napriek tomu, že okrem The Divide ma nebavili (Hranice smrti, Crucifixion). Myslím si ale, že má v krvi remeslo a ak v budúcnosti vylepší nejaké veci na svojich filmoch, mohol by sa stať veľmi významným žánrovým tvorcom. A možno nielen žánrovým. Kniha  Alberta Sánchez Piňola z roku 2002 je na tom podobne (skvelé prostredie, atmosféra a postavy verzus monotónny dej). (07.09.2018)

Stejně jako v nedávno viděným snímku " Headgame " i tento film začíná tím samým citátem od Nietzsche(ho) : Při boji s monstry si dej pozor, aby ses sám nestal monstrem. Jestli se dlouho díváš do propasti, samotná propast se také dívá do tebe . " Cold Skin " má podle mě společné s hororem jen velice málo. V podstatě jen pár úvodních minut. S odhalením ostrovních monster upadá atmosféra i napětí. Monstar bych vzhledově přirovnal jako něco mezi Avatarem a monstry z filmu " The Descent ". Já osobně bych film označil jako dobrodružný Sci-Fi s pár akčnějšíma scénama. Po vizuální stránce je film na vysoké úrovni, ale obsahově je to slabší. (04.05.2018)

Xaviera považuji za neuvěřitelně inspirující bytost a dalo by se říci, že právě on mi před třemi lety v Cannes ukázal směr cesty směřující k hororové režii. Dmul jsem se pýchou, když obdivně hovořil o mých ohromujících znalostech hororové teorie, čemuž hned vzápětí učinil přítrž výrokem, že unce praxe je důležitější a prospěšnější než kilogramy teorií. Klaním se Xavierově moudrosti, ale jakožto hororový expert musím konstatovat, že v případě Cold Skin mělo raději zůstat pouze u teorie. Exekuce se totiž vůbec nezdařila (přinejmenším v rámci standardu kvality, který od Xaviera očekáváme). Pinolova knižní předloha oplývá velkou mírou násilí a sexuální brutality, což Xavier kupodivu až tak nereflektuje a naopak sází na přemíru poetičnosti, která vůbec není vlastní jeho dosavadní tvorbě. Snímek působí neskutečně rozvlekle a hororovým divákům ho v žádném případě nemohu doporučit. Vím, že Xavier je velkým fanouškem Pinolovy knihy, a prostřednictvím Cold Skin chtěl zkrátka její příběh sdílet s námi. A spolu s tím si i ohmatat nové postupy a nadobro se vymanit ze zavedené škatulky. To je třeba ocenit, ale ve výsledku za pouhé dvě hvězdy. (17.04.2018)

Osobně rozhodně lepší zkušenost než v případě The Crucifixion, jež si sotva udržel mou pozornost. Přesto, že můj zážitek byl v podstatě celistvý a očima jsem neuhýbala jinam, Gens začíná slušně degenerovat a z jeho snímků je cítit na kilometry daleko nedostatek jakékoliv múzy. Cold Skin sice není nic, co by nedokázal vymyslet každý za pochodu, nicméně atmosféru to má obstojnou a scény s útoky na maják hordou monster patřila k tomu nejlepšímu, co se ve filmu objevilo. Bohužel třetí třetina stopáže směřuje značně k bodu mrazu a divák už nedostane žádnou notnou dávku ničeho, co by se mohlo podobat šoku nebo momentu překvapení. Řemeslně je to ale slušná, chladná, ač velice zbytečná záležitost, kterou s upřímným srdcem nemohu doporučit. (11.03.2018)