L'Extravagant voyage du jeune et prodigieux T.S. Spivet

Při sledování tohoto filmu jsem si chvílemi říkal, že se tu někdo snaží napodobit režijní styl Wese Andersona. Pak se ale podívám na kolonku režisér a vidím, že Jeunet je autorem skvělé Amélie z Montmartru a Delikates. Ve svém novém režijním počinu se ale moc svého stylu nedrží. Nemůžu říct, že bych se během sledování bavil nebo se u něčeho vůbec usmál. Hlavním hrdinou je chlapec, který žije na ranči v Americe, někde pod horami, asi nejblíže ke Kalifornii. Jeho srdci je nejblíže věda a když se mu podaří vynalézt perpetum mobile, jehož návrh zašle do muzea ve Washingtonu, rozhodne se utéci od rodiny a vydat se tam na vlastní pěst. Rodinka ho totiž nechápe a po smrti druhého syna ve stejném věku je jako vyměněná. Nikdo se spolu moc nebaví. Klučina se dostane až do New Yorku vlakem, a tam ho všichni oslavují. Tam už byl děj trochu zvláštní. Kluka se ujme kurátorka muzea a nikdo nezpochybňuje to, kde jsou jeho rodiče. Tahle část byla také nejnudnější. No nakonec všechno dobře dopadne a kluk se vrátí k rodině. Alespoň že práce s kamerou byla krásná, zvláště ve spojení se záběry přírody. Jinak bych se unudil k smrti. (06.10.2014)

Škoda, že v některých momentech na kolejích film ztrácí dech a chvíli mu trvá, než se zase nadechne. Celkově je to ale vydařené dobrodružství, přispívá k tomu povedený závěr filmu a velmi pěkný vizuál snímku. Co mě potěšilo asi úplně nejvíc, je Helena Bonham Carter, která nejenom, že přirozeným výkonem potvrdila svoji hereckou extratřídu, ale naznačila obrovský potenciál v roli matky, rád bych ji v podobných rolích viděl častěji. (12.03.2015)

,,ZÍTRA PŮJDU DO WASHINGTONU D.C. BYL JSEM VÝZKUMNÍK, VĚDEC A ONI MĚ TAM POTŘEBOVALI. POKUD BYCH TU ZŮSTAL, TAK BYCH SE TOČIL POŘÁD DOKOLA. JAK TYHLE NETOPÝŘI. ZŮSTALA BY PO MNĚ POUZE OZVĚNA SAMÉHO SEBE...“ /// Tentokrát umírněnější filmová poetika a fantasie. T.S. je nejen mladej, ale hlavně obdivuhodnej. To se však nedá říct o jeho životě na odlehlým ranči v Montaně… Film pro všechny s klučičí (uličnickou) duší. Nebo se srdcem vědce (nebo dobrodruha?). Já tady našel hodně. Včetně melancholie, která má snahu zacelit prázdnotu – nejen po pravejch úhlech. Tak tohle se ti J.P povedlo! (o čemž svědčí upuštěná kroupa) P.S.: Když já su na tyhle příběhy nějakej ujetej... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu ,,Mapa mých světů (Úžasné putování T. S. Spiveta)“, kterou v roce 2009 napsal Reif Larsen, číst nebudu. 2.) Nikdy mě nenapadlo, že se dá rozpoznat falešnej úsměv. 3.) Chci sloužit vědě. Mám na to? 4.) Thx za titule ,,retvi“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (12.08.2014)

T. S. Spivet je bohužel jen dalším potvrzením Jeunetovy tvůrčí vyčerpanosti, která se s ním táhne od doby, co vypustil do světa Amélii z Montmartru, která zůstává jeho nejproslulejším a zároveň nejzdařilejším filmem. V příběhu malého génia z rurální Montany se ostatně snad všechny formální postupy z Amélie opakují, bohužel však s daleko menším efektem a bez toho, aniž by byly motivované vyprávěním. Vynikající režisér si dovede vyvinout co nejvíc funkční styl pro potřeby konkrétního scénáře, Jeunet je namísto toho spíše jen bravurním výtvarníkem, který se pokouší každou látkou zfilmovat tím samým způsobem. (17.10.2016)

„Úžasná věc na vodních kapkách je, že si vždy vyberou cestu nejmenšího odporu. S lidmi je to právě naopak.“      . . .       Jeunetův náhled do dětské duše plné fantazie je trochu jiný, než na jaký jsem zvyklý třeba u Kachyňových filmů. Má daleko modernější styl i v oblasti formální stránky, která zachází i do animací a jiných vizuálních efektů, hýří naplno pestrými barvami, ale určitě mě baví svou něžnou hravostí. Takový je i samotný příběh o klukovi zvaném T. S., který v sobě našel kousek odvážného dobrodruha i zapáleného vědce a se svou sbírkou poznatků v hlavě a další sbírkou pokladů v kufříku se vydává na svou jedinečnou cestu vlakem. Trochu mě zamrzelo, když se tohle nápadité road movie z kanadsko-francouzské koprodukce nevyhlo v poslední třetině typickému hollywoodskému sentimentu a ve chvíli Spivetova projevu se snažilo až příliš cíleně dojat diváky za účasti vědeckého sympozia slzícího nad rodinnou tragedií. Ještě více mě zklamalo, když se pak dosavadní příběh najednou vydal až příliš předvídatelným a stokrát obehraným směrem v prostředí zkaženého showbiznisu (včetně typicky šablonovitě negativní postavy kariéristické „manažérky“). Jako náročnější divák jsem zůstal ke konci i přes celkovou spokojenost lehce zklamán, ale jako moderní film pro děti a mládež, který využívá originální road-movie prvek, atraktivní vizuální provedení, ale současně jde v příběhu nápaditě ve stopách klasické dětské tvorby, rozhodně oceňuji. Ta kvalita a invence osobité tvůrčí poetiky zde rozhodně je, což potvrdí nakonec nejen nápadité závěrečné titulky. 70% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (02.03.2021)