Pták s křišťálovým peřím: Přízrak teroru

Argentuv vstup na pudu horroru byl razantni a naproso drtivy. The Bird with the Crystal Plumage otevrel giallu zaslibena sedmdesata leta a svym uspechem jasne vytycil Argentovo dalsi pusobeni. Pribeh sam je klasicky, splnuje prakticky vsechny "podminky" ktere by spravne giallo melo plnit. Uchvatna je predevsim vizualni stranka, jeste nedosahuje kvalit mistrovych nejlepsich kusu, ale hodne se jim priblizuje. Rozhodne absolutni nutnost pro fanousky tohoto opomijeneho subzanru. (07.06.2005)

První ze zvířecí trilogie a zároveň debut Daria není vůbec špatnou záležitostí. Napětí zde funguje, bez krve, či obrazového násilí lépe, než kdejaký horor s vizuálními efekty a drahou výpravou. Jediné v čem mám trošku problém s Argentovými filmy jsou herecké projevy, a divně ustříhané momenty, např.střelba. Ale na druhou stranu stylizace a vytvoření napínavého prostředí a situace s velmi zvláštní a zajímavou hudbou z pera pana maestra Morriconeho je to, co mě s přehledem udrželo v pozornosti až do úplného konce. A i ve výsledku přimhouřit oči nad všemi nedostatky, které tento film má. (29.09.2011)

Bird with the Crystal Plumage je podle mě příběhově typicky argentovskej film z jeho ranější tvorby, založenej hlavně na detektivním stylu a až druhořadě na hororovým žánru. Nicméně vyšetřovací část je moc pěkně udělaná, sice vrah je celkem lehce uhádnutelnej skoro hned ze začátku, ale Argento se celkem umě snaží celou věc zamaskovat a působí to docela dobře, že si člověk neni úplně jistej a konečný vysvětlení je docela inteligentně podaný, což se teda moc nevidí. Hrorová část, ale už postrádá nějakou větší gradaci, herci se tam tak nějak plácaj a řvou, ale člověk jim ten strach stejně moc nevěří a vrahova osoba je tady taková nemastná neslaná, krom toho zabíjení se tady obešlo bez jakýchkoli gore efektů, objevilo se jen pár cákanečků krve, což je docela škoda, chtělo to trošku přitvrdit. (04.06.2008)

Nejsem si tak zcela jist, ale ten vzácný pták s křišťalovým peřím (Hornitus nevalis), údajně žijící pouze v jižním Kavkazu, mi při zběžném pohledu přišel jako krásný, ale obyčejný jeřáb paví obývající africké savany. On je to stejně nepodstatný detail, protože Argento dokazuje už ve své žánrové prvotině, že i s průměrnými herci se dá hrát velké giallo a ve spojení s nevtíravým hudebním motivem mistra Morriconeho už pak jde přímo o dílo okouzlující a byť detektivní část není zrovna strhující, vše kompenzují povedené humorné vsuvky ( prodavač suvenýrů, předváděčka zločinců atd.) a zejména scény s vrahem jak jinak než ve stínu a s černými rukavicemi. Finální střet pak považuji co do děsivosti za jeden z nejpůsobivějších, které jsem zatím v tomhle skvělém žánru viděl. (24.01.2014)

Klasický rukavicový Argento. A je to opravdu povedené giallo, vůbec není poznat že je to debut tohoto italského klasika. Scénář je výtečný, založený na jediném, zdánlivě nepodstatném detailu a Storariho kamera je luxusní. Paradoxně se nemůžu ubránit dojmu, že Morriconeho hudba je tentokrát nejslabší složkou filmu. Každopádně, co do atmosféry děsu a strachu byla mnohem lepší Suspiria. (30.01.2011)