Režie:
Paolo SorrentinoKamera:
Luca BigazziHudba:
Lele MarchitelliHrají:
Toni Servillo, Sabrina Ferilli, Carlo Verdone, Carlo Buccirosso, Isabella Ferrari, Giorgio Pasotti, Franco Graziosi, Serena Grandi, Luca Marinelli (více)Obsahy(1)
Po obrazově i hudebně atraktivní road-movie Tady to musí být (2011) sahá Sorrentino po osvědčených prostředcích svého jedinečného filmového stylu a opět přináší vizuálně podmanivé komediální drama o hledání smyslu vlastní existence a smíření se s věčně plynoucím časem a stárnoucím tělem. Příběh stárnoucího spisovatele a novináře Jepa zasazuje Sorrentino do prostředí "třpytivé" vysoké smetánky podmanivého Říma a po vzoru filmových velikánů Federica Felliniho a Michelangela Antonioniho podává kritiku současné společnosti, žijící v povrchnosti, přetvářce a zaslepenosti. Zoufalý Babylon zbohatlíků, politiků, zločinců, filmových hvězd, umělců, intelektuálů, ale i komplikovaných i nestálých vztahů ožívá v starověkých budovách a gigantických vilách Říma a sledujeme ho očima rozčarovaného Jepa, věčně se utápějícího v poháru gin tonicu a ve víru nekonečných party. A nad tím vším stojí Řím jako krásná, avšak mrtvá diva. (Film Europe)
(více)Videa (3)
Recenze (504)
Grande Paolo. Velká nádhera ve Velkém sále. Nemá to sice živelnost a dravost Božského (až na tu neskutečnou úvodní diskopárty, u které jsem se myslím i udělal), ale vykouzlit z tak jednoduchých obrazů takovou nádheru, to dovede jen Sorrentino. Velký souhlas s Rob Royem, že hlavní postava není tak zajímavá jako v Il Divo. Proto ne za plnej. ()
Úsměvný Fellini v rytmu diska. Což je poněkud problém, protože z Felliniho nijak zásadně unešený nejsem, a videoklipové disko je zde spíše jako lehce bizarní mindfuck uvozující shazování privilegované vrstvy. Ve smyslu nonšalantně sarkastického výsměchu snobismu a prázdného umění pro umění je Velká nádhera skvělá, ale stačilo by jí na to i o půlhodinu méně... a obalit onen nadhled okázalými pravdami o životě? Kdyby Toni Servillo v hlavní roli nebyl tak nenucený pohodář, zamyšlený požitkář nenalézající smysl ve svém požitkářství, tak se jeho vyprávění stane právě tak prázdnou a nudnou manýrou, jaké sám kritizuje. 7/10 ()
Veliká nádhera to byla, jak jsem po 30 minutách vytuhl. Ty vole, co to má byt toto? Chytání druhé mízy, přehlídka plesnivců, nebo co, hergot? Zaujala mě jen hudba, jinak jsem vůbec za tu čtvrtinu filmu nepobral, o co jde. Dyžtak mě zkuste napsat do pošty, že tomu křivdím a proč se na to mám dodívat, sám na to odvahu nenajdu. Nehodnotím, musel bych dát odpad. ()
Mistrně natočeno. Plné vysoce estetických záběrů snímané dynamickou kamerou. Vizuálně opravdu velká nádhera. Bohužel je to film o znuděných důchodcích z římské smetánky, jejichž problémy jsou mi cizí. Zahrané je to perfektně a hlavní hrdina je i docela cool, přesto mě to po celou stopáž nedokázalo zaujmout a bylo mi pak už jedno jestli na něj v sebedokonalejším záběru vykoukne padesátiletá striptérka, žirafa, polozombie jeptiška, nebo snad panenka Maria. Sdělení, že je všechno trik nebo co, šlo opravdu mimo mě a vždycky bych si radši vybral tématicky spřízněné La Dolce Vita. Už jen kvůli faktu, že tam jsou alespoň hezké ženy a nejmladšímu herci není padesát. ()
Vizuálně a také hudebně (!) opravdu velká nádhera. Té výtečné kamery, nasvícení a prostředí Říma si divák užije vskutku dosytnosti a velmi rád hlavní postavu doprovází na jeho toulkách ulicemi či skrytými místy s uměleckými poklady. Příběh ovšem už tak dokonalý není, proti jeho jednoduchosti bych nic neměl, ale nedokázal jsem se na ten nadhled, a hlavně humor, tak úplně naladit, pouze jsem se usmíval a čekal, kdy mě hrdina něčím ohromí podobně jako technická stránka filmu, toho se mi ovšem nedostalo (všelijakých myšlenek ano, velkých životních pravd nikoliv). Na druhou stranu, rýpavý pohled na život římské smetánky rozhodně nenudil a některé momenty stály opravdu zato (úvodní večírek, pasáž s malující holčičkou, upřímnost ke známé či skoro mystická scéna s plameňáky). Celkově silné 4*. „Co děláš?“ – „Já? Jsem bohatá.“ – „Skvělá práce.“ ()
Galerie (40)
Zajímavosti (7)
- Když vychází Orietta (Isabella Ferrari) z bazénu a sáhá po ručníku, je na zemi vidět mokrá cestička od bazénu k lehátku a do domu. (AlekiCornski)
- Snímek získal v roce 2013 v Berlíně Evropskou filmovou cenu, tzv. "evropského Oscara", pro nejlepší film, nejlepší režii pro Paola Sorrentina, nejlepší mužský herecký výkon pro Toniho Servilla a nejlepší střih pro Cristiana Travaglioliho. (trojúhelník)
- Film je venovaný pamiatke slávneho talianskeho hráča rugby a tiež novinára Giuseppe D'Avanza - dobrého priateľa režiséra Paola Sorrentina, ktorý zomrel počas produkcie filmu. (MikaelSVK)
Reklama