Ledová archa

Zlaté česko-korejsko-britsko-francouzsko-americké ručičky v netradiční sci-fi o "rychlíku co nestaví, nestaví, vůbec nikde nestaví", ve kterém je člověk člověku vlkem. A nezapře to svého tvůrce. Stejně jako jeho zbylá tvorba se to vymyká škatulkám; někdy i za cenu toho, že to působí poněkud samoúčelně a exhibičně, ale většinu času je to ku prospěchu celku. (13.04.2014)

Bong Joon-ho potvrzuje svůj statut tvůrce zcela unikátních snímků, který dokáže bravurně skloubit velkolepou a divácky intenzivní podívanou s unikátní vizí a vrcholně autorským přístupem. Byť "Snowpiercer" vytvořil na motivy francouzského komiksu, v předloze se inspiroval pouze základní premisou, do které zasadil vlastní příběh (stejně jako v případě předchozích filmů také tentokrát je Bong režisérem i scenáristou, americký scenárista Kelly Masterson byl zodpovědný pouze za úpravu dialogů do angličtiny). Bong opět vyprávění staví na protikladných principech, z jejichž spojení vychází unikátní mnohoznačné dílo. Konkrétně tu tentokrát máme kafkovsky deprimující podobenství o našem světě a jednotlivci v soukolí rigidního systému rozvedené na půdorysu zdánlivě hollywodského (ale i ejzenštejnovského) příběhu o vzpouře, jenž je pojaté jako "blockbusterový projekt s ďábelsky nepředvídatelným dějem". Bravurní vyprávění nám spolu s hrdiny postupně odhaluje jednotlivé stupně hierarchie i složky zajišťující fungování mikrokosmu, ale současně jakoby mimoděk podsouvá indicie, jež až o mnoho později zapadnou do mozaiky celkového obrazu světa založeného na úzkosti a strachu. Jak příznačné, že tento svět má podobu vlaku, jenž se jako perpetum mobile žene po kolejích, které nemají podobu linie se začátkem a koncem, nýbrž nekonečné smyčky s pravidelně se opakujícími cykly. Změna v rámci tohoto sytemů je iluzí a vymanění se z něj lze dosáhnout pouze jedním jediným způsobem, který je ale stejně tak opojný jako droga i děsivý a definitivní jako apokalypsa. Tvůrčí princip společný pro předchozí Bongovy filmy, jenž můžeme popsat jako podmaňování si směru původně žánrového příběhu mnohoznačnými a komplexními postavami, je ve "Snowpiercer" doveden do maxima i meta reflexe - ideál lidového hrdiny a vzpoury proti establišmentu se postupně pokrucuje, jak se divákům odkrývá stále komplexnější pohled na zdejší svět, jehož jsou postavy neoddělitelnými a bytostnými součástkami. _____ Jak paradoxně v kontextu vyprávění a myšlenek díla vyznívá příběh distribuce filmu samotného. Co mělo být velkolepým příběhem o tom, jak osobitý tvůrce z Koreje vytvořil mezinárodní hit, nakonec skončilo krutým políčkem, ze strany vypočítavých Weinsteinovských sviní, které nelítostně zařízly jakákoli včasná mezinárodní uvedení filmu (s výjimkou Francie, kam byla práva prodána již dříve a kde se film objevil na pár menších festivalech a posléze i blu-rayi, který se stal zdrojem kopií, jež momentálně zaplavily internet a výrazně tak omezily šance na tržby z jiných zemí, kam se film po mnohaměsícovém handrkování konečně dostává). Nelze očekávat, že by se zhrzelý režisér i majoritní produkční společnosti CJ Entertainment po tomto důsledném připomenutí, kde je jejich místo v rámci globálního trhu, v dohledné budoucnosti pokoušeli o další projekt, který by překračoval hranice Asie a limitovaného uvedení v zahraničí - více ke kauze a jejímu průběhu zde. (13.04.2014)

Postapokalyptické sci-fi ve vlaku - pro fandy žánru naprostá lahůdka. Jedná se o hodně dobrý, netradiční nápad, ale především je nutné ocenit prostředí, ve kterém se film odehrává. To je naprosto fantastické, sice se může jevit místy až šíleně, ale je neuvěřitelně nápadité a efektní. Dějově je to možná slabší a má to i nějaký ty trhlinky v logice, nicméně se dostaví nepřeberné množství výborných scén (v nepřeberném množství různorodých vagónů), které perlí všemi různými žánry (komedií nevyjímaje). Konec byl takový dost rozporuplný, ale celkově na mě film bezpochyby zapůsobil velmi kladně a i když to není žádný dokonalý kousek, tak mě si získal a určitě si ho chci jednou zopakovat. Tohle je ten typ filmů, o kterých má člověk po zhlédnutí velkou chuť diskutovat. A vo vo vo tom to je. 80% (27.05.2014)

Než jsem poznal ostatní filmy Džun-ho Pona (jestli se tak skloňuje), byl jsem k Ledové arše trochu skeptický. To hvězdné obsazení v tuctově vypadající zápletce, která chce být něčím víc... Chápete, zavánělo to. Jenže pak jsem viděl skvělého Parazita, skvělé Monstrum a skvělou Okju a na Ledovou archu se těšil víc a víc, protože je to zkrátka přesně ten pelmel příběh, který by měl natočit právě Džun-ho Pon. Sci-fi metafora na kolejích, propracované postavy, napětí, akce, humor i nějaké ty bizarnosti a nejedno překvapení. Někomu se to může zdát prvoplánové a laciné a takovým divákům se vlastně nemůžu divit, protože Džun-ho Pon není pro každého. Tím však jenom dokazuje, jak výjimečný to je tvůrce. (17.05.2020)

Willy Wonka se nyní jmenuje Wilford a do Studentské pečeti přidává místo želé a oříšků berušky a šváby. Rozený komunista, který dotáhl své vize k dokonalosti a to tak, že chudák je pořád chudákem a navždy jím také zůstane, ale to je v pořádku, protože v jeho vlaku smrti; kde se veze poslední vzorek populace, má každý své spravedlivé místo. Jenže se mu trochu vzbouří ocas a dere se to dopředu. Cestou to prožívá všelijaké pocity, nejčastěji však rozpaky, že se Velká vlaková revoluce nedaří tak, jak by měla. Wilford je absolutista, perfekcionista a pragmatik a to není žádná sranda. Kdejaký štíplístek musí mít z takového filmu tři dny vlhkou matraci. Je to jedním slovem dokonalé - tím myslím film. Málokterý mě dokázal v poslední době tak pohltit a zdeptat neveselou vizí budoucnosti. Pravý opak optimistického Elysia, kde se přitom v podstatě jedná o to samé, jen jaksi v globálních rozměrech. Setkání s Tvůrcem díky Edu Harrisovi dostává plný grády odkazem na teorie nutkavé sebedestrukce člověka. Jasných pět sněhových vloček. (31.05.2014)