Hasta la vista!

Podobné Nedotknutelným, hlásalo ČSFD. Logická povinnost. Nicméně Belgičani nepředvedli nic než průměrné drama, které má k jakémukoli z popisků hodně daleko. Není to ani drama, ani komedie, leda tak to road movie. Sice jsem se nenudil, ale jakmile film skončil, řekl jsem si, že vlastně můžu zapomenout úplně všechno, co jsem za poslední dvě hodiny viděl. 55% (10.03.2017)

Road movie nemám veľmi v láske a keď sa k tomu pridajú traja neforemní podivíni, tak je hotovo. Áno viem, postihnutých panicov by sme nemali urážať, ale nie je zmyslom filmu ukázať, že postihnutých je treba brať rovnako ako zdravých plnohodnotných jednicov? Takže im plnohodnotne dávam jednu invalidnú hviezdu. (14.02.2017)

Ďalší dôkaz, ktorý dal za pravdu tvrdeniu, že ak máte chuť na niečo "iné" ako ponúka 99% americkej filmovej produkcie, stačí siahnuť po akomkoľvek hodnotnejšom európskom snímku. Hrejivý príbeh troch handicapovaných priateľov, ktorý by na americký štýl skončil niekde na hranici únosnosti s množstvom dementných vtipov a fekálností. V belgickej produkcii sa však zrodil ľudský snímok, ktorého myšlienkou je uskutočnenie životnej cesty za splnením sna o pocite stať sa mužom. Úskalia pri jej plánovaní i počas realizácie preveria skutočnú hodnotu priateľstva. Film je plný úsmevných momentov a emócií, či smútku aj napriek tomu, že sen sa podarilo premeniť na realitu. 80%. (31.07.2014)

,,NO, VĚC SE MÁ TAKHLE...LARS, JOSEPH A JÁ BYCHOM...SPOLU... CHTĚLI TROCHU CESTOVAT. CHCEME CESTOVAT JENOM MY TŘI. SAMI. JAKO VELCÍ KLUCI....“ /// Tři kriplové a ke všemu panicové. Přitom v El Cielo je (prej) bordel pro lidi jako jsou voni! Chlapci se už tak nějak chtěj postavit na vlastní nohy (u Josepha to zas takovej problém není, páč je jenom slepej…), ale co na to rodiče? … TO JE PIČOVINA! Absurdní situace chlapáci zvládaj s lehkostí či tak, jak jim to jejich (zdravotní) stav zrovna dovolí a někdy je dost těžký říct, co je vtipný, co černovtipný a co už morbidní (zvlášť pro mě). Road movie o cestě za snem, kvůli kterýmu stojí i umřít. Amíci jezděj do Bangkoku, Indové do Evropy, tak proč by BELGIČTÍ kriplíci nemohli do Španělska? Slzu? Asi jo. Ale je to taková ta smutně šťastná kroupa za 3a½!. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) V NEDOTKNUTELNÝCH bylo málo postiženejch. 2.) Páč tvrdím, že na nebeskou bránu se nemá klepat, ale rovnou vejít. 3.) Přemejšlím, jestli se dá sexem vyléčit rakovina (hele upřímně – nevím jak na tom seš, ale moc bych to neprotahoval…). 4.) Thx za titule ,,Okoun“ a ,,jives“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ** AKCE ne NAPĚTÍ * (27.08.2012)

To dá rozum, že při hlubším pohledu se na snímku pár chybiček na kráse dá taky objevit. Tentokrát ale nebudu hnidopich. Jestli mě nedávno citová vydíračka nejhrubšího zrna Je to i můj život nehorázně vytočila, tvůrci téhle hořké komedie na téma život tělesně postiženého s vyhlídkou na hřbitov to vzali správným směrem. S životem je potřeba se poprat, a když (dokud) to jde, taky si ho užít, jak jen to je možné. Hasta la vista! dokáže šikovně pracovat s prvky tragiky, černého humoru, absurdity i s pohodou žánru road movie. Cesta tří tělesně postižených kamarádů za prvním a možná i posledním sexuálním zážitkem v životě se dala natočit po hollywoodsku jako emočně manipulativní sentimentální žalozpěv, Geoffrey Enthoven se naštěstí vydal jinou cestou a vždy je připravený vyhrocenou scénu shodit s nadhledem či jízlivým sarkasmem a naopak, kdykoliv se zdá, že se film komediálně moc rozjíždí a ujíždí, citlivě připomene, jak se věci mají a úsměv na tváři zamrzne. Celkový dojem: 90 %. (02.10.2015)