Pobočník Jeho Výsosti

„Haló?“ ‚Hitlerův‘ knírek… Vypadal výborně. Ten stojan… Ovšem to byla vlečka. Výborná stojka. Fotograf – „Až po Vás.“ Vyvolání. Postarejte se, aby se nenudila do mého příchodu. No co? Rozkaz je rozkaz. Melodie, no jó. Šampus s ohříváčkem. Jáj, tak to bude mít výsost radost – hlavně z toho účtu. Jako gazela! Rytmistr! „Jsem ve službě!“ „A próóč?“ Nikam se mu nechce – no já se nedivím. Ovšem způsob přípitku jest zajímavý. Jak moh nevědět s kym chlastá? Jo, síť je dycky boží. Ve skladu nikdo neví jak a milý pobočník by to nechal vylítnout. Tenis s tvrdým obědem! Chuděry ryby. Jak chodil s tou šavlí… „Ze Stromovky. Ptáčkové…“ „Podívej se, pane podplukovníku, na mě.“ Slepice! Samomluva výborná – hlavně závěr. Prej matka… Takovýho plechu, bože! Krám perfektní. Zmizet. „Vaše královská místnost.“ A pravá ruka už zas neví, co dělá levá. (05.01.2018)

Upraveno v květnu 2020. Pobočník Jeho Výsosti je volným pokračováním C. a k. polního maršálka, obojí má svůj základ v divadelní předloze Emila Artura Longena a předchozím úspěchu Burianova kabaretního exhibicionismu. Filmový režisér Martin Frič i nadále pokračoval v osvědčeném filmobraní, švejkovská revolta je základem nálady i všeho snažení, varietní klaun obdržel královským darem prostor pro křiklounství a hulvátství, inu musela se vyslyšet potřeba poptávky trhu. Vždyť ani transvestitismus, ani opilství nejsou vynechány. Hvězdou kabaretní taškařice je Alois Patera (dobře připravený Vlasta Burian), nadporučík rakouské armády a nově jmenovaný pobočník korunního prince. Švejkovský rozpor je tu oponentním postojem k vojenské disciplíně, neboť delikátní úkoly se řeší halasně, přitom pro pochvalu se skáče až do plápolající vatry, kterou viní za vartu. Spravedlnost rakouskou minulost úsečně zesměšňuje. Důležitou postavou je Evžen (velmi příjemný Nora Stallich), korunní princ a vrchní Paterův velitel. Je vyvolený pro blahu státu a jeho obyvatel, proto je nucen rozloučit se se svým současným soukromým životem. Z dalších rolí: pedantsky pomstychtivý Paterův nadřízený podplukovník Kinzl (Bedřich Vrbský), Paterův čestný kamarád, poručík Richard Mádr (Ladislav Hemmer), budoucího korunovaného ženicha žárlivě střežící princezna Anna Luisa (Suzanne Marwille), zuřivě neoblomný Paterův veřejný nepřítel policejní rada Guth (Alexander Třebovský), z náhlé rozhazovačnosti nadšená bardáma (Ela Šárková), princova upřímná pražská prostá láska Pepička Kalašová (Helga Nováková), vždy připravený vrchní v baru Belveder (Čeněk Šlégl), či nešťastný kuchař vojenské posádky v Mňuku (František Černý). Pobočník Jeho Výsosti je typickým filmovým produktem z počátku režisérské kariéry Martina Friče. Je také ozvěnou Burianovy slávy. Uspokojivé kabaretní hromobití českého klauna. (20.09.2009)

Tato burianovka patří k těm slabším, není zde tolik humoru jako třeba ve veselohře U pokladny stál, ale stále je to kvalitní zábava. Osobně se mi nejvíce líbí scénka s tlustým kuchařem v Mňuku, kterého ztvárnil výborný leč bohužel málo známý František Černý. Jeho hláška ,,Sakra teď nevím co je polívka a co kafe", mě vždycky dostane, nebo jeho dialog s Burianem ,,Co to je? To jsou hadry? Ne, to je maso." nebo ,, Sakra to je ale polívka! Pane nadporučíku to není polívka, to je voda na nádobí!" anebo ,,Já vám tady udělám vojnu, vy bublino!" Také scénka se střelným prachem je velmi zábavná. Zkrátka když ji srovnám z dnešními komediemi založenými na vulgaritě, stále u mě vede tato klasická burianova veselohra. Zkrátka Burian je Burian. (10.07.2009)

V roce 1933, tedy v období, kdy se v sousedním Německu chopil moci Adolf Hitler, se Burianova filmová kariéra pohybovala na nejvyšším možném vrcholu. Popularita krále komiků totiž již dávno přestoupila hranice Československa a své příznivce nacházela také u německy mluvících obyvatel, kteří si jazykové mutace Burianových českých komedií vychutnávali s podobným zaujetím jako diváci v Československu. Jako již mnohokrát předtím i potom ocitl se Burian v další c. a k. uniformě, aby naplno rozehrál paletu svých poťouchlostí, získávajících na svou stranu i prince, nešťastně zamilovaného do prostého děvčete. Gejzír situačního humoru vyplňuje jako vždy temperamentní Burian, který zejména ve scénách z baru, kde je nucen obléknout dámský převlek a vydávat se za jednu z místních houslistek, dosahuje nevídaného úspěchu. Suzanne Marwille, někdejší hvězda němého filmu a tehdy již choť režiséra Friče, se jen těžce smiřovala se svým podřadným postavením a vinou zákulisních intrik přicházela o některé zajímavé herecké nabídky, jakou byla např. dvojrole v předchozím Lamačově filmu Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa. Jistá nervozita se ostatně podepsala také na Pobočníkovi, který je ve finále jen průměrnou komedií s lehce opotřebovaným humorem. Jediné, co si dodnes uchovalo jistou svěžest, je Fialova milostná serenáda Zapomeň, že už se loučíme, objevujíc se čas od času i v repertoáru současných zpěváků či zpěvaček. (03.10.2008)

Tuhle Burianovku jsem nikdy neměl moc nakoukanou, oproti jeho jinším filmům. Je to ale rachot, co tam Vlasta v roli nadporučíka Patery vyvádí! Klasická hříčka podle divadelní hry Emila Artura Longena. Rozhodně neprávem řazeno k horším filmům Vlasty Buriana. Právě naopak - patří mezi nejlepší kousky Krále komiků! (26.12.2017)