Krev mojí krve

Sociální drama, zaměřené více na rodinné a partnerské problémy než na kontext a determinanty životů na chudinském lisabonském prostředí. Problémem ovšem není ani tak fabule, jako schopnost udržet pozornost v divácky značně nevstřícném vyprávění. To neustále sleduje téměř desítku postav, libovolně mezi nimi přechází a příliš zkratkovitě sleduje jejich konání a řešení různorodých potíží. To bohužel vede k tomu, že žádné z nakousnutých témat není nahlédnuto pořádně, spíše se povrchně představí příčiny a hned se přechází k následkům. Důležitější je vlastně celkový kosmos nepříliš soudržné rodiny než jednotlivec a jeho individualita. Je tomu tak i proto, že film stojí na skutečně dlouhých dialogických scénách rodinných interakcí, v nichž se osudy a linie spojují, ale vzhledem k velmi netradiční simultánnosti vyprávění dochází k jejich neustálému překrývání a v divákových silách není je podchytit a brzy na toto úsilí zákonitě rezignuje. Alespoň na první shlédnutí tudíž není ani možné si film užít či jej plně pochopit. Tento originální prvek se otiskuje i do formální složky - jsou voleny kompozičně složité až klaustrofobické záběry, vytvářející dva plány či prostory, v níž souběžně probíhají různé akce, ať už to jsou hádky či intimní rozhovory. Když jsou postavy v cizím prostředí, vyprávění se bez skrupulí na chvíli zaměří na zcela jiný a nepodstatný děj, jindy zprvu sleduje cizí a pro děj naprosto nedůležité postavy a teprve poté "objeví" protagonisty a v jejich sáhodlouhém dialogu zachytí pár vět, které vývoj o trochu posunou. Nelze říct, že by forma byla scestná, jde o zajímavou formu konstrukce realismu, která nutí napínat pozornost až k prasknutí a nenechat diváka, aby byl jen vláčen narativem. Subjektivně je však zážitek spíše ubíjející a tento pocit ještě narůstá vzhledem k neobjevnosti až klišovitosti dějových situací, kterými postavy značně neindividuálně procházejí a pateticky se ubírají k sebeobětobání. Věřím, že pro příznivce hyperrealistického přístupu k vyprávění může být film modlou, pro diváka bez tak rigidních požadavků, toužícího po nefrustrujícím kinematografickém zážitku, nečekaným očistcem. Protože dokážu ocenit formální a narativní novátorství a zprvu mi zvolený styl přišel osvěžující, volím střední hodnotící cestu, ačkoli se jednoznačně řadím k druhé zmíněné skupině filmového obecenstva. (Cinema Mundi 2013) (04.03.2013)

K uzoufání nudný pokus o sociální drama, který staví rovnou na dvou příběhových linkách - telenovelově sterilní romanci a gangsterské variaci pro socky - které na sebe nemají žádný vliv a jen uměle prodlužují tuhle přehlídku ničeho, přičemž v dokonale statickém a mrtvolném podání a s vizuálem napovídajícím zlatou éru VHSek. Sofistikovaný intelechtuál může namítnout, že šlo o tvůrčí záměr. Já si dovolím namítnout, že takový tvůrčí záměr stojí za pitchu a estetičtější a zábavnější by byla i procházka po Cejlu. A pochybuju, že se jednalo o úlitbu rozpočtu, vzhledem k tomu, že jde o etablovaného prominentního tvůrce (kterému bych ovšem nesvěřil ani svatbu Jiřího Káry, která je vizuálně velmi podobná). A tak se k nám z Lisabonu dobelhala tahle nicotná pruda, která vám vylíčí, že socky, co mají problémy, mají problémy. Opravdu fascinující a bohatý námět, který trvá kouzelných 133 minut, aniž by cestou servíroval jakékoliv vrcholy. A přestože se na konci divák dočká katarze, je to jen ledabylé šlápnutí do hovna, které se line celou stopáží. Kdokoliv se dožije konce, dozajista propadne myšlence, že o sto minut míň by bylo moc. Trochu inspirace od svižné španělské produkce by rozhodně neuškodilo. (23.07.2020)

Rozhodol som sa pre štyri hviezdičky i napriek tomu, že dialogy medzi ženatým doktorom a mladou Claudiou (Cleia Almeida tu vypadá ako latinská Julia Roberts zamlada) boli čistou vraždou tohto filmu. Vyzneli, ako z lacnej telenovely, z doktora robili násťročného idiota a mne prznili zážitok z filmu. (29.10.2017)

Lisabon, čtvrť Padre Cruz, nižší střední až nejnižší vrstva. V jádru poctivá rodina a její nezasloužené problémy. A problémy bude mít také divák, nezapne-li ostražitost naplno. Režisér João Canijo s oblibou snímá dva dialogy v jediném záběru, a když není nikdo po ruce, nechá alespoň mluvit televizi. Že už jste spojení nebezpečná čtvrť – nechtěné těhotenství – mladý delikvent – drogový dealer – revolver, na Cinema Mundi viděli? Nu ano, třeba loni ve Zvuku kamenů nebo předloni v Bráchovi. kult pro Cinema Mundi, 2013. Nejlepší film festivalu? Pche, leda houby s voctem. Pokud porota ocenila především technickou stránku, pak nechápu proč nezařadili do výběru Sněhurku. (03.03.2013)

"Smrdia ti nohy" - "Tebe smrdia viac" - "Ty plesnive vajco" - "Kokos, implantaty do bradaviek" - "Kurevsky dobry matros, chces dohulit?" - "Popici xeft"... atd... Nepozeratelny kibel sraciek. Po celom dni sraciek v office fakt nemam nervy pozerat na zhuleneho pindura s plesnivymi nohami. Beznadejne, nudne, hnusne, jeden by pri tom kludne zaspal, keby furt nenapinalo na tycku. Nedopozerany zmazany ODPAD. PS: Strasidelne je, ze takyto vykal sa ludom paci - preco tuna nik nenapise ze "agitka"??? Ved to agitka je, ako zit nahovno, stratene, prazdno, nestastne - preco ked sa vydari 1 zo 100 filmov, tak to podrazdi tolkych hovnozrutov? A preco je v nasej dekadentnej civilizacii furt viac hovnozrutov? Vsetko nesmierne tazke otazky, chce to par dielov Shaun the Sheep na opravenie chuti. (07.11.2019)