Sama v čase normálnosti

Vydařená televizní dobovka o nesnadnosti hledání svobody, když se kolem vás zuřivě normalizuje, kádruje, fízluje a bonzuje, a vy máte dost starostí o svoje děti a sebe samé. Láska a štěstí je pak o něčem jiném, než když je vám dvacet, nikomu nic nedlužíte a jste hrozně morálně na výši a proti režimu. Není to ani zdaleka tak depresivní jako Občanský Průkaz, ale ani tak není Martě Nely Boudové co závidět. Její uvědomělý přístup k románku s režimu nepohodlným mládencem v duchu "věděla jsem, co riskuju, tak mě to nemůže šokovat, natož zlomit", je poměrně unikátní, a díky němu se z diváka zbytečně netahají nějaké nemístné emoce. Na druhou stranu se zdá, že někteří uživatelé vnímají tento počin jako úhelný kámen vyobrazování objektivní reality minulého režimu, což je podle mě trochu omyl - tohle je lehce dočervena laděná knihovnička bez rázného vystřízlivění, protože nikdo z hrdinčiny rodiny jí ani na moment nedovolí do nějakého růžového mráčku zaplout, ale drží ji vytrvale nohama na zemi. A právě to, jak se za totáče chovala v obavě o prosté záležitosti svého žití ta "obyčejná" většina, Sama V Čase Normálnosti ukazuje výborně. Ode mě 80%. Dobře no, těch posledních deset možná je hlavně za Nelu Boudovou a její atraktivní vzhled, ale na červené barvě pro tenhle film trvám;) (26.05.2013)

Doufám, že tuhle dobu už nebude muset nikdo z nás nikdy zažívat a že jsme se z toho všichni dostatečně poučili. Hana Ševčíková byla výborná. Zahrála takovou bezcharakterní a bezpáteřní mrchu, která se hned tak nevidí. Při jejím slizkém úsměvu se mi začala otvírat kudla v kapse. Klidně se vsadím, že by po revoluci tahle osoba převlékla kabát a dělala, že je ta nejčistčí bytost na světě a že vlastně ona za nic nemohla, že ji jenom semlela doba. Marty máma taky stála za to. Když se to vezme kolem a kolem, tak tady byli všichni pokřivení dobou a proto bylo jejich chování a konání přesně takové, takže název filmu je naprosto přesný a vystihující. (09.01.2012)

-TO SI PÍSKÁTE KRYLA -A CO MÁ BEJT? -NIC, NO. Žádná zbytečná deprese, jen věcné zachycení doby bezčasu spolu se skutečně uvěřitelnými charaktery (např. Jan Kačer měl na malém prostoru charismatu na rozdávání.) Viktor Polesný režíruje velice dynamicky a Lucie Konášová je rozhodně zpět. Velice oceňuju úděl, který přijala hlavní hrdinka bez remcání. Starý rok je za námi, máme lehkou kocovinu, nezbývá, než umýt trošku toho nádobí a žít dál...maminka přijde po poledni a dcera se zetěm budou mít taky zpoždění. Jakpak to bude s Mašíny, smím-li se zeptat? :-) (17.01.2012)

Na českou tvorbu velmi povedený film. Nela Boudová je skvělá všude, téma Charty 77 nevyužité. Oceňuji také to, že nedošlo k happyendu :) P.S.: Když jsem si přečetla komentář igi B., byla jsem z toho fakt znechucená a připadala si jako na diskuzích zpravodajských serverů. To na ČSFD, myslím, nepatří. (08.01.2012)

Se špatným scénářem se dobrý film udělat nedá. Motivace postav tady funguje leda jako deus ex machina. Jejich jednání je tak nelogické, že se mění podle toho, jak zrovna scénáristka potřebovala postavit určitou scénu a pak mžikem v další scéně se už zas chovají naprosto jinak. Postavy navíc půsbí značně nepříjemně, až hystericky - to hlavně ženské. Vrchol je rodinný soud, závodní schůze a postava matky. ____ Nemůžu si pomoct, ale kdyby stranické schůze v sedmdesátých letech řešily, že ta a ta sestřička souloží s tím a tím doktorem a co z toho plyne (že by musela opustit pozici vrchní sestry? Ani omylem! I dneska by ji tím spíš získala, natož tehdy), tak by tím zabily tolik času, že by se pacienti museli obrátit pro pomoc k babám kořenářkám a zaříkávačům. /8. 1. 12./ (08.01.2012)