Medvěd

Klasika české komedie podle námětu ruského klasika. Skvělý herecký koncert Jana Wericha a Stelly Zázvorkové. Je zajímavé, že Werich ve filmech natočených po roce 1948 mi připadálepší a vtipnější, než v předválečných snímcích. Jeho herecké projevy, ať už v tomto snímku, nebo např. Císařův pekař a pekařův císař či Byl jednou jeden král, jsou téměř nedostižným hereckým koncertem. (19.04.2012)

Televizní inscenace Medvěd je rozkošnou ironickou romancí a vášeň lásky. Inu, Anton Pavlovič Čechov a jeho fraškovitá jednoaktovka, koketně a vyzývavě k sobě vábí zjizvené vnitřní mužské a ženské světy a vzájemně je proti sobě poštvává i svádí. Melancholické zkušenosti , úporné cynické sebeobrany, tříštění ostří slov, souboje tělo na tělo, a slovní závratě, jež přehluší až zpěv sirén. Martin Frič satirický nadhled zvládal a tak se v euforii trvá na rovnoprávnosti odplaty za čest jména. Bolesti, osamělost, pocity zrady, přesto lidské potřeby zahřeje pouze víra v opětované niterné naplnění. Hvězdou škádlivé romantiky je Grigorij Stěpanovič Smirnov (velmi dobrý Jan Werich), důstojník ve výslužbě a statkář na pochmurné pouti za vybírání dluhů. Nahromaděný pocit nespravedlnosti dosáhl kritického bodu a táhne s jízlivou zarputilostí do útoku. Pozadu nezůstává ani Jelena Ivanovna Popova (vynikající Stella Zázvorková), sedm měsíců truchlící vdova. Ve smutku zůstává z trucu a na slovní neurvalost s důstojnou urozeností odpovídá. Skvěle je doplňuje Lukáš (velmi příjemný Bohuš Záhorský), starý a oddaný sluha uslzené vdovy. Jen to tělesné šumění nebylo v plánu. Medvěd je koketně ironickou groteskou, která se dokáže na vztah muže s ženou dívat s uličnickým nadhledem. Osvěžující filmeček. (04.07.2020)

Co na toto může člověk říct? Klasické dílo s těmi nejlepšími herci, které naše vlast zplodila. Divadelní zážitek na stříbrném plátně, zkrátka balada. Přesto nemůžu dát plný počet, protože ruská tvorba se mi dosud nedostala pod kůži ať už jde o literární díla nebo jejich adaptace, snad s jedinou výjimkou Revizora se skvělým Vlastou Burianem. Přesto se nemůžu než konstatovat, že filmy jako je tento jsou typickými a zcela oprávněnými představiteli zlatého fondu české kinematografie. 4/5 (09.04.2022)

„Koukejte, ať už jste venku!“ - „A nechtěla byste na mě být drobátko zdvořilejší?“ - „Vy klacku, vy medvěde jeden, vy mormone škaredý…jesetere!“ - „Co jste to řekla?“ - „Řekla jsem…jesetere!“ - „Jakým právem mě urážíte?“ - „No urážím vás, a co má být? Vy si myslíte, že se vás bojím?!“ - „A vy si myslíte, že když jste půvabné stvoření, tak se od vás nechám beztrestně urážet?!“ Ale nechá, tak jako každý chlap, jeseter nebo ne…Vcelku zábavná komorní jednohubka sázející na kvalitní dialogy a s gustem zahrané postavy. A také na vděčný střet pohlaví, který však může skončit jen jediným způsobem, stejně jako potvrzení starého dobrého pořekadla se škádlením. Stáří se na filmu už trošku podepsalo, přesto na ty 4* to ještě bude. „Podívejme se prosím na takové poetické stvořeníčko. Samý mušelínek, samý safírek, milion milostných ach, ech, ich, och, uch…ale nahlédni do duše! A je to jen prachsprostý krokodýl! A nejvíc mě dopálí, že ten krokodýl si myslí, a já nevím proč, že je to nějaké umělecké dílo, že je to šedévr, že má patent na něžnost!“ (19.09.2021)

"To jsem zlý, to jsem dneska zlý...až se mně dělá zle, jak jsem zlý!" Geniální záležitost! Herecký koncert ústřední dvojice Jan Werich - Stella Zázvorková, kterým zdatně sekunduje Bohuš Záhorský. Tuto mikrokomedii na motivy stejnojmené hry Antona Pavloviče Čechova rozhodně musíte vidět! Režisér Martin Frič natočil v letech 1961 a 1962 ještě další tři adaptace díla Antona Pavloviče Čechova – Námluvy (1961), Slzy, které svět nevidí (1962) a Malá noční povídka: O škodlivosti tabáku (1962). (24.05.2013)