Lidé na kře

V tom starém, osmdesátiletém filmu jako kdybych viděla úplně stejnou situaci, se kterou se lidé potýkají i dnes. Nová doba s sebou i tehdy nesla existenční strasti. Mladí lidé, kteří si léta nemohou najít práci a rodiče, kteří se nedokáží přenést přes určitý pokrok, který doba za jejich života vykonala. V tomhle případě to platí pouze pro tatínka, který né že by nechtěl pochopit, ale u kterého vnímám spíš jakousi vnitřní stopku, přes kterou vlak prostě nepojede a basta. Nedokáže pobrat, že lidé se chtějí bavit jinak, že seznamování a vyznání lásky probíhá poněkud ... "zrychleně" než za jejich časů kytiček, dopisů a čekání. Nakonec stejně o nic nešlo. Stále to byly bary a taneční podniky na vysoké úrovni decentnosti a spořádanosti. To kdyby tatínek ze zmíněného filmu věděl, co potomstvo jeho potomstva a potomstvo potomstva jeho potomstva bude vyvádět dnes, tu dobu uvolněné morálky ve všech směrech ... jsem si jistá, že ten šlak, co ho trefi by už nerozdýchal. (03.05.2014)

Sociálně kritický film, místy bezútěšností až nepříjemný, především ve scénách, kdy se František Smolík, otec čtyř dětí živořících za hospodářské krize, neváhá ponížit, ač životu mladých není schopen porozumět. Okouzlující je zde duo Hana Vítová a Lída Baarová, a nebýt toho přehnaně sladkého a vítězoslavného konce, šla bych s hodnocením ještě výš. (19.11.2011)

Film, u kterého jsem nikdy nevydržela. Asi třikrát jsem viděla první polovinu, jednou konec. Při posledním pokusu to nebylo moc lepší - nevtáhlo mne to do děje. Připadalo mi to příliš patetické a ukňourané. Příliš přetatínkováno. Jistým rozptýlením byla Růženka Šlemrová, kterou mám ráda a její dámy vcelku baštím. Možná je to i tím, že témata a kabát prvorepublikových filmů mi nesedí celkově. (23.04.2014)

Sociální drama. Stárnoucí profesor gymnázia, rychlá doba, které on už nerozumí, jeho děti však ano a řítí se jí vstříc. František Smolík ztvárnil starého mrzouta s gráciíí sobě vlastní, jeho děti- dvě dcery a dva synové, rozpustilí, bez větších hodnot a ideálů, potřeštění, hanba povídat, se mu prostě všechny vymkly kontrole a on už je nedokáže řídit. Má pocit, že se doba vymkla z kloubů, ztrácí půdu pod nohama, zmaten rezignuje, vše klade za vinu sobě a své generaci. Snímek je trochu více temný, než by měl být, vše vidí dost černě, tvůrci byli asi v depresi. Přesto jim rozumím, zejména když sleduji zprávy na Nově, chce se mi zvolat: SOS! Bože, odpusť jim naše viny! I naše doba se vymkla z kloubů a nová generace nám to setsakramentsky vrátí, jen si počkejme. Jak je tedy vidět, historie se opakuje, tenhle film je toho důkazem...75% (25.05.2011)

rozhovor lékařky se svým otcem: "Zakuř si." - "Ne ne, už čtyři dny jsem nekouřil." - "Ještě žádného neurastenika neuzdravilo, když se naráz vzdal kouření." ..... || ..... rozhovor otce s dospělou dcerou: "Máš ho ráda?" - "Je to můj přítel." - "Přítel? Co je to 'přítel'? Je-li to někdo, s kým trávíme noci, pak je to milenec." - "No ano, třebas. Ale už se to neříká." - "Neříká se to, ovšem. V tom slově byl závazek do budoucna, do celého života. 'Přítel'! To slovo neslibuje nic a k ničemu nezavazuje. Ani k věrnosti. Jdi, COURO." (02.04.2016)