Hunger Games: Vražedná pomsta

"Remember who the real enemy is!" Drsnejší, epickejší a celkovo atmosferickejší návrat do Panemu, ktorý za to stojí aj pre diváka nepoznačeného knihami. Po prvom dieli som sa stal ich fanúšikom, druhý diel som si už užíval z tohoto pohľadu. A nakoľko je všetko na svojom mieste, nemám dôvod na nespokojnosť. Partia okolo dvojky Lawrence/Lawrence to zvládla bezchybne. (27.11.2013)

Je vcelku paradoxní, že ve druhých Hunger Games, kterým jejich apriorní kritici vytýkají jakousi twilightovskou pubertální romantiku, v podstatě žádná romantika není. Respektive není jí tam zásadně víc než v jiných hollywoodských blockbusterech. Zkrátka romantická linie mezi Katniss, Peetou a Hurikánem je tentokrát značně upozaděna a slouží spíše jen k hloubkovějšímu prokreslení charakterů a k vykreslení emočního rozpoložení kladných postav uvnitř zkušenosti totalitního systému, než aby byla středobodem všeho. Jinak jde o poměrně drsnou dystopickou sci-fi. Vrchní Kapitolané se proměnili ze srandovních barevných paňáců na bezskrupulózní totalitářské svině, jež budí respekt. První polovina filmu šlape výtečně, divák se dozví více o fungování daného světa. Přítomná socio-medio-politická linie nepůsobí hloupě. Nejslabší je nakonec část v Aréně, v níž musí dojít alespoň k několika akčnějším scénám (do té doby se jedné o značně konverzační film), která do značné míry jen variuje dění z prvního dílu. Chápu, že to tam muselo být, ale dokud byli hrdinové na vítězném turné a zprostředkovávali vztah mezi utlačovanou veřejností a vládnoucí vrstvou, bavil mě film o něco víc. Úplný závěr pak přišel příliš náhle - to, co bylo jen řečeno, bych klidně ještě v pár scénách přímo zobrazil. Každopádně na další pokračování se těším. (21.11.2013)

První díl se snažil těkavou estetikou, opulentními přelety kamery, velkolepými davovými scénami a velikášskými gesty dosáhnout dojmu, že v tomhle příběhu jde prostě o něco víc (a nešlo). Ironické je, že druhý díl toho skutečně dosahuje zcela naopak pomocí poctivého promyšleně nenápadného stylu, důrazem na dramatické konfrontace jedince s jedincem a často pomocí výmluvných zámlk namísto velkých slov. Jinými slovy, druhým Hunger Games se podařilo vyvrátit mnohé z toho, co jsem vyčítal prvnímu dílu. Aniž by přestaly být upřímnou a přímočarou zábavou pro mladé publikum uvyklé srozumitelně zprostředkovávaným pravdám v zapamatovatelných sloganech (což mi samozřejmě může vadit, ale je to problém můj, ne filmu), daří se jim na omezeném prostoru rétorických operací diktovaných cílovým divákem vytěžit z de facto politického tématu maximum. Více viz tady. (08.02.2014)

Asi to není tak blbé jak jednička, ale pořád docela blbé, a pořád to trpí všemi neduhy, které si člověk představí, že můžou vyvstat při adaptaci románu do filmu. Aspoň je tady konečně nějaký blonďák, který oplývá charismatem, abych se úplně nenudila, ale pořád nechápu tu tendenci zaplnit film charismatickými herci, ukázat je dvě minuty a zbytek dvou a půl hodinové stopáže zabírat nadějné hvězdičky bojující s digitálními triky a nedostatkem hloubky svých postav. A taky bych chtěla způsobit nějakou revoluci, ve které by vzbouřenci vyřvávali, že to prostě nejde, aby se normou stávaly filmy blížící se svým tvráním ke třem hodinám, které první hodinu řeší něco, ve druhé přeskočí do úplně jiného žánru a ve třetí části si otevřou milionem otázek dveře k dalším pokračováním. Zatraceně, to je jako kdyby třeba Highlandera rozpitvali do čtyř filmů. Takové plýtvání filmovým časem není nic jiného než rouhání. Ale to jsem se rozčílila víc, než jsem původně chtěla. Ať si teda z těch telenovelových jednohubek pro teenagery dělají seriály, ale jako film tahle látka nefunguje a ne a ne a ne. (10.05.2014)

Že by překvapení roku? Vypadá to, že rozhodně ano. Tam, kde jednička zajímavá témata vlastně jenom načínala a neuměla je pořádně dotáhnout (i když byla v rámci žánru stále ok), Francis Lawrence přichází s naprosto špičkovou režií, která naplno využívá všechny zajímavé aspekty předlohy. Temná atmosféra, konečně skvěle znázorněný svět a obraz její společnosti, neselhávající tempo a na rozdíl od jedničky totálně přehledné a v některých pasážích i dosti intenzivní akční scény. I když těch bitek mezi jednotlivými účastníky mohlo být na druhou stranu více. V hereckém obsazení byste také těžko našli slabý článek. Jennifer Lawrence sice v některých scénách až příliš tlačí na pilu, ovšem i tak opět výborně ztvárnila jednu z nejsilnějších ženských hrdinek posledních let. Woody Harrelson také neselhává, Donald Sutherland je po hooodně dlouhé době správně ďábelský a Philip Seymour Hoffman si pro sebe krade každou scénu. Tahle série udělala prostě díky Lawrencovi hodně velký krok dopředu a vypadá to, že nás s ním nejspíš ještě čekají hodně zajímavé věci. Kdo by to ještě před rokem a půl u téhle adaptace tušil. (22.11.2013)