Královský víkend

Když se mi na obrazovce objevily titulky netušila jsem, co si o filmu mám myslet. Nevěděla jsem jestli se mi to líbilo nebo nelíbilo. Nakonec (po dlouhém rozvažování) se mi film nelíbil. Vlastně mě to dost nudilo. Franklin Roosevelt je opravdu velká osobnost, ale víc než kolem něho se to točí kolem Daisy, která není zajímavá vůbec, takže nuda. (16.06.2015)

Tohle je opravdu zvláštní film. Historické setkání na nejvyšší úrovni se tu proměnilo v červenou knihovnu, která je vyprávěná z pohledu objektivně vzato nejméně zajímavé postavy. A funguje to z velké části díky soustředěnému, byť nenápadnému, hereckému výkonu Laury Linney. Jasně, výraznější je tu Bill Murray, a to je pro film také v pořádku, přesně tak to mělo být. A vzhledem k důvodu návštěvy anglického královského páru v Americe je film až překvapivě apolitický. (15.01.2016)

Nuuuudaaaaa ~ Daisyino vyprávění o tom, kterak měla pletichy s Rooseveltem v době, kdy jej přijela navštívit královská rodinka. Bohužel, stoji to za prd. Kdyby se to drželo jen anglické dvojice, rozčarované americkým životem a myšlením, udělalo by se mnohem lépe. Bertie s ženuškou byli totiž se svým nekonečným údivem tím nejzajímavějším z celého filmu. Vše ostatní byla jen zbytečna nuda. ~ 1,5* (08.05.2013)

F.D Roosevelta mám zafixovaného jako respektovanou ikonu a vůdce amerického lidu. Ikonu, která po napadení USA Japonskem, vyhlásila Japonsku válku a která provedla USA prakticky celou válkou včetně vzdálených oblastí Tichomoří. Stejně tak mám zafixovaného britského krále Jiřího VI. I on provedl svůj lid válkou se ctí a neopustil Londýn ani v době, kdy jej ještě zle pustošila Luftwaffe. Samozřejmě tito muži na to nebyli sami, ale tíže některých závažných rozhodnutí na nich ležela... O Bertim už bylo lecos naznačeno v Králově řeči, která mi jej trošičku zlidštila. Vždy jsem jej měl zafixovaného hlavně jako velkou návštěvu na letištích v Anglii, když dekoroval naše chlapce v tmavomodrých battledressech. A najednou se mi do ruky dostal tento film. Film vonící Amerikou začínajících čtyřicátých let, vonící létem a klidem... Nikdo si zatím moc neuvědomoval do čeho se svět řítí i když v Evropě už hnědý mor začal bujet a rozpínat se. Obsadit Murraye jako F.D. Roosevelta byl zajímavý počin, byť ta podoba tam ani s brýlemi nebyla moc zřejmá, protože Roosevelt měl protáhlejší obličej. Ale Murraye mám rád a zahrál to dobře. Z čeho jsem byl v šoku, byly jeho pletky. Jenže tento film je vlastně celý o tom, že i nejposvěcenější hlavy jsou jen lidé se všemi potřebami a tužbami jako kdokoliv jiný. Ne, tento film mi rozhodně nijak nepoškodil moje ikony. Naopak jasněji mi je umožnil vnímat i jako lidi. Tenhle královský víkend byl hezký a čím dál více nad ním přemýšlím, líbí se mi víc a víc. Něco málo mi tam ale přeci jen chybělo. Ani nevím pořádně co. Dávám tři hotdogy a s hořčicí, jak to mají Američané rádi. * * * (06.04.2016)

Panské sídlo, letní bydlo, hlavní vřídlo pro společensko-soukromý dýchánek. Americký hot dog a anglické „thé“ – neslučitelné, nepoživatelné? Odšněrujme oficiality, ale zachovejme dekorum protokolu jménem koruny, upevněme vztahy a vstřebejme poněkud uvolněné prezidentské stavy. Cink, cink, na zdraví a opětov/a/né státní návštěvy. (21.11.2016)