Na hraně zítřka

K snímku jsem přistupoval tak, že půjde o žánrově odlišnou verzi Na Hromnice o den více (a jemu podobných snímků)…kupodivu mi neoriginálnost myšlenky (která ve srovnání s takovým Zdrojovým kódem už nenabízí o moc víc) vůbec nevadila, ba naopak (až mě to samotného překvapilo). Nicméně k filmu samotnému. První hodina nabízí naprosto perfektní akční sci-fi s dokonale působivými efekty a triky, navíc okořeněné humorem, které jsem si užíval jako málokterý blockbuster. Pak však začnou přicházet i jeho obecně slabší stránky. Odstartuje to nástup romantiky, zhruba po té výše zmíněné hodině projekce, která by třeba člověka ani tak neiritovala (nepřehání se to s ní), kdyby neměla za následek výrazné zpomalení dosud výtečně svižného tempa. To se však ještě stále tak nějak dá přejít, protože to divákovi vynahrazuje následná deziluze, vystřízlivění hlavního hrdiny. Film poté znovu začne dostávat původní grády a důraz na akčnost, kterou jsem kvitoval, tedy snad jen s výjimkou mých „oblíbených“ podvodních hrátek, ve kterých se postavám „najednou“ změní plíce na žábry (ale kyslíková maska by asi prostě nebyla dost cool). A směrem ke konci už i dosud fungující akční scény začnou lehce upadat (nějak si užíváte člověka v multifunkčním nabušeném oblečku a jinak zas jako domláceného a maximálně zranitelného lidského červa v tenké a zcela obyčejné vestičce). Korunuje to bohužel závěr s více než úsměvnou časovou smyčkou, která jen tak mimochodem naprosto popře (či si vytvoří nové?) pravidla světa, ze kterého vyšla (protože americký hollywoodský film podobného ražení přece může být završen jediným možným koncem, že). Ve výsledku to tak vidím pouze na slušné 4*; pokud vám ty typické zde přítomné blockbusterovské neduhy nelezou tak moc krkem jako mně, pravděpodobně si i tu 1* ještě přihodíte. (20.09.2014)

Fakin nářez, který od páté hvězdy dělí jen intenzivnější finále. Jinak invenční mashup Zdrojového kódu, Světové invaze, Na hromnice o den více a Zachraňte Mechvojína Ryana se stále lepším Cruisem a full metal bitch Emily Blunt. Hrana zítřka je skvělým evolučním článkem ve fúzování games a filmu. Model střílečkového checkpointu a RPG rozvoje bojových a sociálních skills postavy je nápaditě zúročený v okamžiku, kdy akutně hrozí, že tomu spadne řetěz. Nespadne. Jednoduše nejlepší Liman od prvního Bourna (to zase nutně nemusí znamenat pochvalu, že jo) a dost možná sci-fi blockbuster sezóny. Reset! [80%] (28.05.2014)

Vzhledem k pointě je logické, že se Tomovi stále vrací čas, který prožil do jednoho konkrétního dne a hodiny, ale mě to hrozně moc nudilooo. Toho opakování a vracení se bylo na můj vkus fakt příliš. Sci-fi složka fajn, ale přebila to všechno nuda z té jeho neustále se opakující časové smyčky dokud se neposunul v ději dál a dál až na samý konec. Přece jenom ale na mě ten zbytek toho zajímavého a akčního zapůsobil natolik, že budu v hodnocení velkorysá. 3,5* (11.08.2014)

Edge of Tomorrow mi pomohl uvědomit si, jak byl Matrix vizuálně a esteticky převratný a průkopnický film, protože cca po 10 letech je stále obrovskou inspirací a technicky se pokročilo jen v detailech s poznámkou, že mi akce v Matrixu přišla ještě lépe a přehledněji natočená, ačkoliv byla nepoměrně víc "uber fuckin cool" na efekt a mnohem okázalejší. Edge of Tomorrow je spíše "Saving Private Ryan" styl, kdy se snaží tvůrci hrát na autenticitu a syrovost v rámci scifi mezí. Co za poslední doby naopak nemá obdoby je skvělý scénář i timing jednotlivých scén - něco tak originálního tu nebylo velmi dlouhou dobu. To jak se tvůrci popasovali s opakujícími se sekvencemi, aniž by diváka nudili a celek působil repetitivním dojmem (ačkoliv by logicky takový být měl) je rovněž chválihodné. Cruise je čím starší tím lepší a chemie mezi ním a Blunt je vynikající. Film který nebude v učebnicích dějepisu jako výše zmiňovaná trilogie, na to je příliš málo epochální a není vzat dostatečně zeširoka a komplexně. Ale akční scifi roku by mohl zmáknout bez problémů. (30.05.2014)

Pořádný meč zvýší bad-ass rank filmu automaticky o 110% Představte si všechny popkornové blockbustery od počátku nového tisíciletí. Co mají společného? Všechny do jednoho jsou buď remaky, rebooty, reimaginace, prequely či sequely. Originalita, ta opravdu prvopočáteční, se vytratila. A právě Edge of Tomorrow ji vrací zpět do hry! Humor, který pobaví. Akce, která po celou dobu neomrzí. Romantika, kterou nebudete nenávidět. Příběh, který se naučíte milovat a bude vás držet zuby nehty až do kulervoucího finále. Emily Blunt je boží a Cruise po Oblivion opět potvrzuje, že na kvalitní prvoligové filmy má stále nejen nos, ale hlavně talent! Takhle se dělá hyperakční sci-fi nářez, jenž i přese všechno stojí pevně nohama na zemi. Ať už pomocí exoskeletonové konstrukce nebo ne. (03.06.2014)