Caesar musí zemřít

Inscenovaný dokument o vězních připravujích představení Shakespearova Julia Caesara je viditelně prací ostřílených filmařů. Vězni jsou nám představeni opravdu stručně, takže většinou nevíme, za co vlastně sedí. Ale soudím, že pokud někdo třeba dostane doživotí podle zákona o mafii, tak to asi nebude žádný svatoušek. Hra byla výborně vybraná, takže vzniká něco mezi historickým a mafiánským dramatem. Ale vlastně hodnotím trestance jako herce a Shakespeara jako scenáristu, o vězních ani vězení se z tohoto filmu skoro nic nedozvím (a to málo většinou zní jako klišé). (05.07.2012)

Rozhodne pozoruhodny, jak napadem, tak zpracovanim. Presto se nemuzu zbavit dojmu, ze momenty, v nichz vezni hrajou sebe sama, vznikly hlavne z duvodu nutnost vystlat dej. DOkumentaristickou hodnotu tohle zkratka nema zadnou, je to inscenace inscenace. Ale postavy, prace s prostredim a celkovej stret temat nesvoboda ve vezeni versus osvobozeni se skrze hrani versus hrani zlocinci o zlocinu... to ma kule. A co si budeme povidat, Willie taky umel... urcite by se z toho dalo vyrazit vic, ale i tak je vysledek hodne zajimavej a do znacny miry strhujici. (25.09.2012)

Formálně neskutečně vytříbená a troufnu si říct, že až rafinovaná hra s divákem. O tom, že Tavianovy umí, nemůže být absolutně pochyb. Použití černobílé kamery (barva je tu doopravdy jen velmi málo) se ukazuje být hodně dobrou volbou a díky ní vynikne vše, co chtějí Tavianovy zdůraznit. Ať už je to stísněná atmosféra věznice, kterou párkrát zaberou z dálky, aby byla hezky vidět, nebo zoufalost zdejších obyvatel. Všechno funguje skvěle a je to hodně působivé. Z čeho ale běhá mráz po zádech, jsou výtečné výkony snad všech zúčastněných a vůbec se mi nechtělo věřit, že nejde o profi herce. Zejména představitel Bruta bral dech. Velmi chytře je tu zakomponováno to, že přestáváme rozlišovat, kdy vězni hrají a kdy odhalují něco ze své minulosti, což působí tajemně a hodně zajímavě. Na plný počet mi tu něco chybí, možná intenzivnější emoce nebo scéna, která by utkvěla v paměti. Nicméně jde o vynikající film, který dokazuje jednak to, že Shakespeare je neuvěřitelně nadčasový a taky to, že i záznamy divadelních her se dají zpracovat invenčně a nekonvenčně. 80% (26.09.2012)

Dôrazný protipól špinavej väzenskej drámy, ktorú diváci tak dobre poznajú. Žáner: dramatizovaný dokument. Jedným z najväčších problémov kinematografie bola, je a zrejme aj ešte dlho zostane hranica medzi filmom a dokumentom, inscenáciou a realitou. Bratia Taviani túto hranicu zmazávajú, keď rozprávajú o živote vo väzení prostredníctvom krátkeho časového úseku, behom ktorého väzni pripravujú divadelnú inscenáciu Shakespearovho Júlia Cézara. Všetok čas venuje len a len týmto momentom a nachádzaniu vynútených podobností a paralel postáv, ktoré majú odsúdení hrať, od ich postavenia v hierarchii zločinu a talianskeho podsvetia (Kto iný má stvárniť Cézara než bývalý šéf obchodu s drogami? Kto iný má hrať Bruta než na doživotie odsúdený vrah?) po ich letmé spomienky na niekdajší život a prostredie, z ktorého pochádzajú. Je to zjavný scenáristický konštrukt, vytrhávanie z kontextu a ohýbanie slov, vychádzajúcich z úst postáv podľa vlastného zámeru. Lenže Cesare deva morire nie je filmom tézovitým, nesnaží sa podložiť nijakú zásadnú kontroverznú myšlienku ani argumentovať v určitej otázke. Naopak - je naratívne vyprázdneným záznamom, ako by mal po správnosti byť každý film dokumentárneho charakteru, ktorý si kladie jedinú úlohu - oboznámiť nás s priebehom a výsledkom snahy o realizáciu Shakespearovej hry na doskách väzenského divadla. To sprevádza postupné pomalé vžitie sa do postáv, preberanie ich zvykov a spôsobu reči aj do bežného života medzi kovovými mrežami a holými stenami. A aj vďaka tomu a výraznému prispeniu pôsobivej vizuálnej stránky a impozantnej hudby sa stáva príbehom shakespearovskej drámy za mrežami, s reálnymi antagonistami v hlavných úlohách. Dokumentom, ktorý nevypovedá o ničom, len na 76 minút poskytne možnosť sledovať niečo, čo na krátky čas dáva istý cieľ a možno aj zmysel monotónneho života mužom, ktorým už nič iné nezostáva. Mužom, ktorí stoja pred rovnakou dilemou v komornom vyznení - prečo nemôžu zabiť svojho ducha bez toho, aby zabili telo? "Cesare, Cesare! Cesare deva morire!" 85% (06.08.2014)

Na světě existuje spousta těch, kteří mají talent hrát, ale nikdy se neodváží v sobě svůj herecký potenciál hledat. Caesar musí zemřít pracuje s lidmi, kteří už před sebou nemají nic, jen prázdný čas plný sebetrýzně, čas strávený mezi čtyřmi stěnami věznice. Jejich minulost skrývá tolik, jako Shakespearovy hry, jejich životy jsou neznámou jako život barda, a když je bratři Taviani nechávají promluvit, umožňují jim dostat ze své duše na světlo to, co bylo dosud jen v hloubi. Mluví vězeň, nebo Caesar? Co se odráží v očích a tvářích herců? Hrají, nebo se jejich slova dávno protla se slovy samotných rolí? Kdy přijde zlom? Kdy umírá Brutus a kdy Salvatore? Znovuzrození, Fénix povstávající z popela, nový rozměr, který, alespoň na okamžik, dostává věznice i doživotí, herecké výkony, ze kterých by se mnohá plochá hollywoodská hvězdička mohla učit. (01.07.2012)